Dánsko po roce .... aneb,

kernů není nikdy dost

(27.-28.7.2016)

 

Sever mám opravdu moc ráda, a tak když jsme se s Camillou domluvily, že si můžeme vybrat holčičku po Elle, začala jsem jen přemýšlet, jestli pojedu autem nebo poletím . Kdo mě zná, tak ví, že se létání vyhýbám jak jen mohu a pokud to jen trošku jde, jedu autem. Jenže ke Camille je to ještě o kus dál než k Mette a strávit dva horké dny v autě se mi opravdu nechtělo a převoz malého štěněte na takovou dálku v horku je poměrně náročný. Navíc, podle nových předpisů štěňata mladší 15ti týdnů, resp. bez imunity vůči vzteklině, nesmí cestovat ani do, ale ani přes Německo. Takže vzdušná cesta byla jediný způsob, jak dostat Judy do Čech a nemuset čekat do jejích 4 měsíců.

Nezbylo tedy nic jiného, než objednat letenky, palubní lístek pro Judy a vydat se směr Copenhagen .

V Kodani už jsem několikrát byla a onen legendární most jsem také přejížděla. Ale ze vzduchu jsem jej ještě neviděla. Je opravdu zajímavé jej takhle vidět. A musím říct, že konec mostu mi připomínal ocas ležícího draka .

Na letišti mě čekala Camilla i s Judy a tak jsem mohla holčičku ňuchat a obdivovat sotva jsem vystoupila z letadla .

Cestou domů jsme se zastavily v dánském Kennel clubu vyzvednout potřebná povolení a dokumenty, u veterináře pro dárečky pro štěňátka a pak nakoupit, abychom měly co k jídlu i my . Všude jsme braly Judy s sebou a všude sklízela obdiv a komplimenty .

(ilustrační foto domečků na pobřeží)

O místě, kde Camilla bydlí, jsem již předem slyšela, že je to ráj na zemi. A tak jsem byla víc než zvědavá, co mě vlastně čeká. A čekal mě opravdu ráj. Malinký domeček v zelené zahradě, kde byla polovina oddělená pro psy, s výstupem přímo z domu, takže štěňátka i dospělí mohli pobíhat domů a ven jak se jim zrovna zlíbilo a chtělo, všechno krásně upravené a samozřejmě zabezpečené.

Navíc kousek od domečku je pobřeží Baltského moře .... nemám slov na to, jaké to je. Poslouchat šumění moře, dýchat slaný mořský vzduch a užívat si líně plynoucí čas .... ve světě lidí nejsou slova, která by vystihla ten pocit.

Navíc, co si může milovník kernů víc přát, než čtyři krásná roztomilá štěňátka a úžasné dospělé feny v prostředí líně plynoucího času uprostřed zeleně a na pobřeží moře .

Odpoledne jsme strávily se štěňátky a povídáním, jak jinak, než o kernech . Na večeři jsme pak zašli do pobřežní restaurace na "sněz co a kolik chceš". Předtím jsme ovšem ještě zašly na výbornou domácí zmrzlinu v mnoha možných příchutích v odlehčené variantě s redukovaným množstvím tuku a cukru.

Druhý den jsem měla dopoledne "volno", protože Camilla měla pracovní povinnosti, a tak jsem se vydala poznávat pobřeží ostrova. I když jsem byla v Dánsku jen o kousek víc než 24 hodin, přišlo mi, že doba, kdy jsem odjela z Čech je již hodně vzdálená. Čas tam prostě plynul jinak. V pohodě, klidu, bez stresů a zbytečných starostí.

 

Před obědem jsme se sešly v domečku a protože byl krásný den, šly jsme se podívat na pláž. Opět úžasný pocit, procházet se po pláži, nechat si omývat nohy mořem a pozorovat vlny zářící ve slunci. 

Po procházce jsme si daly oběd a užívaly jsme si poslední chvíle mého pobytu u Camilly. Nemohla jsem z Čech odjet na déle než dva dny, ale i tak mi doba strávená v tomto úžasném prostředí přišla nekonečná (v tom dobrém slova smyslu). Do sytosti jsem si užila sluníčka, moře, slaného vzduchu a pohody a načerpala jsem do své duše mír a klid. Opravdu úžasné místo, doufám, že zas budu mít někdy příležitost se tam vrátit a tuhle pohodu si znovu užít.

S blížícím se večerem nastal čas našeho přesunu na letiště. I přes drobné problémy s dopravou jsme se do Kodaně dostaly včas, stihly jsme ještě vyvenčit Judy a pak už jsem jen Camille mávala z celního prostoru.

 

Opravdu jsem si nemohla přát lepší dovolenou.
Oč kratší, o to krásnější