HTG na Plešivci

(28.12.2013)

 

Tak jako každý rok, i letos jsme si smluvili novoroční setkání HTG a jejich odchovů. Z důvodů vzdálenosti, pracovních povinností, zdravotních problémů apod. jsme se nesešli v plném počtu, ale i tak nás nakonec nebylo málo - 9 lidí a 8 psů .

Jirka, Beáta, Alena, Bekovi, Jitka, Irena, AlenaT. a moje maličkost

Dan, Čert, Ava, Dášenka, Terka, Chloris, Kenie, Tom

Pro letošní rok nám poskytla útočiště Irena Palková s Terkou (dcera našeho Dana), která bydlí v Brdech, nedaleko vrchu Plešivec. Procházka byla plánována v závislosti na počasí, a protože ... BOHUŽEL .... (proč bohužel, pochopíte později) nenapadl sníh, Irena rozhodla, že se vydáme právě na vrch Plešivec - nejvyšší vrch v okolí Irenina domu . Prý jen popojedeme kousek autem a protože ona s Terkou chodí nahoru cca 30 minut, tak my to určitě za hodinku v pohodě dáme taky ...

Já BLÁZEN !!!! jsem jí věřila !!!!

Původně nám totiž bylo slíbeno, cituji :

Je rozhodnuto ....jde se na Plešivec .......2 km si popojedeme, abychom nemuseli šlapat celý kopec.
Má být hezky a byla by škoda toho nevyužít.
Plešivec je takový Olymp Brd. Chcete-li vidět Brdy ...musíte vidět Plešivec.
Tak dobrý boty s sebou ....kdo rád fotí krajinky a přírodu, foťák s sebou, přijde si na své ......hlídat si psy, protože koluje pověst,
že na vrcholu Plešivce přelétává občas drak ....tak aby nějakého kerna neodnes .....
a taky něco dobrého do kapes - Krkonoše mají Krakonoše, Brdy mají Fabiána ..tak pokud by vyskočil někde z křoví po cestě,
tak dát nějakou dobrůtku a hned zase zmizí ....je to takovej malej skřet.

 

Sešli jsme se tedy dopoledne u Ireny doma, vyložili proviant, počkali na poslední opozdilce a vyjeli jsme na Plešivec .

Počasí bohužel nic moc. I když nebyla zima .... no, nám po prvních 200 metrech tedy určitě nebyla i kdyby mrzlo, až by praštělo ... byla mlha a lezavo. Sychravo by mi nevadilo, ale mlha byla nepříjemná. Když jsme totiž dojeli zpět domů, zjistili jsme, že na fotkách máme jen mlha přede mnou mlha za mnou a občas pár vykukujících psích ocásků .

To ale trošku předbíhám .

Když jsme tedy vystoupili na parkovišti, Irena slibovala výlet po malých NENÁROČNÝCH úsecích, s častými přestávkami na zajímavých místech. Budiž, první zastávka u pomníku padlého partyzána byla opravdu co by kamenem dohodil a pěkně do malililinkého pozvolného kopečku. Prosím, takový výlet si necháme líbit, že ....

Někteří podváděli a kradli kerny ostatním,
aby měli silnější výtah do kopce

Po nezbytném focení jsme byli ujištěni, že další zastávka - studánka U Eliščiny cesty - je co by dalším kamenem dohodil, jen co vyjdeme kousek za zatáčku. Dobrá. Kopeček se sice trošku začal zvedat, ale ... od vrchu člověk asi nemůže očekávat, že by byl úplně placatý, zvlášť když nebydlí v Holandsku .

Když jsme šli dobrých 15 minut a bylo nám divné, že studánka stále nikde, Irena hbitě odvětila, že studánka je na dohled, jen jí zatím nevidíme. Hmm ... zajímavé slovní a významové spojení, které nás mělo varovat, ale bohužel (opět BOHUŽEL) nás nevarovalo. Nicméně, po dalších 10ti minutách jsme ke studánce opravdu došli . Občerstvili se jen psi, my jsme nechali všechno jídlo u Ireny - jak naivní počin - protože jsme mysleli, že procházka bude skutečně nenáročná a krátká ....

Od studánky jsme se vydali na Plešivecké sedlo, kde se prý slétají čarodějnice. Kopeček opět zlehka zpříkřel, ale v příjemném povídání a za pomoci našich čtvernožců jsme se i na Vyhlídku dostali. Bohužel někteří z nás (po pravdě řečeno většina) si už mysleli, že už jsme na TOM "Plešivci" .... opak byl ovšem pravdou . Vrch vrchu Plešivce to zdaleka ještě nebyl .

Sletiště čarodějnic by bylo fajn, kdyby bylo něco vidět . Přes tu mlhu jsme tak akorát mohli Ireně věřit co všechno krásného je kolem. A musím uznat, že vypravovat Irena umí a fantazii má taky nezměrnou . Jen by mě zajímalo, jestli to všechno je vážně pravda .....

..... a místo čarodějnic se u ohně ohřívalo jen pár dospělých trampů.

Vyfotili jsme co se v té mlze vyfotit dalo, úžasná byla hlavně naše smečka "opuštěných" kernů . Ti v té mlze, uvázaní v lese u stromů, vypadali skutečně až neskutečně mysticky .

Když jsme posbírali naše klouby, svaly a plíce a vzpamatovali se z omylu, že ještě nejsme nahoře, Irena nás ujistila, že tu HORŠÍ PŮLKU máme za sebou a že pokud jsme došli sem, tak že zbytek už bude "brnkačka". A my ... duše prosté a naivní .... jsme jí opět naletěli .

To, že  nás Irena vodí za nos nám došlo v okamžiku, kdy se na chvilku zvedla mlha a my před sebou viděli krpál, za který by se žádný středověký hrad nemusel stydět !!!

Marně se nás snažila Irena povzbudit, že fotografování stromů v mlze je krásné a že takové fotky nemáme (měla pravdu .... nemáme).

Že opevnění, které se táhne přes celý Plešivec je nějakých 3000 let staré (z našeho pohledu zombii, které jen stěží pletou nohama a jen z posledních sil lapají po dechu, nám těch pár kamenů ani s kopcem fantazie žádné opevnění nepřipomínalo). 

Prostě ... ve chvíli, kdy jsme se téměř doslova brodili přes potoky kamenů, nám všechna chlácholení přišla naprosto bezvýznamná. Jedinou naší touhou bylo zabít Irenu, což nešlo, protože na rozdíl od nás byla plna sil a na nějaké násilí jsme opravdu už sílu neměli, a toužili jsme nezemřít a neztratit se v mlze, takže jsme setrvačností a odevzdaností pokračovali v pohybu vzhůru, do výšin .....

 

Když už jsem opravdu nabyla přesvědčení, že ještě dalších 100 metrů a zemřu dobrovolně a ráda, tak se jako zázrakem z mlhy vyloupl vršek Plešivce - Čertova kazatelna a my naprosto vyčerpaní odpadli na lavičky.

Jaké bylo ale naše zděšení, když jsme se po chvíli funění a oddychování rozhlídli kolem, a uviděli obří táborák, kde se opékali buřtíky, špekáčky a klobásky ... a my zjistili, ty naše klobásky zůstaly u Jirky v autě a chleba s hořčicí u Ireny v domečku !!!! V tu chvíli, si myslím, se nám chtělo umřít všem . Tedy rozhodně - MĚ ANO !!!

Po chvíli, kdy jsme popadli dech a rozdýchali i chybějící proviant, se Ireně znovu podařilo nás obelstít (sama nechápu, jak to jen dělá) a to jen proto, že jsme byli tak odevzdaní a vyčerpaní, že nebylo ani sil, které by dokázaly přečíst směrovku !!!!

V naší naivní, ale skálopevné jistotě, že jsme již na vrcholu Plešivce a TUDÍŽ LOGICKY !!! to nahoru už vést nemůže - ha ha ha - jsme souhlasili s cestou - dle Ireny 100 - 150m po rovince !!! .Víc jsme se asi už mýlit opravdu nemohli. Ohniště s kamennými sedadly a Fabiánova zahrádka byly vzdálené 350 metrů (což ovšem v přepočtu cesty TAM a ZPĚT znamenalo dalších 0,75 km navíc !!!), ovšem nejdříve z kopce dolů !!! a pak opět lesem a přes kamenný val nahoru ..... neuvěřitelné čeho všeho jsme ten den byli schopní .....

důkaz, že těch kernů tam skutečně bylo všech osm

Musím ale sama uznat, že ohniště s kamennými sedadly skutečně stálo za to. Zvlášť když jsme tam posadili naše miláčky. Škoda že fotky nevyzní tak, jak vypadali ve skutečnosti . Našich osm krásných kouzelných měsíčků . A nebo rytíři a rytířky Artušova stolu . Tentokrát všem svou jemnou krásou vévodila princezna Dášenka .

Teď už by se dalo říct, že nás čekala "jen" cesta zpět. Jenže ..ne vždy je všechno tak, jak se na první pohled zdá....
Cesta z kopce dolů, je v horách (a kopcích) mnohem náročnější, než výšlap nahoru.

Nejprve jsme se museli vrátit na vrchol Plešivce, což znamenalo opět přejít kamenný val plný vratkých a uvolněných kamenů, takže někteří jsme to brali preventivně rovnou po čtyřech, že Aleny ... . Pak nás čekal byť malý, ale opět výstup na vrchol.

Zde se znovu ozvaly hlasy věčných optimistů (a já to tentokrát vážně nebyla), že ono očekávané sluníčko za chvíli vyjde, stačí jen pár minut počkat. Zkrátím to ... nepočkali jsme !! Naopak se ozvaly hlasy, že optimisté by se měli shodit z vrchu dolů rovnou. Jenže .... to bychom je připravili o ten náročný sestup a tak milosrdní jsme k nim tedy rozhodně nechtěli být .  Ono totiž těch "pár minut" ještě po 10ti minutách čekání na sluníčko, začalo taky vypadat na možné dva dny .

A teď to teprve začalo ....

Pokud jsme cestou nahoru plivali plíce a cedili krev, tak cestou dolů jsme si byli všichni víc než na 1000% jistí všemi klouby a svaly, co jich jen na nohou a v kyčlích máme ....  směrem nahoru jsme sice prošli peklem, ale cestou dolů nás čekal očistec ..... (pravda, po přežití tohoto výletu se  doma cítím jako v ráji ).

Svým způsobem jsme proto byli rádi za krátkou (no ... Irena opět tvrdila, že je to slabých 100-150 metrů, ale podle cedule to bylo 0,5 km !!! = TAM a ZPĚT další kilometr navíc !!!) odbočku k Viklanu. Cesta totiž vedla po rovince, takže si naše bolavé nožky mohly na chvíli odpočinout. Viklan byl zajímavý, ale cimrmanovsky řečeno ..... že bych to musela vidět 2x .... . Vinou bezohledných turistů se Viklan totiž už dlouhou dobu neviklá ....  I tak je ovšem krásný, na zahradě by se mi skvěle vyjímal a kernům by se určitě líbil. Takže zbývá jen vymyslet, jak ho dostat z Brd do Prahy .

Od Viklanu dolů nás už humor opustil úplně, každý z nás měl dost starostí sám se sebou ... tedy ... kromě Ireny, samozřejmě . Druhou statečnou byla Jitka, která má ovšem dokonalý trénink z agility a navíc jí byla celou dobu zima (nechápu), takže nás neustále popoháněla k rychlejší chůzi ... to jsme jí ovšem statečně bojkotovali . A posledními statečnými byli majitelé Amy (Chloe HTG), kteří jsou trénovanými geokačery. Takže jejich fyzička je taky nechutně našlapaná .

Abych ale našla na výletě na Plešivec i něco dobrého, tak mohu směle říct, že poslední třetinu cesty jsem se cítila jak víla . Ne, že bych byla tak lehká, ale stejně jako Malá mořská víla - co krok to bodnutí jehel .

K mému velkému údivu, po přepočítání všech navrátivších se k autům, jsme do základního tábora dorazili úplně všichni a to bez toho, že by někoho musela snášet horská služba nebo byl odvezen rychlou záchrannou službou ... sama to nechápu .

 

Abych tedy shrnula náš výlet v návaznosti na to, co nám bylo slíbeno .....

- myslím, že pokud bychom nedojeli na Plešivec autem, ale šli to rovnou od Irenina domu, tak jsme nahoru nevylezli už vůbec .... 

- na Plešivci jsme byli, takže ... viděli jsme Brdy !!!

- psi jsme uhlídali, drak se neobjevil a žádného nám neodnesl

- Fabiána jsme viděli, neustále na nás skákal ze křoví a zpoza stromů a loudil dobrůtky. Ale nikomu se nedařilo ho vyfotit ... až na Čertově vyhlídce si nedal pozor a ........ Aleně se podařilo vyfotit Fabiána ... byla to setina vteřiny, jen se objevil a zas zmizel

 

Po napadání do aut jsme se zcela vyčerpaní a odevzdaní vrátili k Ireně domů, kde nás čekaly lukulské hody. No, po pravdě řečeno, byli jsme ve stavu, kdy bychom snědli a vypili téměř cokoliv, co by před nás kdo postavil . Ale je také pravda, že jídlo, které jsme měli bylo lahodné samo o sobě, i když ... po takovém výšlapu nám chutnalo ještě mnohem víc .

krmení dravé smečky

Při družném povídání a vyprávění veselých příhod z dovolených a ze soužití s kerními miminy jsme se prokecali a projedli až do tmy . Pak už byl jen čas rozloučit se s přáním, abychom se alespoň v takovémhle počtu sešli zase za rok .

 

Díky Ireno, bylo to vážně NEZAPOMENUTELNÉ !!!

 

 

další momentky z výletu :

Zajíček v své jamce ..... sedíííí sááám ......	Dášenka a Tom
opuštění kerni v lese	vážně ta Irena nekecá ???
smích nad ploužícími se invalidy	tajemní přízraci Plešiveckých vřesovišť
joooooooooo to máme mládež	Čírtě, Terka a Dan = strejda, dcera a otec
krmení tažných kernů	a pak že vyjde slunce .....
jo ... mít dva psy není jen tak	posezení u ohniště
kamenná křesla
	památník u Fabiánovy zahrádky
něco mi říká, že ta bábovka měla být vyšší .....	jíst se to nedá, ale na zatloukání hřebíků - dobrý !!!
v obležení kernů	kernů není nikdy dost
společné napájení smečky	a nakonec došlo i na trim