Kenie - 12 let
(03.01.2017)
Moje první, krásná, milovaná ..... prostě .... MOJE
Kenie
Moje první kernice, která mě naučila spoustu věcí,
trpělivě vychovávala moje děti a dala mi všechno co mohla, moje kerní
láska Kenie se dnes dožívá svých krásných 12ti let
.
Není už tak hbitá jako dřív, ale pořád slyší dobře, zvlášť, když se
otvírá pytlík piškotů nebo sušeného masa
.
Hůř vidí, nevíme přesně CO vidí, ale do věcí nenaráží, takže minimálně
světlo a stíny vidět musí, protože doma i venku se pohybuje jistě,
vyskočí na lavičku nebo na gauč, z ničeho a nikam nepadá. Ale když jí
dáváme dobrotu, tak všechno ověřuje nosem a když jí spadne piškot na
zem, tak jej dohledává po čichu. Ale to jsou drobné "starosti" stáří.
Jinak je Kenie v naprostém pořádku. Jíst jí chutná, klouby jí zatím
nezlobí (ťuk, ťuk, ťuk), skus se jí nehnul, jen nám vypadl jeden zoubek
- zrovna onen zahnutý "Enjoyácký" - zasvěcení vědí
.
I zubní kámen má v normě, resp. zuby jen zažloutlé, bez kamene.
Jsem šťastná, že je tu pořád s námi, že si užívá
každý den. Sice víc a častěji spí, venku už tak neřádí jako za mlada,
ale pořád má radost ze života. Stále vychovává štěňátka, jako to dělala
vždycky. Dnes už je tedy o chlup víc nevrlá, ale mládež jí respektuje a
nechává jí v klidu
.
Smečce už samozřejmě delší dobu nevelí, ale celá smečka jí stále
respektuje.
V loňském roce 2016 se zúčastnila dvou výstav, ale díky špatnému zraku už z nich nemá to potěšení, které mívala. Pravděpodobně jí nejistota "cizího" prostředí nedělá dobře, takže jí dalšími výstavami už nebudeme trápit. Své si v kruzích odběhala a protože jí vystavování opravdu bavilo, tak si myslím, že si to užívala hodně dlouho.
A protože moje Kenie je první, jediná a jedinečná, věnovala jsem jí tuto připomínku. Protože ... jak se říká ... člověk neví dne ani minuty a u pejsků to bohužel platí také ... takže ....
ještě hodně společných let Kenie !!!
Kenie a jak šel čas ..... Kenie na mě v podstatě
"zbyla". Ve vrhu "F" Bohemia Enjoy byly tři fenky - Fossy, Fency a Fella
(Kenie). Jako první šla do nového domova Fossy (Zdena Hájková, CHS
Angel´s Club), jako druhá odešla Fency (Kateřina Přibylová, CHS
Fulfilled Wish) a Kenie si prostě počkala na mě
.
Je to tak, když jsem tehdy volala poradkyni chovu, kde bych mohla koupit
fenku s výstavními předpoklady, řekla mi, že v celé republice už je jen
jedna volná ....
moje Kenie
Kenie je a vždycky byla zlatíčko. Nic neničila,
člověk jí pomalu nemusel ani nic učit, prostě to uměla. Byla a stále je
neuvěřitelná
.
Díky ní jsem propadla kernům a ... kdybych tak mohla říct ... kéž by byl
každý jako je ona. Kenie se mnou měla nezměrnou trpělivost a učila mě o
kernech stále víc a víc. Propadla jsem jí, resp. jim a pokud to tak mohu
říct, tak vlastně díky Kenie jsem dnes tam, kde jsem. Protože právě
Kenie je moje "fena zakladatelka".
Kenie byla jedinečná i co se výstav týče. Vystavování
jí bavilo a skutečně si jej užívala. Měla a dodnes má krásný dlouhý a
otevřený pohyb, kterým zdolávala výstavní kruhy. Dokázala to, co se do
té doby nikomu nepovedlo. Je první český Interšampion (kern) po českých
(= v Čechách odchovaných) rodičích, první veterán šampion KCHT vůbec (ze
všech teriérů)
.
Titul BOB dokázala získat i ze třídy veteránů, a to právě i díky svému
pohybu
.
Díky za všechno Kenie !!!
Je logické, že jsem chtěla mít po své úžasné Kenie
fenku. Musím zpětně přiznat, že Edika nebyla moje plánovaná volba, ale,
opět musím přiznat, je to jediná fenka a poslední štěně, které se Kenie
narodilo
.
A jako taková prostě musela zůstat doma. Edika je samozřejmě povahově
jiná než Kenie, zprvu nebyla tak kontaktní, ale postupem času je z ní
taky mazel. Sice pořád divoch, ale mazel. I Euridiku výstavy naštěstí
bavily a předvádět jí byl nádherný pocit.
Díky Kenie za tvou krásnou dceru !!!
Isi je dalším pokračováním linie Kenie. Dnes, když
dospěla a vyzrála, tak mohu říct, že je to klon své matky. Stejná barva
i typ srsti, hlava, nasazení i velikost uší. Stejná velikost, stejný
tělesný typ i pohyb. Pokud jsou otrimované obě stejně, jen málokdo je od
sebe pozná
.
Isi je tak trošku "dračí vajíčko", svou povahu
rozhodně po Kenie ani po Edice nemohla zdědit
.
Je to nespoutaný divoch a dračice se svojí hlavou, ale pokud jí člověk
pozná, tak zjistí, že je to jen póza. Uvnitř je jemná a něžná, ráda se
mazlí, jen na to většinou prostě nemá čas
.
Začátky ve výstavních kruzích byly krušné. Postoj sice bez problémů, ale chůze byla katastrofa. Nicméně, snažily jsme se obě dvě a období nechutě jsme snad překonaly a myslím, že výsledky má slova jen potvrzují.
Ani tvá vnučka ti nedělá ostudu,
Kenie
!!!
Nu a náš benjamínek Letty - Letuška Poletuška? To je
zase klon své matky Isinky
.
Ani ne tak typem a barvou (zatím, ještě se náš prcek bude měnit), ale
spíš povahou. Malá divoška, i když jinak než Isinka. Letty je od mala
mazlivá, vyhledává aktivně kontakt s člověkem a na mazlení má i čas, na
rozdíl od své matky
.
Nicméně, její skokové výkony jsou úctyhodné a občas nechápu, jak se
dostala z místa "A" do místa "B" během zlomku vteřiny
.
Letty má ještě všechno před sebou, zatím je to
nedospělé mládě. Jedno je ale jisté, i Letušce koluje v žilách krev mé
první, milované Kenie
.
Kenie ... tvá linie pokračuje dál !!!
Milujeme tě Kenýsku