Monotónnost dálnic
(21.11. - 22.11.17)
Konečně dozrál čas na krytí Esme a tak nezbylo než vyjet, počasí nepočasí. Esme jsou tři roky pryč a tak má na první štěňátka nejvyšší čas, bohužel jsem byla v době krytí zavalena prací, tak jsem s obavami očekávala, které dny si jako plodné Esme vybere. Esme, jako hodná holka, si vybrala jediné dny, které jsem v daný týden mohla odjet, a to úterý a středu. Nebyl tedy čas na hrdinství (a nebo spíš byl? ), muselo se jet na otočku.
Občas slýchám, že se mám, že si jen tak cestuji
a co všechno přitom vidím, tak jsem se rozhodla,
že to co vidím budu fotit, abych vás o to
neochudila
.
Takže ... cestou za krytím Esme jsem viděla
.....
Vyjela jsem hned ráno, jak jsem odvezla děti do
školy, takže první co jsem cestou potkala, když
se rozednilo, byla mlha
.
Foceno po hodině a půl cesty, celková délka trasy byla cca 950 km.
Minuty a hodiny ubíhají, sluníčku se moc svítit nechce, ale musí se pokračovat dál. Takže .. nach Berlin ....
Čas pokročil, 4 hodiny na cestě a 320 km za námi.
Občas musím dotankovat, odpočinout si a vyvenčit
Esme
.
Německo se protkané sítí dálnic, což je určitě
fajn, pokud člověk cestuje na velké vzdálenosti.
Pokud člověk zná záchytné body, velká města, na
která je potřeba směřovat, je jednoduché se v
dálnicích a směrech vyznat. Je ale nutné počítat
s tím, že hustota čerpacích stanic a s tím
spojených čistých toalet a možností venčení, je
mnohem nižší, než jak jsme zvyklí třeba z D1.
Není výjimkou, že jsou čerpací stanice 70 - 90
km od sebe. Je tedy fajn si venčení a doplnění
paliva plánovat včas a nebýt pak nepříjemně
překvapen
.
Že by Berlín ?
ano ... Berlín ... a s ním vždy přítomná kolona
.
Nevzpomínám si, kdy jsem naposledy projížděla
Berlín bez kolony. Tentokrát byla naštěstí v
protisměru.
Přejezd na další dálnici. Za Berlínem je kousek
spojnice mezi dálnicemi vedený "nedálnicí". V
tuhle chvíli jsem tam jela sama a připadala jsem
si jako v pohádce. Na fotce to tak nevyzní, ale
barvy byly krásně podzimní a bylo to jak cesta
do jiného světa
.
Poslední úterní fotky ještě za světla .... a pokračuje se po dálnicích směr Hamburg a dál na Dánsko ....
A první středeční fotka, rozloučení se se Satu a
Yodou a hurá směr Praha
.
Opět dálnice. Opět podmračené počasí, tentokrát ještě zpestřené deštěm. Co víc si na dlouhou cestu domů přát, že ?
Jedeme dál, jedeme dál
.
250 km za tři hodiny
.
A co by to bylo za cestu bez kolon
Že by změna? Ne ... 4,5 hodiny na cestě a 350 km
pryč ... ano, bylo potřeba doplnit palivo,
protáhnout Esme a moje nožky a odpočinout si
.
A kam jedeme ? Pro změnu ... směr Berlín
.
stále na Berlín
A poslední fotky před setměním .... stále na dálnicích, 6 hodin a 450 km za námi a stále 500 km k domovu .....
Pravda ... dál jsem toho už moc neviděla, byla
tma a měla jsem vykoukaná očka
Cestování za krytím není
taková legrace, jak to může vypadat