Utajeného půl roku,

aneb život v ilegalitě

 

Vzhledem k tomu, že mi někteří vyčítají, proč jsem se Sylvi nevyšla na světlo již mnohem dříve a proč byla tak dlouho "skrývána", se pokusím své jednání vysvětlit.

Proto abych mohla Sylvi vůbec přivést, tak jsem souhlasila s různými podmínkami jejího prodeje a dovozu do Čech. O podrobnostech této dohody se Satu se nebudu rozepisovat, protože to je dohoda jen mezi námi a nemyslím si, že bych jí byla nucená komukoliv zveřejňovat či zdůvodňovat.

Nicméně, jedna z částí dohody byla i ta, že Sylvi zůstane zatím jen u nás doma na výchovu, socializaci, a přípravu na možnou budoucí výstavní kariéru a že nebude hlášená na výstavy v Čechách. S tím nebyl problém souhlasit, protože výstavy ve třídě dorostu jsou vcelku zbytečné a jsou víceméně jen na zvykání psa na výstavní ruch. S tím ovšem velmi otevřená a přátelská Sylvi nemá problém a tak její jediná výstava, kam byla v dorostu hlášená byl rakouský Graz. O tomto výletu napsal krásnou reportáž na svých stránkách Miloš ..... zde

Navíc Kamei se mi podařilo ve třídách dorostu výstavně "otrávit" a tak jsem se nechtěla dopustit stejné chyby i se Sylvi.

Se socializací a zvykání na cizí psy a přípravou na výstavy mi pomáhali moji nejbližší psí přátelé, o kterých jsem věděla, že naše tajemství zachovají a tím to jim za pomoc a mlčenlivost děkuji .

První, co Sylvi v Čechách čekalo, byl první štěněčí trim . A tak se z krásného chlupatého štěňátka stal holý sameťáček.

Sylvi jsme začali seznamovat s okolím a prostředním Prahy, se zvykáním na jméno a českou řeč vůbec . Venku si nejvíc užívala s Lucinkou, která, v té době, byla stejně velká jako Sylvík .

Ve stejně poklidném a učenlivém duchu přišla i zima, sníh a mráz . Sylvi, jakožto správná finská princezna si sníh užívala a odmítala chodit domů do tepla .

Pak přišla naše "C" štěňátka a s nimi začal Sylvi krásný čas psího mazlení, dovádění a her . Zapojovala se ke Kenie do výchovy Céček a Kenie nedělala rozdíl mezi Sylvi a svými kluky .

A byl tu Nový rok a s ním i nový sníh .... a jak říkám, Sylvi si sněhovou nadílku skutečně užívala

Sylvi postupně přezubovala, rostla, zarůstala a sílila a já její dílčí úspěchy zasílala Satu, se kterou jsem byla v téměř každodenním kontaktu .

A další sníh a další procházky a další zvykání na ruch velkoměsta .

Samozřejmě jsme dbali i na zdravou výživu Sylvi . Musím říct, že mrkvička, jablíčko, okurka nebo kedlubna patří k jejím oblíbeným pochoutkám .

Jak Céčka sílila a Oskar byl stále doma, tak Sylvi měla konečně rovnocenného partnera ke svým, stále ještě štěněčím, hrám . Stejně tak, jako Kenie a Monty vytvořili nerozlučný "manželský" pár, tak Sylvi a Oskar vytvořili zatím jen "milenecký" pár .

Konečně přišlo jaro a ním i další možnosti her a dovádění na zahradě . K Sylvi se přidávala naše babička Que nebo nová štěňátka "Déčka" .

Díky naší poměrně velké a rozmanité smečce nemá Sylvi s ostatními psy problém. Dokáže se podřídit, k malým čivám je opatrná a velké holky neprovokuje.

A tak jsme se postupně prožili se Sylvi krásných sedm měsíců a tehdy, v jejím věku 9ti měsíců, nastal čas ukázat jí nejen Satu, ale i celému kernímu světu  .