Nezapomenutelný Tulln 2012

29. - 30.09.2012

Na konci reportáže ze světové výstavy psů v rakouském Salzburgu jsem si povzdechla, že by bylo fajn, kdybychom zažívali více pohodových a příjemných víkendů, jak byl ten v rakouském Salzburgu . V tu dobu jsem samozřejmě netušila, že další z nezapomenutelných víkendů zažijeme opět v Rakousku, tentokrát v Tullnu .

Do Tullnu jezdíme rády, není to daleko, výstava je dvoudenní a spojená s výstavou drobného domácího zvířectva, takže k vidění je toho skutečně hodně. A protože se vší naší drobotině zadařilo na klubové výstavě v létě, rozhodla jsem se, že trošku zariskuji a zkusím je všechny přihlásit na mezinárodní i klubovou výstavu do Tullnu. Nakonec se k nám přidal i Jirka s Daníkem, takže jsme vyrazili v sestavě Dan, Ron, Týna, Edika a Sylvi.

Cíl byl jasný, neudělat si ostudu a pokusit se pro Sylvi získat posledního potřebného CACA na Rakouského šampiona. Navíc měl být Sylvi předán diplom a pohár za Klubového šampiona Rakouska .

Protože nás v uplynulých dnech potkala ztráta Bambiho, se kterou se jen těžko vyrovnáváme, vyjely jsme s Klárkou a Alenou o den dřív, již v pátek (navíc byl svátek a nemusely jsme si brát dovolenou ), s tím, že si užijeme volný den ve Vídni a pročistíme si hlavy .

Alena přijela k nám domů ve čtvrtek večer, takže jsme v pátek ráno jen sbalily auto, psy,a zavazadla a mohly jsme vyrazit směr "wiener schnitzel" a "sacher dorte" . Tentokrát jsme to do Tullnu vzaly přes Brno, kde jsme se stavily doupravit Floru, která za nás měla bojovat v Brně, což se jí i podařilo a získala posledního potřebného CAC na Junior šampiona Čech a Národního vítěze návdavkem k tomu . Gratulujeme !!!

Do Vídně jsme dorazily celkem brzy, nedlouho po obědě, a těšily jsme se na nákupy, dortíky a poctivé rakouské řízky. Osud tomu ale chtěl jinak a v páteční odpolední špičce jsme se probojovávaly skrz město šnečím tempem, takže do hotelu jsme přijely pozdě odpoledne, naprosto vyřízené a jediné, na co jsme se těšily byla horká káva a čistá postel.

Korunu našemu dojezdu ovšem dala Sylvi, která se téměř ihned při prvním venčení vyválela v něčem, o čem ani nechci psát, co to bylo .... FUJ .....

Další překážkou na naší cestě bylo moje odoperované koleno, protože jsem zakopla na chodníku a znovu si natáhla všechny vazy, které v tom koleni mám. Takže jsem se strachem čekala, co se nám stane dál .

Sylvi jsme umyly, koleno namazaly a protože jsme měly hlad a chuť na řízek , nechaly jsme psy na hotelu a jely hledat příjemnou rakouskou hospůdku . Našly jsme nejen hospůdku, ale i nákupní centrum, takže jsme byly spokojené a den si skutečně užily . Nejvíc se nakupování asi líbilo Klárce, ale ani Alena nezahálela a po obchůdcích šmejdila ... jako za mlada .

Po příjemně stráveném podvečeru a nezbytném večerním potlachu  jsme padly do postele jak dlouhé tak široké a kdyby nás nehonil rychlým krokem typický nakyslý rakouský bramborový salát, který byl přílohou k řízku, spaly bychom až do rána .

Když jsme se prospaly a propochodovaly až k ránu, zjistila jsem, že se mi o lampičku rozpálila a roztekla do nepoužita jediná sponka na vlasy, kterou jsem s sebou měla . Někdy tou dobou jsem začala tušit, že víkendové výstavy budou buď naprostý propadák, nebo je vyhrajeme . Takže do auta jsme šly smradlavé, bolavé a rozcuchané (minimálně některé z nás ).

Na výstaviště jsme tentokrát dorazily až po Jirkovi, který nám obětavě a předpisově držel místo . Díky !! Rozložily jsme tedy naše ležení a, protože kerni šli hned na začátku, začaly jsme upravovat naše svěřené miláčky . Velkým překvapením pro nás byla přítomnost Riiny, která přiletěla z Finska k Brigitte Erni, aby přivezla zpět do Švýcarska Happyho, tatínka našich "F". Překvapení to bylo na jednu stranu milé, protože vidět Riinu je příjemné, na druhou stranu ... Riina je skvělá trimérka a handlerka, takže moje sebevědomí spadlo opět k nule ....

Nicméně, bojovat se má do roztrhání těla, takže jsme netrpělivě čekaly, jak sobotní klání dopadne.

Jako první nastupovala do mladých psů Riina se svým odchovem Rocco´s Collar Autumn Star (Finn). Finn bydlí u Brigitte ve Švýcarsku a od doby, kdy jsme ho v Klagenfurtu viděly naposledy, dorostl do pořádného psa. Jaké bylo naše překvapení, když jej pan rozhodčí ohodnotil známkou "velmi dobrá".

Do další třídy nastupoval Jirka s Danem a Monika Knopfli se svým psem Trumpingon´s Lasso.... psi běhali, běhali ... a další překvapení, CACA získal Dan .

Ve třídě šampionů šel do boje Ron s Klárkou, jimž byl soupeřem Very Valentino-Jil vom Smaragd v majetku Moniky Knopfli a Frodo von den Sieben Hügeln pana Antona Maidl. S Ronem je to jako na houpačce, jednou se líbí, dvakrát ne ... ale protože má už Rakouského šampiona uznaného a pro Interšampiona má splněné podmínky, bylo nám vcelku jedno, jak dopadne. O to větší a nečekanější bylo jeho umístění také na prvním místě !!!!

Při boji o CACIB vyhrál Dan, který tím dokončil putování za Interšampionem a resCACIB dostal Ron .

Z našich fen nastupovala první Týna, která se také líbila získala svůj druhý rakouský CACA .

A když v početně obsazené otevřené třídě zvítězila Euridika s CACA nad Trumpington´s Juicy Julep od Moniky Knopfli a Abby my Bright Sun Wizard of Wishes pana Jörga Neugebauera, neznala moje radost mezí . Ze čtyř psů mít čtyři vítěze ?? Nikdy bych tomu nevěřila.

Ovšem, o to větší strach jsem měla o umístění Sylvi, která, jako jediná z našich, CACA skutečně "potřebovala". Silně jsem pochybovala o tom, že by se nám poštěstilo popáté a že by bylo možné, aby porazila Trumpington´s Zoe a Limecastle´s Jazz. Nicméně ... nemožné a nečekané se stalo skutečností a Sylvi skutečně zvítězila a získala tím svůj dvacátý šampionát, tentokrát z Rakouska .

I když ... trošku o nervy klání šampionek bylo . Pan rozhodčí při první prohlídce nastoupivších krasavic všechny pečlivě prohlédl, nechal si je postavit na stůl a pak pečlivě sledoval jen Zoe a Jazz ... posuzování trvalo a trvalo, kolečka, postoje, znovu kolečka, znovu postoje. A pan rozhodčí měl stále oči jen pro Zoe a Jazz, Jazz a Zoe ... někdy tou dobou mi praskly snad všechny žaludeční vředy, začala mi třeštit hlava, nemohla jsem se na závěrečné rozřazování dívat a rozloučila jsem se s prvním místem pro Sylvi s tím, že to holt zkusíme zítra ....

Nakonec si pan rozhodčí nechal všechny fenky postavit, pogratuloval Klárce, máchnul rukou kamsi k číslům a věnoval se stále jen zbývajícím dvěma fenám. Trošku jsem zesinala, Klárka zbledla a nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že jsme měly slzy zklamání v očích, protože nezájem, který pan rozhodčí věnoval Sylvi, jak se nám zdálo, byl příliš okatý a to si, podle nás, naše princezna nezasloužila.

Klárka se tedy nešťastně postavila na třetí místo a čekala, jak rozhodne pan rozhodčí dál. Její postavení se ale nezdálo vedoucímu kruhu, neboť ve třídách předtím pan rozhodčí vždy nejprve poslal na čísla prvního psa a až pak určoval další pořadí. Takže se vedoucí kruhu šel zeptat pana rozhodčího, zda stojí Klárka se Sylvi na správném čísle. Pan rozhodčí se otočil, překvapením vykulil oči a pokynul Klárce, že stojí na NAPROSTO ŠPATNÉM ČÍSLE a že se má přesunout k číslu jedna !!!!

V TU CHVÍLI to byl neuvěřitelně úúúžasný pocit úlevy a štěstí, který se nedá popsat, musí se zažít .

Až pak nám došlo a při gratulacích vyplynulo, že "nezájem", kterým pan rozhodčí častoval Sylvi pramenil jen z toho, že již při první prohlídce měl o jejím umístění jasno .

Takže o CACIB fen šla Týna, Edika a Sylvi . Pana rozhodčího nejvíc zaujala Euridika a resCACIB si odnesla Sylvi . 

Když to zrekapituluji, tak jsme si odnesli 5x CACA, 2x CACIB, 2x resCACIB a jako třešičku na dortu i BOB pro Dana .

hezká výstava

A jako završení sobotního dne si Klárka odnesla z Junior handlingu krásné druhé místo ve starší kategorii, které nás ale vůbec nemrzelo, protože na prvním místě byla skvělá Terezka Šubrtová .

Musím říct, že kdybych tam nebyla a neviděla to na vlastní oči, tak bych nikdy nevěřila, že je to vůbec možné .... 

Pak už jsme jen sbalily věci, rozloučily se pro sobotu s Jirkou, který spal v jiném hotelu a jely jsme odpočívat. Na hotelu nám to ale nedalo a blízkost nákupního centra byla příliš lákavá, takže jsme opět nechaly naše zlatíčka odpočívat na pokoji a jely jsme ještě jednou projít všechny možné i nemožné obchůdky .

Noc na neděli už nebyla běhavá, protože Reasec a Endiaron chránil náš klidný spánek, takže jsme se ráno probudily čilé jako rybky. Sbalily jsme auto, naložily psy a jely znovu bojovat .

V neděli byla klubová výstava, která začínala předáváním pohárů a diplomů za Klubového šampiona Rakouska. Na tento prestižní a celkem těžko získatelný titul je za potřebí získat 3x CACA, z toho minimálně 2x CACA z klubové výstavy (nebo CACA + 2x resCACA, vše z klubových výstav). Bohužel, v Rakousku jsou jen dvě klubovky za rok, takže příležitostí ke sbírání potřebných čekatelství za tolik není.

Sylvi se to podařilo jako druhému kernovi v Čechách, první, kdo tento titul získal, byl Birkie Cairn-Setuakatum paní Pfeiferové.

Po předání pohárů, diplomů a nezbytném fotografování pro klubový časopis začalo posuzování.

Protože stojíme nohama na pevné zemi a sobotní úspěch byl naprosto ojedinělý, nečekali jsme, že bude neděle stejná. Přece jen, klubová výstava je klubová výstava.

Přesto jsme si ostudu neudělali - Dan a Ron získali resCACA, který se na klubového šampiona počítá .

Týna zabodovala a získala druhého klubového CACA, čímž se jí podařilo ze tří výstav splnit podmínky pro Klubového šampiona Rakouska - za Sylvi, třetí kern v Čechách . Neuvěřitelné .

Edika už takové štěstí neměla, ale i tak si udržela ocenění "výborná", tentokrát třetí.

Sylvi se ovšem rozhodla, že nenechá naší skupinu padnout, výstavu si skutečně užívala a opět svojí třídu vyhrála .

 

O klubového vítěze tedy nastupovala Sylvi, Týna a Trumpington´s Juicy Julep. Sylvi nenechala nikoho na pochybách, že si výstavu skutečně užívá a pan rozhodčí z ní oči nespustil, takže Klubový vítěz fen byl její .

Takže o titul BOB tentokrát nastupoval mladý pes, mladá fena, a oba kluboví vítězové - fena a pes. Vzhledem k tomu, že v kruhu běhala Riina, Monika a paní Heimrich, bylo tempo velmi ostré, na kerny bych řekla, že až příliš. Čekala jsem, že Sylvi tuhle vražednou rychlost, na kterou tu nejsme zvyklí, nevydrží a odpadne. Stal se ale naprostý opak, Sylvi šlapala jako panenka, natáhla krok, nenechala se zahanbit a panu rozhodčímu dokázala, že titul BOB si zaslouží plným právem .

Takže i nedělní klubová výstava se nesla v poměrně úspěšném duchu .

A protože klubové poháry jsou v Rakousku krásné, rozhodly jsme se počkat na odpolední soutěže.

Čas do závěrečných soutěží jsme si zkrátily prohlížením ostatních pavilonů a stánků, kde jsme nakoupily spoustu naprosto nezbytných maličkostí .

Soutěže v závěrkách byly víceméně stejné jako u nás, a stejně jako u nás je možné je dohlásit na místě. Aleně s Klárkou se klubové poháry moc líbily  a tak mě donutily (ano, slovo donutily je zde naprosto správně) soutěž dohlásit. V tu dobu byl ale Dan s Jirkou už na cestě k domovu, takže jsme do skupiny musely vzít Rona .

Skupiny nastoupily tři, yorkové, dandíci a naši kerníci . Čekala jsem třetí místo, a jaké bylo moje překvapení, když ke třetímu pohárku poslal pan rozhodčí yorky a na druhé místo nás . Vyhráli dandíci, kteří byli skutečně překrásní. Ale i tak ... pohár s letopočtem z rakouské klubovky byl náš - díky Aleně, Klárce a Ronovi .

na fotce není celkové pořadí, jen užší výběr pěti, zatím bez umístění, vyhrál norvič teriér

Po skupinách ještě nastupovali junioři, takže si Klárka stihla vyměnit Rona za Sylvi aby včas nastoupila do soutěže o Nejlepšího nízkonohého teriéra. Na "bednu" už se holky nedostaly, ale i tak obsadily krásné čtvrté místo .

 

krásný pohodový víkend plný odpočinku a nečekaných úspěchů

musím uznat, že víc takových víkendů bych rozhodně neodmítla