Dánský trojfestival aneb .... jak Ruby ke jménu přišla

(16.-21.7.2015)

 

Jak začít ... všechno to začalo vlastně už před téměř třemi lety, kdy na výstavě v Rybníkách posuzovala paní Mette Sorum a, jak jsem již psala v reportáži Tom ze Severu (viz zde), která mi v lednu 2013 nabídla Tomáška . Jednou z podmínek dovozu Toma do Čech bylo jeho předvedení na některé z dánských výstav a čas splnění slibu nastal právě teď, v létě 2015, kdy se v dánském Svendborgu konal teriérský festival tří výstav. A protože sliby se mají plnit, zařídila jsem vše potřebné, abych mohla odjet a vydala jsem se na cestu. Nejela jsem s Tomem sama, doprovod nám dělala Klárka a Sylvi .

Rozhodly jsme se vyjet už ve čtvrtek, protože cesta je to dlouhá a riskovat, že dorazíme den před výstavou někdy v noci, se nám tedy nechtělo. Navíc na pátek byl naprogramován trim u Mette a stavění stanů na výstavišti .

S Klárkou se nám podařilo vyjet ve čtvrtek ráno, podle plánu, počasí nám naštěstí přálo, neboť se nám pár dní před odjezdem rozbila klimatizace u auta a dodání náhradních dílů bohužel trvalo déle, než jsme čekali. Takže ... naštěstí parna ustoupila a až do Berlína se jelo v klidu a pohodě, podle půjčené navigace jsme měly dojet do Dánska lehce po 18té hodině - pohoda .

Bohužel v Berlíně se situace rapidně změnila, neboť jsme byly odkloněny z dálnice, která byla uzavřena a objízdné trasy (mimochodem neznačené) byly totálně ucpané. Navíc jsme si tak trošku nerozuměly s navigací, která se nás stále snažila vracet na zavřenou dálnici a my jí neuměly vysvětlit, že chceme další nájezd. Nakonec nás kolona aut naštěstí dovedla do jakéhosi lesoparku (dodnes nevím, kde jsme to vlastně byly), kde jsme stály a stály a .... víc než hodinu a půl prostě stály na místě. Vzhledem k tomu, že venkovní teplota stoupala a my nemohly chladit, byly jsme za "chládek" a stín stromů vděčné. Ale i tak jsme chladily Toma a Sylvi jak to jen šlo.

rozdíl v čase focení obou snímků je cca 5 minut

Po cca hodině a půl se kolona najednou rozjela, auta kolem nás nás dovedla zpět na dálnici a až do Dánska se opět jelo v klidu a pohodě. Bohužel, nahnat ztracený čas bylo nereálné, takže jsme se k Mette dostaly až před 22 hodinou. Jak jsme byly rády, že další den je pátek a můžeme se dosyta vyspat .

opravdu mám tenhle pohled ráda - je tam nádherně

Jak řekli, tak udělali, Klárka spala do oběda, kdy jsem s Mette již měla doupraveného Toma a pokračovaly jsme s úpravou dalších výstavních kernů. Musím přiznat, že mě potěšilo, že Mette Toma pochválila, jak je připravený, dobře nasvalený a vychovaný, takže jeho výstavní příprava v podstatě spočívala jen v doúpravě linií, které jsem nechala neupravené, protože ze zkušeností vím, že úprava kernů na severu je jiná, než jak jsme zvyklí u nás. Byla jsem opravdu ráda, že jsem Tomáška "nezkazila" a že je Mette spokojená .

stále dobře naladěný Tom s vrtícím ocáskem

Po dokončení trimu a úprav všech hafanů a lehkém pozdním obědu jsme přeložily auta, naložily výstavní stany, klece, trimovací stoly, židličky a další propriety, které bylo potřeba dostat na výstaviště, a vyrazily jsme směr Svendborg. Jak jsme se od Mette totiž cestou dozvěděly, v Dánsku začalo být zvykem, že se výstaviště připraví a otevře pro vystavovatele den předem, tj. v pátek odpoledne, kdy vystavovatelé mohou přijet postavit stany a zabrat si tak místo. Myšlenka dobrá, stačí pak přijet druhý den kdykoliv před posuzováním a vzít s sebou v podstatě jen psy, nicméně, pro vzdálenější vystavovatele dost nepříjemná a v podstatě nereálná.

 

ještě prázdné výstaviště

Ač Mette říkala, že je potřeba být na výstavišti včas, abychom měly místa u kruhu, netušila jsem, co nás po příjezdu čeká. Pravda, přijely jsme opravdu brzo, přístup pro vystavovatele byl ještě zavřený, takže jsme mohly v klidu všechny věci vyložit a připravit ke vstupu na výstaviště. Čekaly jsme lehce přes půl hodinky, protože v silném větru, který to odpoledne Dánsku vládl bylo velmi náročné vytyčit kruhy a postavit stany pro rozhodčí.

kolíkujeme a stavíme

Nicméně, v okamžiku, kdy bylo vše připravené a otevřela se páska, která nás a ostatní vystavovatele dělila od možnosti stavět stany, strhlo se pravé davové šílenství. Všichni se snažili být u kruhu jako první a rychle stavět stan, aby měli ta nejlepší místa. Přiznám se, že jsem něco takového ještě neviděla ... tak trošku mi to připomínalo otevření obchodu s výprodejem nebo slevami v Čechách .

jak jsem byla ráda, že nemám červený stan

Nyní jsem pochopila, proč je potřeba opravdu přijet včas, protože díky dobrému strategickému místu u vstupu na výstaviště se nám podařilo získat místa pro dva stany přímo u kruhu a ještě s dobrým vstupem ze strany . Za pomoci Klárky, která nám létající stany pomáhala držet, se nám s Mette podařilo postavit a přikolíkovat oba stany dřív, než nám stihly uletět. Do stanů jsme mohly zavřít všechny věci (klece, stoly, židle, trimovací tašky ... ), protože výstaviště bylo hlídané (prý je to tak zvykem). Když jsem se po naší rychlé akci "stany" rozhlídla kolem sebe, bylo výstaviště plné a ti, kteří přijížděli až teď, měli místa v druhých a dalších řadách ... místa u kruhů už byla beznadějně obsazená.
 

stany vyrostly jak houby po dešti

Po stavbě stanů bylo samozřejmě zapotřebí nafotit a natočit reportáž pro české majitele a chovatele kernů. Odchytila jsem tedy vystavovatelku ze sousedního stanu a pořádně jí vyzpovídala

 

Poté jsme pozdravily ostatní vystavovatele, pomohly jim chytat věci, které bral vítr a kolíkovat stany a vydaly jsme se poznávat krásy Dánska .

fotek by bylo mnohem víc, kdyby nám nedošla baterka a náhradní byla v autě

Jako první jsme se jely podívat na zámek a park Egeskov. Naprosto úžasné místo, kde se dá strávit v pohodě celý den a ani nepoznáte, jak rychle čas utíká . Tolik času jsme ale už neměly, tak jsme si prohlídly jen to nejzajímavější a zas jely "o dům dál".

Ono v podstatě doslova "o dům dál", neboť další zastávkou byl velký hrázděný dům, jehož střecha je stavěná pouze z do sebe zaklesnutých trámů. Skutečně úžasná stavba a smekám před uměním stavitelů.

všechny kostely v Dánsku vypadají stejně ...

Pak ještě jedna rychlá zastávka u mlýna a kostela, které byly při cestě a pak už rychle domů obstarat psy, připravit večeři a odpočinout si před sobotní dvojvýstavou .

 
Sylvi .... naprostá klasika - všechny hračky jsou jen a jen MOJE !!!

Sylvi s Tomem si zatím užívali výběhy, které má Mette krásně udržované a plné hraček, což se líbilo především Sylvi, která si tak trošku hrála na křečka a snažila se všechny hračky usurpovat pro sebe .

třída štěňátek - fenky

Druhý den jsme do auta sbalily jen psy a jelo se .
Ač jsem se ve velmi větrném počasí bála o osud našich stanů, oba zůstaly bezpečně na místě a my měly skutečně o starost méně - pohoda . Protože místa pro stany byla skutečně již naprosto zabraná, nastěhoval se k nám Jirka s Beátou a klukama. Klece i trimovací stůl se nám tam vešel a protože jsme seděli venku a pozorovali dění v kruhu, žádné místo nám nechybělo .

Peter J. Green, USA

První sobotní výstavu posuzoval pan Peter J. Green z USA.

Výstavy na severu, resp. jejich pravidla, jsou pro mě stále velkou neznámou. V Dánsku nastupovala nejdřív štěňátka a dorost a to nejprve psi (jako u nás), ale hned po nich štěňátka a dorost fenky a z vítězů tříd se vybíral "BOB" štěně a "BOB" dorost. Musím říct, že třídy byly obsazené víc než u nás a bylo hezké pozorovat mladé naděje . Ve štěňátkách předváděla fenku i Mette a podařilo se jí zvítězit i nad štěněčím pejskem a získala titul "BOB" štěně .

Pak již nastupovaly třídy jak je známe u nás, tj. od mladých po veterány psi a po nich to samé fenky. Jen CAC a resCAC se zadává jen jeden pro pohlaví, tzn. ne jako nás v každé třídě.

Tom v pohybu

Z našich se v otevřené třídě předváděl Tom a podařilo se mu získat krásné druhé místo s oceněním CK = certifikát kvality. CK je vlastně jakási "vstupenka" do dalšího klání o nejlepšího psa, zadává se pořadí prvních čtyř a ten, kdo ještě není šampion Dánska, získává titul CAC, další dánský nešampion v pořadí pak resCAC.

Do hojně obsazené třídy šampionů pak nastoupil Jirka s Čertem, bohužel kluci ztratili "bodíky" díky až příliš pečlivému trimu, který, jak jsem psala, je na severu jiný než na jaký jsme zvyklí u nás. Rozhodně mohu říct, že zvířata, upravená na krátko s každým chlupem na svém místě, by zde šanci neměla. Preferován je přírodní vzhled s přiměřeně dlouhou srstí, leckdy pro nás již přerostlou.

Tom čeká na další posuzování o titul CAC

Po skončení posuzování veteránů nastoupili do kruhu všichni psi s oceněním CK, seřazeni podle jednotlivých tříd a podle pořadí ve třídě. Systém pro mě trošku nezvyklý, navíc vyvolávání a řazení psů v dánštině, ale s pomocí Mette, která mi zpoza kruhu napovídala jsem vše zvládala . Pan rozhodčí nechal psy chodit, na stole je již neprohlížel, ale rovinku nikomu neodpustil. Pak do postoje a vybrat ty nejlepší. Do užšího výběru postoupil šampion, mladý a veterán, pak další šampion a nakonec i Tom, přesto, že byl v pořadí až druhý ve své třídě. Nicméně Mette mi pak vysvětlila, že klání o CAC je prostě další posuzování, kde nic není nemožné a pokud se pes nepředvádí jak má, resp. předvádí se lépe, než při posuzování ve své třídě, může hodně ztratit nebo i  získat. A nám se s Tomem podařilo získat, neboť při stanovení pořadí psů jsme se dostali před psa šampiona a skončili jsme jako 4. nejlepší pes. Bohužel bez CAC a resCAC, neboť mladý pes a veterán, kteří byli před námi, šampiony Dánska ještě nebyli. Nevadí, i tak jsem měla radost a Mette byla víc než spokojená, protože Tom se na své historicky první výstavě v Dánsku rozhodně neztratil .

little Q se snaží dát pusu Carol Confue, UK

Konečně jsme si mohli oddechnout, uklidit psy a bez stresu pozorovat posuzování fen, které probíhalo stejným principem jako posuzování psů.

BOS a BOB 1. výstavy festivalu
BOB - Saliva´s 3 Coins In The Fountain
BOS - Cairnsters Dallas

Musím říct, že feny byly nádherné, mnohé z nich bych si ráda odvezla domů. S kvalitou psů jsem již tak spokojená nebyla, feny byly celkově mnohem lepší, což mě tak trošku rozesmutnilo, neboť výběr dalších krycích psů pro naše feny nebude lehký ...

ocenění Mette z dánského klubu teriérů

Po skončení posuzování kernů a před zahájením druhé výstavy festivalu, byly předány trofeje a ceny za rok 2014 pro nejlepší psy, feny, veterány, chovatele a majitele. Některé ceny byly památeční, jiné putovní s dlouhou historií. Naše velká gratulace všem oceněným !!!

Lynne M. Myall, USA

Druhou odpolední výstavu DTK festivalu posuzovala paní Lynne M. Myall z USA. Její posuzování bylo odlišné od dopoledního posuzování pana Greena, ale i ona hodně dala na kostru a pohyb.

Tomovi se opět podařilo ve své třídě získat CK, ale do pořadí ve třídě i o nejlepšího psa již nezasáhl. Z našich nejlépe dopadla Mette s little Q, které získaly již druhý titul BOB štěně .

BOS a BOB 2. výstavy festivalu
BOB - Nordcairn´s I Believe I Can Fly
BOS - Lachleen Have And To Hold

Nebylo tedy asi žádným překvapením, že jak jak bylo zamícháno pořadím v jednotlivých třídách, tak i v závěrečných soutěžích bylo pořadí psů a fen jiné než dopoledne.

Času mezi posuzováním a závěrečnými soutěžemi moc nebylo, obdivovala jsem rozhodčí, jak vydrželi posuzovat s úsměvem celý den téměř bez přestávky na oddech. Patří jim skutečně můj velký obdiv, neboť my jsme toho měli za celý den víc než dost.

Mette Sorum a little Q - 3. místo BIS štěně

V závěrkách, které byly rozděleny podle jednotlivých výstav - v sobotu odpoledne závěrky za první výstavu a v neděli odpoledne pak nejdříve závěrky za druhou (sobotní) výstavu a pak za třetí výstavu , se little Q krásně předvedla a podařilo se jí získat třetí místo a spoustu cen .

Protože výstaviště bylo opět přes noc hlídané, nebyl problém nechat ve stanu všechny věci a jet domů za ostatními psy.

Sylvi s Tomem si tentokrát mohli protáhnout nožky na velkém travnatém výběhu, který si skutečně do sytosti užívali. My jsme zatím pomohly Mette obstarat její smečku, připravit večeři a věci na nedělní výstavu a pak už jsme unavené odpadly do postelí.

W.H. Cammish, UK

Nedělním rozhodčím byl Bill Cammish z Anglie, jehož jméno je v kerním světě známé a vážené, takže jsem na jeho posuzování byla víc než zvědavá.

Little Q se ukázala jako již ostřílená výstavní harcovnice a tak hattrick v podobě třetího BOB štěně byl doma .
Pan rozhodčí dal hodně na správné osvalení psa a na pohyb a se zadáváním CK skutečně šetřil, takže Tom výborný, ale bez ničeho dalšího.

BOB a BOS - 3. výstavy festivalu
BOB - Dreamcairn´s Dolce Vita
BOS - Saliva´s 3 Coins In The Fountain

Pořadí psů bylo tentokrát zamícháno mnohem víc, než v sobotu odpoledne a tak jediným, komu se podařilo probojovat se dvakrát až do konečného pořadí byl pes ze třídy šampionů Saliva´s 3 Coins In The Fountain.

Po skončení celého posuzování se v kruhu objevili zázračné trimovací stoly typu "stolečku, prostři se" a většina přítomných vystavovatelů dodala něco dobrého a tak je jedlo, pilo, povídalo a to až do zahájení odpoledních závěrečných soutěží .

V Dánsku se poháry v závěrkách moc nedávaly, pokud si vzpomínám, tak jsem je viděla jen za soutěže Junior handling, pro psy do ostatních soutěží jsou připraveny krásné kokardy v barvách dle pořadí. Zadávají se první čtyři místa 1. červená, 2. modrá, 3. žlutá a 4. zelená. Je to odlišný, ale nemohu říct že nezajímavý systém, kdy je na první pohled vidět, jaké místo či ocenění ten který pes získal.

Zalazar Quite Special - 1. místo BIS štěně druhé výstavy festivalu

Jak jsem psala, začínalo se závěrečnými soutěžemi za druhou výstavu festivalu, tj. za sobotní odpoledne. Mette opět nastupovala s little Q a tentokrát se jim v konkurenci cca 8mi štěňátek podařilo získat první místo .

little Q - 3. místo BIS štěně třetí výstavy festivalu

Po skončení závěrečných soutěží za sobotní odpoledne začaly závěrečné soutěže ze nedělní výstavu . To už ale přišel avizovaný poměrně silný déšť, takže jsme střídavě nosili věci do auta, střídavě fotili závěrečné soutěže a schovávali se před deštěm.
Musím poděkovat Jirkovi za statečnost a osobní nasazení, že zvládl vyfotit třetí krásné umístění little Q ve štěňátkách, tentokrát opět na třetím místě .

co říct závěrem .... it´s over 

Po skončení závěrečných soutěží již nebylo na co čekat, výstaviště bylo v podstatě vylidněné, stany zmizely jak mávnutím kouzelného proutku, takže jsme se s Jirkou, Beátou a klukama rozloučily, popřály jim šťastný zbytek dovolené a jely k Mette domů.

Tom a Sylvi venku

Cestou naštěstí přestalo pršet, takže jsme mohly vykládat všechny věci v suchu. Mokré stany jsme rozložily na krytou terasu, což bylo fajn, protože si nedokážu představit převážet mokrý stan. Psy jsme zase pustily do výběhů a dopřály jim svobody pohybu.

Nedělní večer se pak nesl v poklidném duchu, vše bylo uklizeno, výstavy byly za námi a my mohly relaxovat a odpočívat. Zbývalo také domluvit a dořešit podrobnosti ohledně psů, neboť další podmínkou dovozu Toma do Čech bylo jeho využití v chovu v Dánsku. Takže v současné chvíli Tomášek zůstává na krytí ve svém rodišti u Mette Sorum. Domluva se samozřejmě neobešla bez pláče na obou stranách, protože přestože jsem věděla do čeho jdu už v době dovozu Toma, netušila jsem, jak těžké to ve skutečnosti bude. Tom je miláček a zlatíčko, jemný gentleman s otevřeným srdcem, ale dohody se prostě musí plnit bez ohledu na to, jak se člověk cítí. Co mě uklidňuje je, že je v podstatě doma, za těch pár dní si získal i srdce Mette a Michaela a že mu tam bude věnována veškerá péče, na kterou je zvyklý. Navíc už na něj čekala první nevěsta, takže už v době našeho odjezdu měl Tom v hlavě úúplně jiné věci, než aby si za námi stýskal .

Mette a Tom

A aby nám po Tomovi nebylo tolik smutno, nabídla mi Mette svojí holčičku little Q, což bylo tedy velké překvapení a pocta, neboť mi Mette potajmu prozradila, že i její manžel Michael (jinak velký pesimista), byl víc než mile překvapen Tomáškem, resp.naší péčí o něj. Prý, jak jsem se dozvěděla, čekal že nebude v srsti, nebude připravený, vychovaný a ...... prostě ..... a tak vůbec. Ale když Toma na vlastní oči viděl a přesvědčil se, jak úžasný Tom je a jak o něj bylo a je postaráno, po domluvě s Mette souhlasil s přesídlením little Q k nám . Takže pro mě to znamenalo maximální možnou poctu, které se mi mohlo dostat.
Little Q je již 5 měsíců, je přezubená a dobře stavěná, takže jen blázen by takovou nabídku odmítl. Blázen sice jsem, ale asi ne dost velký, takže jsem fenku neodmítla . Trošku mě jen zarazila otázka na změnu jména princezny, protože Que již doma máme a říkat little Q v podstatě stejně se nelíbilo ani Mette ani mě. Nebyla bych to ale já, abych nešla do své hry se jmény a nevymyslela obratem jméno, které se vztahuje k Tomovi stejně jako k Mette - RUBY.
Proč zrovna Ruby? Inu ....
městečko, ve kterém  Mette bydlí, se jmenuje TOMMERUP .... první tři písmenka dostal do vínku Tom, když jsem si ho před dvěma a půl lety odvážela. Další dvě písmenka patří Mette no a na little Q zbyla poslední tři písmenka RUP. Jenže volat na kerní holčičku Rupy, Rupy je přinejmenším divné, takže se "P" změnilo na "B" a šup, Ruby byla na světě .

TOM   -      MEtte  -   RU(P)by

Takže když jsme v pondělí ráno odjížděli za dalšího velkého pláče od Mette, byly jsme zase čtyři - já, Klárka, Sylvi a Ruby.

Pondělní den se nám poměrně hodně zamotal a trošku nám všechno zkomplikoval. Původní domluva byla přesunout se přes velký most Storebaelt na druhý dánský ostrov Sjaelland, kde jsem měly domluvenou další návštěvu. Protože vše bylo ještě v neděli večer potvrzeno, Klárka chtěla vidět Malou mořskou vílu v Kodani a my měly na místo určení dorazit mezi 17 a 18 hodinou, nic nám nebránilo, abychom se nevydaly na cestu do Kodaně, vzdálené od Mette cca 200 km.

Přes most Storebaelt spojující ostrovy Fyn a Sjaelland jsem jela již několikrát, ale tentokrát foukal poměrně vítr a i když je most neskutečně obrovský,což z fotek vůbec není tak patrné a člověk je na něm jako mraveneček, tak při poryvech větru není přejezd tak úplně příjemný. Ale ... přejely jsme

Chvílemi jsme si sice připadaly jako v Pirátech z Karibiku nebo v Plavbě Jitřního poutníka, protože větru využily i plachetnice, kterých se všude kolem mostu hemžilo víc než dost. Byly krásné a v té vzdálenosti vypadaly tak maličké, jako by šly sebrat z hladiny dlaní .

Po přejetí mostu jsme se do Kodaně dostaly bez větších problémů, dálnice je dobře upravená, řidiči ohleduplní, počasí celkem příjemné takže cesta v pohodě ubíhala.

Protože jsme měly čas a nikam jsme v podstatě nepospíchaly, zaparkovaly kousek od centra města a rozhodly jsme se pro procházku historickou Kodaní.

počasí na procházku super, na focení už tak moc ne
historický přístav Nyhavn

Budovy okolo vody nejsou originály, ale kopie postavené podle dochovaných plánů, obrazů a fotek. Všude je plno restaurací a obchůdků.

My jsme neodolaly domácí zmrzlině snad v tisících příchutích s domácím, přímo na místě před námi vyrobeným, kornoutkem. Musím uznat, že byla skutečně luxusní .

fontána Gefion Springwand

znázornění bohyně Gefiony a jejích synů, které proměnila ve volské spřežení, aby s nimi zorala co nejvíce půdy za jedinou noc, neboť zoranou půdu jí přislíbil švédský král Gylfim. Bohyně získanou půdu hodila do moře a vznikla tak krajina s jezerem Vänern (příběh z dánské mytologie).
 

anglikánský kostelík

pevnost Kastellet postavena uprostřed umělého ostrova ve tvaru pěticípé hvězdy

Malá mořská víla - H. Ch. Anderssen

nelze si představit Kodaň bez lodí, ať již malých, nebo velkých

a samozřejmě všude přítomná kola

socha na náměstí u Královských paláců

střídání stráží před Královskými paláci

E.T. nalezen !!

Když jsme se tak hezky procházely a fotily co se dalo, tak mi přišla SMS, že se návštěva z vážných zdravotních komplikací ruší a tím se všechno zkomplikovalo i nám, neboť plán "B" jsem připravený tedy neměla a bylo již notnou chvíli po obědě.
S vědomím, že v Dánsku ubytování nenajdeme a na wifi se nikde nepřipojíme, resp. jsem netušila kde, vydaly jsme se na cestu do Německa, kde, jak jsem doufala, ubytování bude. Byl zde sice ještě plán, že pojedeme k Jirkovi a Beátě, ale nechtěly jsme jim kazit dovolenou a nápad přeplout trajektem do Německa skončil na tom, že jsem nevěděla, ze kterého přístavu trajekty odplouvají. Takže ... z hloubi Dánska jsme se vydaly v odpoledních hodinách směr Berlín ....

maják u velkého mostu, bohužel (nebo bohudík ?) není přístupný

 
a už je Storebaelt opět za námi

Překročily jsme tedy zase most spojující oba ostrovy a dovolily si malou zastávku na odpočinek, venčení psích holčiček a "osahání" moře .

Sylvi sice moře až tak úplně nechutnalo, ale plavání si neodepřela, ....

..... Ruby se vrhla do vody delfíním skokem a rejdila v moři jako potápka

 
a ještě nezbytné focení před další cestou

Původní můj cíl byl dojet až k Berlínu a tam se ubytovat, ale podle navigace jsme tam měly dorazit až někdy po 23tí hodině, takže jsem plán lehce změnila.

Po přejetí do Německa jsme zadaly do navigace, aby nám našla nejbližší hotely kolem naší cesty domů. Kolem 21té hodiny jsme zajely do městečka, kam nás navigace poslala. Objely jsme všech 6 hotelů, které nám ukázala a ještě další 2, které v navi nebyly, ale ... světe div se ... jsou prázdniny a všechno bylo beznadějně obsazené.
 

Takže jsem opět lehce změnila plán, jely jsme do brzkých ranních hodin, resp. do doby, než jsem se cítila skutečně unavená a rozhodly jsme se pro odpočinek v autě na parkovišti. Nic výrazného to nebylo, ale auto nebylo plné, takže jsme mohly sedačky v pohodě sklopit a odpočinout si. Klárka svítání zaspala, ale mě sluníčko chytlo už znovu na dálnici. Pravda, musela jsem si odpočinout na půlhodinky ještě 2x, protože to byla skutečně vyčerpávající cesta, ale ... i tak se to někdy zamotá .
Osvěžení nám pak přineslo odpočívadlo se sprchou, kde jsme se mohly zkulturnit, v pohodě vyvenčit holčičky a v klidu se nasnídat.

Další část cesty byla naplánována do Drážďan, kde se chtěla zase Klárka zastavit a podívat se. Všechno by bylo OK, kdybychom v Berlíně opět nenarazily na kolonu, tentokrát díky svedení všech pruhů dálnice do jednoho a to v ranní špičce ... takže další dvě hodiny na sluníčku se stoupající teplotou a únavou. Ale ... i tohle jsme zvládly .

Do Drážďan jsme  se sice dostaly místo v 9 hodin ráno v pravé poledne, ale .. dostaly jsme se tam . Protože teplota opravdu stoupala, nechaly jsme auto v podzemních garážích, já vzala Sylvi a Ruby do velké přepravky a šla je vychladit do klimatizovaného nákupního centra a Klárka měla "rozchod" a šla si obhlídnout své body zájmu .

Klárka se vrátila spokojená, já i holčičky jsme byly zchlazené na provozní teplotu, takže jsme si nakoupily nějaké dobroty na cestu domů a mohly jsme vyrazit již směr Praha .

A po několika dalších hodinách cesty jsme dorazily v pořádku do Prahy .Zase nás čekaly objížďky a kolony, neboť se na nábřeží kpt. Jaroše vyboural nákladní vůz, ale ... pár minut sem, pár minut tam už nás opravdu nemohlo rozházet .

Byly jsme doma !!!

 

cesta je za námi, ale vzpomínky zůstávají,

rády se do Dánska zase vrátíme !!!

 

 

za fotky děkuji Klárce a Jirkovi