Jak jsme si pořídili Kamei ? - prosinec 2006
 

To už bylo jednodušší, protože jsme věděli co chceme - a to kerní holčičku. Bohužel v době, kdy jsme jí chtěli, tak se zrovna rodili samí psí kluci a nebo byly holčičky již zadané ... nějakou dobu jsme tedy na ní čekali, ale jak už dnes vím - STÁLO TO ZA TO ...

No, myslíte že po dvou dnech, co jí máme doma to ještě nemůžu vědět ? Ale ano, ten andílek s ďáblem v těle je prostě to pravé ořechové. Má přirozeně podřízenou povahu, takže k dominantní Kenie (viz deník Kenie) se hodí naprosto dokonale. Kenie už jí přesně ukázala její místo ve smečce a i když se to neobešlo bez nešťastného kničení a pištění a stěžování si, tak Kenča Kamei neublížila, jen jí odkázala do správných mezí.

Ale teď už si spolu naše holky hrají, tahají se o hračky a spí spolu v pelíšku ...

Kamei je taky zlatíčko. Je klidná - když si jí člověk vezme na ruku a umí se tak úžasně podívat, že si musí ihned získat srdce všech kolem stojících ...

Na druhou stranu vůbec nechápu, kdy to štěně spí, protože je neustále v pohybu. Taky mám pocit, že už někde s mateřským mlékem nasála nechuť k fotografování, protože z padesáti fotek horko těžko vybírám jednu, která by se dala použít pro web. Zato mám spousty fotek ocásku, poloviček kerníka, oušek, zádíček a odvrácených hlaviček, případně nožiček .... Prostě jak vidí foťák, tak se ihned otáčí na druhou stranu, případně upaluje pryč, jako by jí hodil minimálně medvěd.

Taky bych nikdy nevěřila, co dokáže dvouměsíční štěně překonat za překážky, aby mohlo být s námi. Udělali jsme jí byteček v koupelně, protože se dobře udržuje v čistotě a navíc tam má podlahové topení, takže jí nemůže být zima. Dali jsme jí mističky, deky, hračky, uklidili všechno nebezpečné a nežádoucí no a do dveří (protože je zatím nemáme) jsme dali ohrádku cca 50 cm vysokou. Naivně jsem si myslela, že jí to na nějaký týden vydrží, než se naučí skákat....

OMYL, stačili jí 4 hodiny, aby přišla na to, že stačí stoupnout si do rohu, který je zrovna u dveří, zaháknout přední tlapky o vrchní hranu a pak se jen přitáhnout nahoru a zadníma hrabat a hrabat a hrabat a ..... šup a je venku .... Tak má k dispozici celý byt, včetně kabelů k počítači, hraček dětí, odpadkových košů, šanonů s doklady a vůbec všech možných lákavých věcí ...

Takže přesně jak píšu, je to úžasnej andílek 

s čertem v tělíčku :))))

Dnes Kamei dokázala, že je pravý kern s dokonalým čichem .... protože už jí patří celý byt, který pečlivě zkoumá a probádává za pomoci Kenie, tak se dostala i do mojí šatny .... tedy, zatím rádoby šatny, protože po stěhování stále není všechno doděláno :))) . A protože je štěně velmi zvědavé a  zkoumavé, tak se jí podařilo objevit mojí zimní budnu, patřičně odloženou do nižších poloh - velká CHYBA !! - no a samozřejmě nemohla odolat tak svůdné vůni piškotů, které mám vždy připravné v kapse na procházky s Kenie ...

Jenže, jak se k té dobrotě dostat ?? Velmi jednoduše, stačí mít tak ostré zoubky jako štěně a být dostatečně vytrvalý ... no a pak stačí tu protivnou látku překousat a dobrota je celá vaše !!!!!  Tedy celá ... jen to, o co se nepodělila s Kenie ....  :))))) 

A ještě jedna rada hlavně pro rodiny s dětmi .... pokud chcete naučit své děti uklízet hračky, pořiďte jim kerna .... nevěřili byste tomu, jak je u nás za poslední dva dny uklizeno .... a to stačilo jedno rozkousané autíčko :)))))

Jak říkám, ten kern se nezapře  :))))))

Je úžasné pozorovat štěně a dospělého psa jak si spolu hrají, doráží na sebe a učí se od sebe a jsou prostě "jedna parta".

Kenie měla to štěstí, že když k nám přišla, tak na dvoře už jeden pes byl a tak vlastně sama nebyla. Navíc jsem byla s dětma doma, tak byla neustále ve společnosti a tak psí samotu vlastně téměř nepoznala, až když jsme se přestěhovali, a to netrvalo tak dlouho, protože máme Kamei.

Jsem ráda že i Kamei má tu možnost nebýt sama. S Kenie udělaly "dvojku" a pokud netropí zrovna rošťárny jedna, tak určitě obě dvě najednou :)) . Jedna vytáhne tvrdý rohlík a pak už leží obě dvě a koušou každá z jedné strany.

Moc ráda je pozoruji, je to přeci jen už 15 let, co jsem měla naposledy takhle malé štěňátko (pokud nepočítám vrhy, které se nám narodily, protože štěňátka šla do světa a Kenie, která byla starší) a takhle velký věkový rozdíl mezi svými psy.

Přece jen, psí smečka má něco do sebe :) .

Jsem ráda, že je mám a že utvořily smečku.

Myslím, že pro Kenie byl nejvyšší čas na nové štěně, protože při její povaze by z ní za rok nebo dva byl mrzout, který by si na nového "vetřelce" jen těžko zvykal. Takhle ve svých téměř dvou letech je sice dospělá a dozrálá fena, která ale před nedávnem opustila štěněčí věk a jak je vidět, tak díky Kamei se do něj zase ráda vrací.

Je velký problém skloubit "smečku" dohromady, když si psi nepadnou do oka. A nerada bych se dočkala doby, kdy bych musela mezi svými psy volit, kterého dát pryč, aby ve smečce netrpěl. Mám ráda své psy a jsem šťastná, když je mám kolem sebe :)) .

Tak začínám to štěně chápat čím dál tím míň, protože dělá věci, které žádné z mých štěňat prostě nedělalo.

Nejvíc mě asi překvapuje její čich a odhodlání najít to, co cítí ... možná tedy, že se spolu vydáme na profesní dráhu "drogového psa" :)))) .

O rozkousané kapse jsem už psala a to byl jen začátek. Kenie se nikdy nesápala do tašek s nákupem, aby z nich vydolovala dobroty, ale poté, co máme doma Kamei necelý týden, tak si tašky s nákupem již nedovolím položit doma na zem, ukládám je rovnou na kuchyňský pult .... To malé roztomilé dvouměsíční štěňátko vyčenichá cokoliv a udělá všechno proto, aby se toho onoho zmocnilo ... vážně, neuvěřitelné.

Dneska jsem přišla s dětmi domů z divadélka, kde dostali perník s čokoládou. Vzhledem k tomu, že ho zas tak moc nejedí, tak to co zbylo jsem dala do kabelky. Tu si po příchodu domů odkládám na botník a tak jsem dnes učinila totéž .... jako vždy .... na perník jsem totiž už dávno zapoměla. Jenže Kamei ne ... ta ucítila tu slastnou vůni a už mi kontrolovala tašku, cože se tam ukrývá tak dobrého... Tentokrát měla smůlu, viděla jsem jí a tak perník neochutnala ... Ale zjistit že tam je, jí trvalo jen dvě minuty od našeho příchodu.

Také už naprosto přesně ví, kde jsou uloženy piškoty ... Když má na ně chuť, tak si prostě sedne před skříň a začne tak nešťastně plakat, že mám pocit, že jí zašlápnul minimálně slon. A když je nedostane, tak se na ně začne alespoň sápat ...

A je mi jasné, na co bude chodit na výstavách :))

Neměla jsem ještě štěně s tak naprosto přesným názorem na to, co chce a jak toho dosáhnout.

Tak už jsem viděla to štěně i spát :))
 

Tak mám takový pocit, že asi brzy začnu měnit názor na kerníky, jako pohodové kamarády ....

Jeden by totiž nikdy nevěřil, co dokáže jedno malé roztomilé štěňátko provést s bytem a to již po týdnu společného soužití. Také jsem nevěřila vlastním očím, když jsem dnes přišla domů a našla

byt v neprovozu schopném stavu a mezi tím pobíhalo naprosto spokojené štěně a jedna psí dáma, která "o ničem netušila" .....
 

No, vzhledem k tomu, že Kenie skutečně tohle dětství prožila přes celé jaro, léto a podzim více méně na dvoře, tak tohle prostě neznám .... A tak jak to tak vypadá, tak mi to Kamei vrací plnými hrstmi zpět :)))

Jo holt není nad teriéra ....
 

Kdo nikdy neměl pejska, tak asi bude u následujících obrázků žasnout a kdo psíčka má, tak určitě bude s nostalgií vzpomínat na štěněčí období, kdy psík dokáže tak jako malinké miminko usnout kdykoliv, kdekoliv a za jakýchkoliv okolností :)))

Jen koukněte, jak se u nás spinká Kamei :

tyto taburetky si obě holky moc zamilovaly tak i jako pomůcku při lezení na gauč :)) to je výraz naprosté odevzdanosti, takhle vegetovat - to je lahůdka :)) i takhle u nás obě holky spí to je ta bunda s piškůtkama, přece se jí Kamei nevzdá, musí si jí střežit i ve spánku, navíc je z ní tak krásně cítit kromě milovaných piškůtků i milovaná panička ... tak nevím kdo koho hlídá ? když Kenie zabere polštářek, musí se Kamei spokojit s místem vedle

a to jak na spaní když je všechno obsazené, tak se taška taky hodí Kamei si hraje na strážce vstupu, a stejně jako oni, i ona si při službě hodila šlofíka čumáček na čumáček .... co pak si asi ve spánku šeptají ?? unavené štěně sebou prostě jen tak plácne a už se ponoří do sladkého snění o miskách piškotů, nekonečných loukách, pečených kuřátkách nebo o dovádění s kamarády, to se pak škubou všechny nožky a je slyšet žádostivé kníkání :)) pohled na stejný odpočinek shora ale když už leží tělíčko mimo polštář, tak alespoň hlavička musí spočinout na něčem teploučkém :))