Letní HTG

(13.07.2014)

 

Protože do pravidelného, vánočně-silvestrovského setkání je daleko a prázdniny jsou na výstavy chudé, rozhodli jsme se sejít se i v létě . Trošku problémem je místo setkání, protože se poněkud rozrůstáme a nevejdeme se tak úplně všude, takže jsme opět poprosili o přístřeší Irenu s Terkou, ale s podmínkou, že žádná "krátká a lehká" procházka, která by nás naprosto odrovnala, nebude (viz Plešivec ). Irena slíbila, takže místo a čas bylo dohodnuto .

Přestože jsou prázdniny v plném proudu, sešli jsme se v krásném počtu 12ti lidí a 12 psů . Podotýkám, že pokud si dá někdo práci a bude počítat psy na fotce, tak možná namítne, že je jich tam jen 11 a že jeden chybí. Není to tak, psů je na fotce opravdu všech 12 a s trochou pozornosti lze i toho maskovaného najít . Lidí tam samozřejmě 12 není, protože někdo přece jen musel fotit .

Počasí nám přálo, bylo krásně slunečno, žádné horko, příjemný větřík a žádný déšť na obzoru, takže jsme mohli směle připravit zahradní party .

Zatím co my jsme se seznamovali s nováčky (ještě to nemáme dovymyšlené, žádný křest HTG se nekonal. I když ... mít naše štěně je už samo o sobě křestem ) a ochutnávali různé dobroty, které každý z nás přivezl, seznamovali se mezi sebou i naši hafani . Žádné velké roztržky se nekonaly, neboť na všechno dohlížela velitelka Kenie, která nejprve všem nevycválaným nováčkům ukázala, s kým mají tu čest (po tom to ta holka má, to fakt nevím ) ....

... ale za chvíli si s nimi hrála a honila se bez ohledu na svůj úctyhodný věk 9,5 let .

Když to tak vezmu, tak věková skladba přítomných kernů byla velmi pestrá.  Od nejstarší Kenie (9,5 roku), přes Sylvi, Dášenku a Dana (téměř 5 let), Čerta a Niku (2,5 roku), Terku a Donu  (2 roky), Toma (1,5 roku), Amy a Chloris (11 měsíců) až po Bibi (5 měsíců). Takže rozdíl mezi první a zakládající fenou HTG a nejmladším odchovem je 9 let .

Přesto, nebo právě proto, byli všichni víceméně v pohodě, jen mladé holky si chvíli vyříkávaly vzájemné postavení, což jim nebylo tolerováno, ale za chvíli už zase běhaly pohromadě. Pravda, Toma, Čerta a Dana jsme raději drželi oddělené, přece jen ... kdyby si začali hlídat fenky nebo míčky, nebylo by to úplně fajn .

Rozhodně celé smečce opět velela Kenie, která taky jako první objevila v trávníku cosi (opravdu jsme nedokázali identifikovat co to bylo, i když jsme téměř lezli po kolenou a lupou hledali, co to tam ta Kenie má), co vonělo tak lákavě, že se v tom prostě musela naparfémovat .

A nebyli by to zvědavci zvědaví a opičky opičí, aby hned všichni Kenie nenásledovali . Jako první použila po Kenie parfém Terka, pak i Chloris .....

 

... stranou ovšem nezůstala ani nejmladší Bibi = Iuno HTG, za pečlivého pozorování Niky, a následovaná Danem. A stranou nemohla zůstat ani  zvědavá opička Amy, která tak  uzavřela sérii parfémujících se kernů .

Když jsme měli tedy miláčky navoněné a ochutnali jsme od všeho kousek, začala nás Irena lákat na krátkou procházku. Tentokrát jsme se ovšem nenechali napálit a předem jsme s Jirkou zmapovali okolí, nastudovali sled vrstevnic v závislosti na směru a vzdálenosti od Irenina domečku, takže jsme si nechali nejprve vyložit Irenou navrhovanou trasu (vrch Ostrý), kterou jsme samozřejmě v zájmu ochrany našeho fyzického a duševního zdraví ihned zavrhli, a pak jsme přistoupili na alternativní procházku k jezírku a zpět. Podle všech indicií měla být cesta cca 1 km tam a totéž zpět po jemně zvlněné rovince, což jsme usoudili, že bychom tedy mohli zvládnout .

Pravda, někteří z nás se z cíle zaradovali už při spatření prvního rybníku brčálníku, který je od Irenina domku vzdálený co by kamenem dohodil, a to doslova a do písmene, tj. cca 80 metrů . Bohužel, museli jsme optimistům zkazit radost, v cíli jsme ještě nebyli .

Další navrhovanou zastávkou byla hospoda u Fabiána, ale ani tam jsme nedovolili optimistům oddechu . Naštěstí pro nás hospodu střežila lítá saň v podobě velmi nepříjemného velkého psa, takže i optimisté usoudili, že není radno se zde zastavovat .

A tak jsme odvážně pokračovali dál, přes lesy, louky, pole i přes všechny louže co jich jen cestou bylo .

Pravda ovšem je, že když jsme došli k jezírku, zklamaní jsme rozhodně nebyli .

Nejprve jsme se snažili o společnou fotku, ale díky špatně zaměřenému světlu (foceno z lesa proti světlu slunce) se společné fotky moc nepovedly ... nu, příště to snad vychytáme . Nicméně, fotka slouží alespoň jako důkaz, že těch psů tam opravdu bylo všech 12 .

Pak už nám nic nebránilo sejít k jezírku a nechat potápky vykoupat .

Jako první se osmělila nejmladší Bibi . Následovala jí Sylvi, ale byla tak rychlá, že se nám nepodařilo vyfotit jí .

Amy (Ćhloe HTG)  si hrála na statečnou, ale do vody jsme jí nedostali .

Zato Tom se Sylvi a Čertem vymysleli úžasnou hru na kombinovanou štafetu .  Čertík doplave pro klacek a Sylvi nebo Tom mu ho na břehu seberou . Inu ... není nad dobře vymyšlenou dělbu práce, že ?

A protože Kenie to do vody lákalo a neustále tam Čerta pobízela, ale neosmělila se, nezbylo mi nic jiného, než našemu Fabiánovi k prohlídce jezera pomoct .

Nejsem si jistá, ale mám pocit, že náš Fabián si chtěl natrhat lekníny, neboť se statečně vrhla mezi ně, celé je obeplavala, ale nakonec žádný nepřinesla . (upozornění pro citlivé duše - žádnému s přítomných kernů se nic nestalo a se všemi jsme se vrátili do základního tábora ).

Jediný, kdo na vodu koukal s velkým respektem byl Tom, a proto ho Klárka vzala do potůčku, aby zjistil, že voda nekouše a není potřeba se jí bát. Jestli to pochopil, to nevím, ale stále se na vodu tváří jako na nepřítele číslo jedna . Voda je prostě na pití a máčení tlapek je naprosto zbytečné . Zato Kenie a Terka si potůčku a Klárčiného cákání užívaly .

Po koupání a krátkém odpočinku Irena zavelela k odchodu a vyrazili jsme směrem k domovu .

trocha přírodní romantiky

Počasí nám opravdu přálo, udělalo se teplo, možná větší, než bychom si přáli, takže cesta zpět byla unavená, ale zvládli jsme jí . O rozptýlení se postarala Nika, která zalézala pod každé křoví a předstírala, že ještě krok a padne vysílením. Pokaždé házela na Jitku tak vyřízené a nechápavé obličeje (že má ještě tlapkat dál), že jsme se museli vážně smát .

Černý Fabián byl už unavený a cestou zpátky po nás nehupkal a neloudil piškoty. Ale něco mi tak říká, že těch Fabiánů je v okolí Plešivce víc .

Když jsme dorazili do základního tábora, zjistili jsme, že sluníčko se otočilo opravdu víc než dost a nezbylo nám nic jiného, než přestěhovat proviant a celé naše sezení do stínu.

Přestěhovat jsme museli i naší malou ZOO, protože jsme všem naordinovali řízený odpolední klid .

Když už byli psi dokonale suší a částečně odpočinutí a chtěli jsme začít s trimem, především mláďat, zjistil Jirka na svém chytrém telefonu, že za 10 minut má na Felbabce pršet, takže jsme všechny židle, stoly, jídlo a psy zase stěhovali, tentokrát do domečku. Vevnitř ale nebylo dost místa na bezpečné oddělení všech kerních dospěláků a puberťáků, takže nezbylo, než udělat u Ireny doma "panelákové ležení" a všechny prostě zavřít do přepravek .

Protože pršelo mělo pršet jen 1-1,5 hodiny, tak jsme si zatím v klidu popovídali, probrali všechno možné i nemožné a přecpali jsme se všemi dobrotami, co jich jen na stolech bylo .

Opravdu, tak jak telefon řekl, pršelo jen hodinku a půl, pak vysvitlo sluníčko a my mohli vypustit naše odpočinuté příšerky, které si v mokré trávě znovu užívali honiček a dovádění .

byl to opravdu pohodový a příjemný den - díky všem !!!