Biáskova trvalá přítomnost v naší domácnosti nebyla plánovaná. Ale když se narodil, tak se rozhodl, že já budu ta, kterou bude navždy milovat a tak u nás zůstal . Samozřejmě k tomu pomohly náhody, které pro mě nebyly vždy milé a příjemné.

Biásek se narodil Kameice 27.1.2009 jako jedno z pěti štěňátek vrhu "B". Společně se svojí sestřičkou byl váhově nejmenší, ale protože rozdíl mezi jednotlivými štěňátky nebyl zas TAK velký, tak jsem tomu nepřikládala velkou váhu.

Jenže Biásek i několik dní po porodu váhově výrazně zaostával a navíc byl velmi velmi spavé štěňátko. Zájem o mléko měl, sací reflex také, ale jakmile se přisál, tak po několika locích usnul. Váhala jsem, zda mu mám pomáhat žít, ale Kamei se o něj vzorně starala, stejně jako o jeho sourozence, takže bylo rozhodnuto - pomohu mu a uvidíme .

Dokud měla Kamei první mléko, které jí teklo při sebemenším dotyku, tak to nebyl problém, mléko jsem odsála do stříkačky a dala mu ho savičkou a nebo jsem ho držela u cecíku a "stříkala" mu ho do tlamičky. Problém začal, když se Kameice začalo tvořit skutečné mléko, na jehož spuštění je potřeba "mléčný" krok štěňat. To již odstříkávat nešlo a tak jsem brala rozcucaný cecík jinému silnějšímu sourozenci a přikládala k němu Biáska a zároveň jsem ho dokrmovala Royal Canin mlékem pro štěňata. Těch několik dní až týdnů to bylo poměrně náročné. Biásek nechtěl přibírat, Kamei se o něj stále starala a já jsem čekala, zda se bude vyvíjet stejně jako jeho sourozenci. To že "chodil" jako druhý, otevřel oči také jako druhý rozhodlo o tom, že vydržím a budu mu pomáhat dál. Třeba jen potřebuje čas a tak mu ho dám tolik, kolik bude potřebovat .....

Takže jsem téměř nespala, vstávala i v noci a po třech hodinách jsme "kojili". Pokud jsem musela na delší dobu z bytu, úkolovala jsem svojí maminku, která mě v roli "adoptivní" matky Biáska vzorně zastávala a tímto jí velmi děkuji .

Biásek rostl a přibýval velmi velmi pomalu a postupem času byl rozdíl mezi štěňátky velmi markantní. Jeho čtyři sourozenci vedle něj vypadali jako mamuti a naopak on vedle nich jako mraveneček.

Samozřejmě jsem hledala možné příčiny jeho "problému" a studovala weby. Díky možnostem internetu jsem se během pár týdnů stala laickým odborníkem na všechny možné poruchy vývoje štěňat, jako jsou například " hydrocefalus, jaterní zkrat, brániční kýla, nanismus apod. Po konzultacích s odborníky a mým skvělým veterinářem jsme udělali základní vyšetření a všechna vycházela negativní. Radovala jsem se tedy, že Biásek je zdravý a jen zůstane menší a nebo všechny jednou dožene.

S přibývajícími týdny mi to ale nedalo, a hledala jsem a zjišťovala dál. Biásek se stále projevoval jako zdravé, šťastné a spokojené štěňátko, kterému (kromě výšky a váhy) nic nechybí. Proto žádnou vadu nenašel ani psí homeopat, kam jsem Bíbu objednala a odvezla (přes 100 km od Prahy), protože Biásek žádné klinické příznaky nemá.

Protože na Biáska čekali zájemci, kteří si ho velmi oblíbili a nevadil jim jeho výškový handicap, tak jsem se rozhodla udělat kompletní vyšetření, abych neprodávala nemocné štěně. Nerada bych, aby to teď vyznělo tak, že bych normálně vyšetření nedělala, ale .... přece jen, prodávat nemocné štěňátko se mi vůbec nechtělo.

Domluvila jsem se tedy se svým vetem na postupu šetrného očkování i postupného vyšetřování Biáska tak, abychom co nejméně zatěžovali jeho malé tělíčko. Vše probíhalo podle plánu, ovšem do procesu vstoupili další lidé (nerada bych zabíhala do podrobností), kteří nám chtěli pomoci, mysleli všechno v dobrém, ovšem konec už tak příjemný nebyl.

Byli jsme s Bíbou (jak jsme začali doma Biáskovi říkat) odesláni k dalšímu panu doktorovi, o kterém jsme si naivně mysleli, že nám chce pomoci. A tím že jsem zvedla telefon a zavolala mu, začala naše STORY :

Tento pan doktor vycítil v Biáskovi příležitost k hokus-pokusům, protože přece jen ... malinkaté štěňátko není k vidění každý den a chovatelé, kteří by s ním sjížděli veteriny už vůbec ne. Takže nás pod záminkou "všeho dobrého" odeslal k dalšímu veterinárnímu lékaři, který má výjimečné vybavení pro vyšetření i operaci tak malého zvířátka. Slovo OPERACI jsem zvýraznila, protože v celé téhle kauze má zásadní význam. V té době měl totiž Biásek 850g a na operaci na klasických veterinách byl příliš malinký (běžně se operuje od 1 kg váhy, aby zvířátko operaci vůbec přežilo).

Takže, abych se vrátila .... odjeli jsme s Biáskem do Mimoně (byla velikonoční neděle), kam nás pan doktor objednal přesně na čas - na 15.00 hodin !!! Vzala jsem děti, Katku a její kerní holky v domnění, že vyšetření bude max. na hodinku a pak půjdeme k nedalekému Máchovu jezeru. Nicméně, osud tomu chtěl jinak. Na veterinární kliniku jsme přijely s předstihem, abychom domluvenou hodinu opravdu nepropásly. Bohužel pan doktor ač o nás věděl, tak nás nechal čekat a přišly jsme na řadu až těsně před 17 hodinou !!! Škoda že tak, protože jsem byla rozhodnutá čekat jen do 17ti a pak odjet. Bohužel jsem to neudělala včas .

Uvnitř se nás pan doktor ptal, zda mám výsledky krve od svého veta, bohužel jsem je neměla, protože jsem je v ordinaci v rozrušení zapomněla. Dle jeho slov, on je prý dává do rukou všem svým pacientům. Dále nám pan doktor řekl, že odběry krve na nanismus, kvůli kterým jsme přijeli, nám dělat nebude, protože na to nemá laboratoř a tak by tam krev zůstávala až do úterý !!! Udělal tedy Bíbovi klasické odběry krve, na kterých zjistil chudokrevnost (aby ne, když byl stále krmen víceméně zeleninou a mlékem s piškoty) a zvýšenou hladinu vápníku. Dále nám udělal RTG, na kterém zjistil, že všechny orgány odpovídají velikosti štěňátka.

Protože nám v podstatě neměl co říci, tak se pan doktor rozhodl udělat Biáskovi CT s tím, že magnetickou rezonanci mu dělat nebude, protože by musel být pod narkózou hodinu a to by bylo pro něj moc. S Katkou jsme se ptaly, cože to obnáší, jak dlouho to bude trvat a jaká jsou pro Biáska rizika. Pan doktor nám vysvětlil, že pod CT je zvířátko cca 1 minutu a dozvíme se o něm vše, narkóza je riziko vždy, ale prý má šetrný přípravek pro malá zvířátka. O ceně se pan doktor nezmínil a po více než 3,5 hodinách čekání jsem již neměla sílu a nápady na co se ptát.

Děti byly vyčerpané, unavené a hladové, a tak jsme tam Biáska nechali s tím, že se pro něj vrátíme a kdyby se cokoliv stalo, nechala jsem tam i svoje telefonní číslo. A ač se již schylovalo k západu slunce, odjeli jsme na slibované Máchovo jezero. Jídlo jsme cestou po Ralských lesích nenašli žádné, ale i k pokročilému času se přece jen někteří z nás trošku smočili

Pan doktor nevolal, tak jsme se v lepší náladě vydali zpět pro Bíbu. Lepší nálada mi ovšem dlouho nevydržela, protože když jsme vstoupili do ordinace, pan doktor nám sdělil, že Biáskovi udělali i rezonanci (když už ho měli uspaného) !!! a to vše bez mého vědomí a svolení !!! Navíc musel být kvůli dlouhé narkóze intubovaný (zavedení dýchací hadičky do krku), takže měl odřený krk, kašlal a i polykání  mu dělalo problémy.

Snímky z CT i rezonance nám s Katkou ukázal a vysvětlil, našel tam jakési anomálie, které ovšem neovlivňují Biáskův život ani kvalitu jeho života. Schválil lékařský postup a medikamenty, které jsem dostala od svého veterináře, takže jediné nové co jsme se dozvěděli je to, že Biásek má zesílenou stěnu tenkého střeva a tak může vstřebávat jen omezené množství minerálů, vitamínů a živin. Což jsme s mým veterinářem vyřešili tak, že bude v pravidelných intervalech dostávat vitamíny v injekcích.

A vrchol všeho byl, když jsem viděla účet, který byl v částce výrazně přesahující deset tisíc korun !!! a to bez jediného upozornění nebo informace o jeho výši předem !!!

Byla jsem ze všeho neuvěřitelně vyčerpaná, unavená nejen za sebe, své děti, Biáska, Katku a její holky, ale hlavně z jednání pana doktora. Částku jsem uhradila a byla jsem ráda, že si mohu Bíbu odvézt zpět domů.

Tohle byl asi rozhodující okamžik, kdy jsem se definitivně a konečně rozhodla, že Biásek bude a zůstane novým členem naší smečky, protože po všech těch protrpěných peripetiích ho nemohu přece dát pryč .

Po tom co jsem prožila jsem přesvědčená o tom, že oba lékaři (protože ke konci vyšetření byl na klinice přítomen i lékař, který mě do Mimoně poslal) si udělali z Biáska pokusného králíka a naúčtovali mi všechna vyšetření, která je z profesního hlediska zaujala a zajímala. Konec všeho totiž byl, když mi přijímající pan doktor řekl, že takhle malé zvířátko by stejně neoperoval .....  Já tam kvůli možné operaci ale jela (což věděli oba lékaři) a kdyby mi tohle řekl hned na začátku, tak bych žádná vyšetření nechtěla a jela bych domů rovnou. A pro ilustraci,  výsledky vyšetření jsem do rukou nedostala, musela jsem je několikrát písemně urgovat a hodnoty krevních testů nemám (i přes několikeré urgence) dodnes.

Zařekla jsem se, že Biásek bude pouze pod dohledem mého skvělého veterináře a nikam jinam už ho vozit nebudu. Je malinký a nezaslouží si, aby na něm kdokoliv dělal jakékoliv pokusy a testy.

a tak je Bíba u nás

Dodnes mě Bíba bere jako svou druhou (nebo první ? ) matku, visí na mě pohledem, svou přítomností, prostě vším ....

V noci spí v ohrádce, abychom ho při cestě na toaletu nezašlápli, přes den má volný přístup do celého bytu. Bereme ho na procházky, i když ty jsou s ním poměrně náročnější. Vzhledem k jeho velikosti jsou pro něj obrubníky chodníků problém, navíc na ulicích je pár centimetrů nad zemí a tak dýchá to nejhorší co může. Vzrostlá tráva je pro něj džungle a vůbec nic v ní nevidí, pyl z květů mu padá přímo do otevřených oček. Dravci a kočky pro něj představují smrtelné nebezpečí a procházka do lesa ? Ta u něj nepřichází v úvahu. Takže ho bereme ven většinou samotného (holkám vůbec nestačí) a jen do posekaných nebo málo vzrostlých parků a luk, případně v tašce do města, aby se seznamoval s ruchem ulice.

Doma se nejvíc kamarádí se svojí babičkou Que,

protože Kamei už ho vychovává, aby jí "neobtěžoval", třeba když spí a Kenie ho odkazuje na jeho pozici ve smečce. Ani jedna mu ale neublíží. Kamei stále cítí mateřské pouto a Kenie není agresor.

Jeho stav je v současné době stabilizovaný.

Dle slov lékaře jeho vnitřní "nedostatky" jsou v současné chvíli neodstranitelné a má před sebou několik měsíců (možná let) života. Uvidíme, jak se vše bude vyvíjet dál a jak a kdy mu bude potřeba lékařsky pomoci - bude-li to vůbec možné. Každý den dostává léky, které mu pomáhají, pravidelně bude dostávat injekce s vitamíny. Roste velmi velmi pomalinku a stejně tak i přibírá na váze. Nicméně od velikonoc přibral už 250g, takže teď váží 1,1 kg .

Stále je hravý, veselý a spokojený. On miluje z celého jeho srdíčka nás a my zase jeho.

Nevíme jak dlouho s námi zůstane, ale užíváme si každý den, kdy je nám jeho přítomnost dopřána .

 

A jestli toho nelituji a znovu bych "piplala" malé štěně ? Ano, musím odpovědět že ano, protože nikdo neví, jaký pes z něj nakonec vyroste. Kdysi jsem odkojila 7g kníračku a dělala společnici  mojí mamince dlouhých 13 let !!! Byla zdravá, spokojená, jen celoživotně menší. Nakonec po dlouhém boji zemřela bohužel na rakovinu.

Moje maminka pomáhala feně s odchovem pudlíků, které fena odmítla !!! Fena byla prvnička a tak netušila co a jak. Moje maminka je 3 dny kojila po 2 hodinách, než se fena uklidnila a přijala je zpět. Dnes jsou z obou miminek krásní, zdraví, silní a velmi energičtí pudlíci.

Takže ...... bude-li mít příště jakékoliv zvířátko chuť žít, tak mu jeho šanci dám. A Bíba žít chtěl a dodnes si myslím, že ON se rozhodl zůstat se mnou doma a udělal všechno pro to, aby mohl spát na mém hrudníku . Protože to je jeho nejoblíbenější místo spánku .

 

zrovna dnes jsou Bíbovi tři měsíce a má se skvěle

27.4.2009

 

30.5.2009 se Biásek zúčastnil jako štěňátko své první a poslední výstavy ...

prohlédnout fotky a přečíst reportáž si můžete ......... zde

 

01.06.2009 se Biáskovi přitížilo, resp. byl unavený, smutný, začal víc zvracet a nechtěl jíst. Nechuť k jídlu měl už několik dní, ale protože se u něj občas objevovala, tak jsem tomu nepřikládala velkou váhu. Bohužel byl Biásek stále smutnější a tak jsme v pondělí jeli za panem doktorem.

Pan doktor nám udělal krevní testy, které ukázaly zánět ledvin . Dostali jsme rovnou kanylku do pacičky a infuzi . K tomu přídavkem tři injekce a byli jsme propuštěni do domácího ošetřování. Doma se Biáskovi trošku rozjasnila očka a byl o chlup veselejší. Už nezvracel a měl zájem i o jídlo. Sice snědl malinko, ale jedl.

(obrázek je z mobilu, proto je horší kvality)

Dnes, tj. v úterý jsme přijeli na další infuzi a injekce . Dostali jsme k tomu s sebou celou lékárnu léků, které by Biáskovi měly pomoci. Bohužel dnes se Biásek zase zhoršil, nemá zájem téměř o nic a znovu zvracíme . S jídlem to ani nezkouším, myslím, že ze všech těch přípravků má rozhašený žaludek. Uvidíme, co přinese další den .

Dokud bude mít Biásek sílu a chuť bojovat, tak mu budu pomáhat. I když teď nevypadá nejlépe, zhubnul, což v jeho velikosti a stavu není dobré, tak stále projevuje svůj názor a svojí vůli. Pokud pro něj existuje naděje a pan doktor nad námi nezlomí hůl, tak budeme bojovat.

Středa 03.06.09 - úporné zvracení stále maří naší snahu o nápravu zlobivých ledvin . Takže jsme dnes dostali další infuzi, protiblivkovou injekci velmi silného kalibru a budeme doufat ve zlepšení. Pokud nás bude zlobit ještě i žaludek, tak nemůžeme opravovat ledviny . Ke zlepšení jejich funkce je nutné, aby jimi protékalo co nejvíce tekutin, které by ledviny pomohly vyčistit. Bohužel .... ve stavu, kdy žaludek neudrží ani vodu, tak nedostaneme tekutiny do ledvin ...

Je to pekelný začarovaný kruh a ... zatím stále bojujeme a doufáme .....

Večer - musím pět na svého lékaře jen chválu, protože jeho protiblinkací injekce skutečně zabrala a za celý den Biásek neblinkal. A co je hlavní, udržel v sobě vodu a čůral . Na radu svých přátel jsem mu vodu vyměnila za svařený cukr s vodou, ochucený ovocným čajem a doplněný brusinkovým džemem. Jak je známo, tak brusinky jsou na ledviny a celé močové ústrojí to nejlepší co může být, takže mu do čajíku přidávám brusinkový džem a před podáváním to celé samozřejmě cedím, aby z toho byla jen tekutina.

Vařím mu králičí maso, které by v malém množství mohl, a teď zkoušíme k jídlu bramborovou kaši rozdělanou s vývarem z brambor a králíka. Sušené spařené brusinky nechám vylouhovat a vodu použiji k pití, oslazenou svařeným cukrem nebo šťávou z kompotu.

Sladké Biásek může a tak toho musím využít, abych do něj dostala alespoň trochu "rychlé" energie.

Čtvrtek 04.06.09 - dnes jsme dostali další infuzi a protiblivkovou injekci . Vše co jsem mu včera uvařila je na mrazáku, protože se nám situace opět zkomplikovala a to tentokrát výměnou zubů .... a protože Biásek nejí, tak se zoubky uvolňují jen velmi pomalu a tím pádem mu v tlamičce "vadí" ..... Dostali jsme tedy u pana doktora tekutou výživu pro rekonvalescenty. Nezatěžuje žaludek a měla by i v minimální míře zatížit játra a ledviny. Zatím jí dávám stříkačkou a dál uvidíme.

Panu doktorovi se dnes Biásek "líbil" a protože začal sám pít a konečně i čůrat , tak se rozhodl vyndat kanylu z tlapky. Od zítra budeme "jen" na injekcích.

Uvidíme, vyhráno z daleka ještě není. V současné chvíli je nejdůležitější "spravit" žaludek, aby fungoval i bez injekcí. Protiblivka se smí píchat jen pět dní (protože je příliš silná) . Protože už jsme dostali dvě, tak máme tři dny na "opravu" žaludku.

Biásek celý den i noc proleží pod přikrývkou, vylézá jen na čůrání a pití a má o něco lepší  náladu než včera.

Pátek 05.06.09 - dnes se Biásek panu doktorovi líbil ještě o chlup více než včera. Dostali jsme další "udržovací" injekce a byli jsme propuštěni s tím, že máme přijet až za dva dny. Pokud by nastaly nějaké nečekané komplikace (například další zvracení), tak kontrola samozřejmě ihned.

Biásek dostává stále tekutou výživu, ale moc mu nechutná. Resp. díky zoubkům mu teď nechutná téměř vůbec nic

Neděle 07.06.09 - Bíba je stále velmi hubený a jídlo i nadále odmítá . Dostali jsme další injekce a kontrola znovu po dvou dnech. Zatím neblinkáme, ale jídlu mu dávám stále stříkačkou . A protože Biáskova vůle k životu je naštěstí velmi silná, tak má ale také sílu se se mnou při krmení prát, takže naše stravování se teď podobá krmení dravých šelem .

Vážením na veterině jsem zjistila, že z našeho cenného 1,6 kila zhubnul Biásek na pouhých 1,3 kg, tedy o 18% svojí původní váhy !!!

Úterý 09.06.09 - další kontrola u pana doktora. Před rozhodnutím o dalším postupu jsme  znovu dělali s panem doktorem krevní testy. Jaterní výsledky jsou v pořádku, cukr také. Kritické byly ale hodnoty močoviny v těle a ledvin.

Po dlouhém a věřte, že velmi těžkém, rozhodování jsme se s panem doktorem rozhodli Biáskovi pomoci naposledy. Jeho stav nemá řešení a všechny vyšetření, které jsme provedli ukazovali na naprosté selhání ledvin.

Po závěrečném vyšetření se skutečně ukázalo, že játra byla v pořádku, funkční, ale ledviny byly velikosti fazolky a nepracovaly . Vzhledem k tomu, že je měl vrozeně disfunkční, tak nebyla šance na změnu jeho stavu. Bohužel .

Všechno co jsem pro něj mohla udělat a udělala, tak vydržel, bylo to šťastné a spokojené štěňátko, až do doby, kdy ho zradilo jeho vlastní tělíčko. Zemřel na to, co jsem pro něj udělat nemohla - dát mu alespoň jednu novou a funkční ledvinu .... 

Milujeme tě Bíbo a nikdy na tebe nezapomeneme

- nezapomenu na to, jak jsem tě dokrmovala z lahvičky a ty jsi spokojeně sál

- na to, jak jsi rozpatlával mléko všude kolem mističky, než jsi se naučil pořádně pít

- jak jsi za mnou chodil do kuchyně a ráno jsi u mě stál a nedočkavě čekal, až ti udělám tvojí snídani . A když jsem se ní loudala, tak jsi na mě poštěkával, ať si pospíším, že máš hlad

- jak jsem tě měla na procházkách stále 10 cm od pat, až jsem se bála, že na tebe šlápnu

- jak jsi objevoval svět, který byl pro tebe příliš velký a nebezpečný.  Vždy jsem ti stála na blízku, abych tě chránila

- na tvůj malinký, ale teplý jazýček, kterým jsi mi neustále dával pusinky

- na tvé černé očíčka s čertíkama, kterými jsi mě prosil, ať si tě nechám u sebe a nedávám z domu . A když už jsi u nás zůstal, tak jsi za mnou zase stále chodil a chtěl se nosit a spát u mě

- na ocásek, kterým jsi neustále mrskal ze strany na stranu, když jsi mě viděl

- na tvou oddanost, která tě nahnala do vody a donutila plavat, když jsem stála po kolena ve vodě a fotila psy

- stejně tak ale nezapomenu na tvá očka ten poslední den, který jsi mi říkal, že už se nemám snažit dál, že ten boj už je prohraný . Věděla jsem od začátku, že konec může nastat kdykoliv,  ale snažila jsem se, aby ses mohl z tohoto světa radovat co nejdéle

- nezapomenu na všechnu lásku, oddanost a radost, kterou jsi mi dal