Pozdrav z prázdnin

... Jenny na hlídání  

(05.6.2010)

 

Ahoj mami,

jak se máš? Co štěňátka?

No já jsem se řádně rozhlédla po svém prázdninovém příbytku a ty dvě tetičky co tam čekaly na mě doslova koukaly. Jednak jsem jim hned počurala kobereček pod stolem (ta zrzavá tam chodí chrupat) a hned záhy jsem vyňafala tu černou z křesla, kam zas chodí hajínkovat ona. No a prostor pro dobře strávené dny jsem měla zajištěné. Ta nosatá, co nám dělá večeře, ten kobereček vyprala a neboj, pod stůl dala noviny. Ty jsem úspěšně ignorovala a chodila na hadr pod nohy ke sprchovému koutu, do koupelny. Taky tam mají vábně vonící odpadkový koš. Doslova mě učaroval ten přečuhující igelitový pytel a tak jsem chodila na kratochvíli – trhala jsem ho. Ne dlouho, chjo! Ta dlouhovlasá mě drapla, vynadala a koš byl od té doby na židli. Jo vidíš, byl tam ještě jeden človíček, takový mrožák, stále jen seděl u počítače, nebo chrupkal u televize. Prča byla s ním, jen když přišel z práce. Vítal se s námi se všemi chlupinkami stejně, což bylo na újmu tetičkám a staly z nich zlé sestřičky tětivy. Té černé už chruply nervy a cvakla po mě zuby – neboj, sekla jsem nožičkama a hbitě uhnula. Ta zrzavá si asi řekla, že nejlépe strávený čas je čas prospaný a chodila k té vlasaté do postele chrupat. Já tam nevyskočím, jsem maličká, takže ji tam budu muset nechat, taková nekázeň! Hostu nenabídnou k výběru kam chodit hajínkovat. Nakonec jsem našla místo u té nosaté na polštáři. Hajala jsem hezky uprostřed a bylo mi nááádherně. Jo co ta nosatá? No spala mi u nohou jak jinak, když jsem spala na polštáři.

V pátek se chystaly někam na výlet, tak jsem jim dala najevo, že když si pozvou návštěvu mají se jí věnovat a ne ujíždět kamsi. Ta vlasatá vzala moji přepravku a přemluvila mě, abych jela s nimi na výlet. Že ta nosatá přijde až odpoledne z práce a že ať jedu bude bžunda. A tak jsem jela. Mami oni jeli až na Slovensko a řeknu ti, byl to pěkný výlet. Tam jsem se skamarádila s tetičkami a užila si obdivu nad mojí křehkostí a krásou. Hotový balzám pro sebevědomí.

V sobotu jsme již byli zpátky v Praze a hned v neděli jsme jeli k babičce do Křivenic. Tam ti byl dvoreček jedna báseň. Jenže tam byl vetřelec v podobě černé pudlice Týny. Sice se ke mně chovala velmi přátelsky, ale já ti nevím co mi bylo… Prostě jsem ji zpacifikovala tak, až kolem mě chodila plazmo a vůbec se nezdržovala v mé blízkosti. Mě to jen svědčilo. Jo a mami taky jsem stoupla v ceně u Bibiny. Ta pudlice prý vždycky zpacifikuje ji i tu zrzavou Fencinku a dokonce jim říká, co můžou a co ne. To mě nakrklo a znova jsem ji sjela jak financ kozu a pro jistou ji štípla do kejtičky až mi zůstali černé chloupky v pusince. Hele a ono to zabralo. Babička se chechtala, že jsem malá ale statečná a moc mě laskala. A ta nosatá s rodinou byla ráda, že jsem si poradila, a že se o mě nemusejí bát. A Týna? Prý to jeden den vydrží a bude o poznání bohatší.

Od té doby jsme s Bibi byli docela za dobře. Jen ta Fenci pořád odcházela vedle do místnosti kde nechtěla být rušena a spala a spala.

My jsme s Bibi byli venku jako slepené nudle. Ona chodí rychle a tak jsem musela pořádně mrskat nožičkami abych ji stačila, ale vyblbly jsem se. V pondělí Bíba zahlídla vlčáka v parku, když jsme ňufaly SMSky. Ta nosatá sice držela vodítka, ale blafala s nějakým pánem o syndromu jedináčka a o jeho výskytu  v psí smečce, ale jak jsme s Bíbou zabraly a vystřelily, její sevření povolilo a my byly svobodné a mohly jsme utíkat zavraždit vlčáka. Fenci si lehla na pažit a požitkářsky sledovala  jaké gradace si ona situace vyžádá. Nosatá řvala jak hladový lev, ale my se hnaly za vlčákem. Tedy nosatá vyrazila za námi a gazelím skokem  mi dupla na vodítko a smykem mě sebrala ze země a dál hnala za Bíbou a mě držela pod paží jak ragbyový míč. Vlčák před námi utíkal jak o život, a kdyby Bíba neklopýtla, tak ho dohnala. Jenže klopýtla a ta nosatá ji načutla a Bíbu přešla odvaha. Dokonce se nechala seřvat, že tohle vychovaný kerník neděla a ť se stydí. Už mohla být v psím nebíčku, kdyby vlčák nebyl dobrácký blbec.

Ledva mě ta nosatá postavila na zem a já se rozeběhla, porazil mě ptáček. Takový malý ptáček to byl a zrovna přistával a já se mu postavila do prostředka přistávací ranveje. Nosatá mě prohlédla a řekla, že už toho má dost a mazaly jsme domů. Závěrem chci říci, že i mě se procházka zprotivila protože za námi šla jakási maminka s malým hošíkem který pokřikoval.: „ Mamí kokej péés. A mamí takýý péés a mýýýýš. Mamíí mýýš!“ No uznej, že mi z toho muselo být blivno.

V úterý jsme si všichni hrály před domem na trávníku a moc jsem se líbila procházejícím lidem. Ti mě pokochali a hned se té nosaté vyptávali, zda je takový magor a pořídila si třetího psa. Ona důrazně protestovala, že magor není, ale zlehka si pohrává i s touhle myšlenkou. MAMÍÍÍ JÁ CHCÍ DOMŮŮŮ, JÁ TU NEBUDŮŮŮŮŮŮ.  POJEĎ PRO MĚ, NEBO SI MĚ TU NECHAJÍ.

TVÁ JENIFER

 

(napsala "ta větší", Jarka od Fency a Bíby)