Život VE a SE smečkou

(leden 2009)

 

Události posledních dní a týdnů mě přinutily hluboce se zamyslet a zkusit napsat článek o chování smečky kerníků. Předem podotýkám, že vycházím pouze z vlastních zkušeností a že níže uvedené věci nemůžete brát jako DOGMA, ale byla bych ráda, kdyby vás přiměli k zamyšlení a případně změně způsobu myšlení - zvlášť, pokud chcete mít víc psů.

Na začátku musíme vyjít z toho, že pes, ač je přítel člověka, tak uznává zákony smečky. Potřebuje vůdce "Alfa samce/samici" (pro zjednodušení budu psát jen Alfa) a z toho vlastně pramení celé soužití se psy, pochopení jejich logiky a chování.

Nejdřív vám připomenu jak to bylo, když jsem si přivezla domů ke Kenie ještě Kameiku. Kenie byly v té době dva roky, měla svůj zažitý pořádek a klid a malé neposedné štěně brala jako vetřelce. Už když jsme jely domů, tak se mnou přestala mluvit, resp. po mě stále házela oči s výrazem

"TO co vezeš v té přepravce u nás doufám nebude bydlet"

 "okamžitě TO vrať, nebo s tebou nebudu mluvit" 

"s TÍMHLE se kamarádit rozhodně nebudu".

 

vzpomínání po 5ti letech
(léto 2014)

 

Když kamarádka brouzdala po mém webu, našla i tuhle dávno zapomenutou nedopsanou stránku o životě ve a se smečkou . Možná že zrovna teď je správný čas na dopsání toho článku, protože od roku 2009 se nám smečka rozrostla dost zásadním způsobem .

Zkusím se tedy znovu vrátit na začátek našeho rozrůstání .

Kenie se na Kamei (více zde) opravdu nejdřív tvářila nepřístupně a  nevlídně, ale postupem času si na malého drzého vetřelce zvykla a když nic jiného, tak jej vzala na vědomí a pak i na milost . Určitě s Kamei viditelně "omládla", znovu se zapojovala do her a lumpáren, honiček a tahanic.

Chvíle pohody trvaly celkem dlouho. Holky se skvěle doplňovaly a nabíjely nás svou energií, rozesmátým pohledem i všemi lumpárnami, co jich jen vymyslely. Protože se do našeho soužití zatím "nemotala" žádná štěňátka, přetrvala pohoda i přes příchod Que, která se stala další členkou naší smečky ... více zde .

Život s třemi psy je už přece jen náročnější. Člověk má jen dvě ruce, takže na držení nebo drbání třetí holky už nejsou "fondy", tři vodítka se motají víc než dvě a tři přepravky se do auta sice vejdou, ale chce to trošku přemýšlení a pečlivé balení  . Nicméně, zvládnout se to dá . Tedy, za předpokladu, že minimálně dva psi opravdu poslouchají. A s tím u nás problém nebyl. Kenie je poslušná od přírody, až nekerně, protože co jsem jí ukázala, to prostě dělala . S Kamei to už bylo horší, ale i ona postupem času pochopila, že se jí poslouchat vyplatí, zvlášť když z toho kápne nějaká dobrota. No a Que je dobrák od kosti, ta udělá všechno, co člověku na očích vidí . Takže nebyl problém chodit s holkami na volno, mít je zavřené v jedné kleci nebo je krmit společně.

V listopadu 2008 přišla naše první štěňátka, resp. jako bojovník k nám vtrhnul náš prvorozený Achilles. Achilles je synem Kenie, tj. naší vůdčí feny, takže odchov společně s ostatními kernicemi nebyl žádný problém. Minimálně z mého tehdejšího pohledu . Pro miminko a Kenie byla samozřejmě k dispozici ohrádka, kde měli dokonalé soukromí, ale Kenie se mohla pohybovat i v prostředí Kamei a Que. Obě dvě uznávali vedoucí postavení Kenie, neměli žádné touhy jí z jejího místa sesadit, takže problémy nebyly. Když pak Achilles podnikal výlety po celém bytě  a motal se ostatním holkám pod nohy, vždy jej doprovázela jeho maminka Kenie a dávala všem najevo, že to malé chlupaté je pod její ochranou . Nu a když Áša odešel do nového domova, vrátil se život smečky zas do starých kolejí. Vedoucí Kenie, divoká Kamei a submisivní Que.

První neshody přišly, když jsem na chvíli poskytla útočiště Sanny, kterou jsem si vzala domů na pár měsíců, abych jí vystavila a uchovnila. Uchlácholena vidinou, že mám dohromady tři feny, které se neperou, spí spolu s námi v jedné posteli a jsou naprosto v pohodě, šla jsem do dalšího člena smečky po hlavě a bez uvědomění si všech dalších souvislostí .

Co mě mělo napadnout a nenapadlo, bylo to, že Sanny je "troublemaker" (i proto jí její majitelé odčleňovali od zbytku smečky), že je ranařka a co hlavně, že je to dospělá fena, s vlastním "názorem", hlavou a požadavkem na své místo ve smečce.

Pár týdnů klid byl. Holky novou členku přijaly, nadšené sice nebyly, ale o pořádek se postarala Kenie, které Sanny nevadila, když neútočila na její postavení vedoucí feny. Sanny se chvíli rozkoukávala, zjišťovala situaci a testovala povahy holek. Jak jsem psala, protože až do této chvíle bylo všechno v pořádku, žila jsem v iluzi, že život s kerny je jedna velká pohádka, kterou nemůže nic narušit . Bohužel, není nic horšího, než se nechat ukolébat naivními představami a tím, že co se děje ostatním, mě se dít nebude........

A stalo se, jednoho krásného dne Sanny zaútočila na postavení Kamei = druhé feny ve smečkové hierarchii, a holky se dokonale servaly . Sanny ovšem měla zkušenosti z předchozích bojů, tak věděla, jak a kam kousnout, takže Kamei z této rvačky vyšla v horším stavu, protože jí navíc tohle chování "soupeřky" zastihlo nepřipravenou a překvapenou.

Při pohledu zpátky by se dalo říct, že od tohoto osudného dne u nás začala doba nepokojů . Sanny vyvolala rvačku ještě několikrát, než mi konečně došlo, že tudy cesta nevede a že není možné mít všechny feny dohromady. Sanny jsem uchovnila, posbírala s ní pár titulů, takže nebyl důvod oddalovat její vrácení jejím majitelům (byla u nás cca 3 měsíce).

Po jejím odchodu se u nás pročistil vzduch, holky si oddechly a byl na chvíli opět klid. Bohužel, co vidět navenek nebylo, byly změny, které se usadily v Kameice. Sanny si nedovolila na Kenie, ta vedla smečku dost rozhodným způsobem a chtít sesadit z trůnu jí, by se rovnalo rozsudku smrti a nebo minimálně boji s vyhlídkou dost velkých ztrát. Takže Sanny postupovala "rozumně", tj. začala od nejnižší pozice. Que je submisivní, té vyhovuje postavení na konci, takže přeskočit Que není problém. A další v pořadí byla Kamei. Ač je Kamei divoká a nespoutaná a o cca 2 roky mladší než Kenie, a nemá povahu na vládnutí ostatním, tak se o své postavení druhé feny nechtěla nechat připravit. A tady si Sanny musela své postavení, kterého chtěla dosáhnout, vybojovat. Jenže Kamei se odmítala vzdát = logicky. Dvě téměř stejně staré feny, s podobnou divokou povahou, to se vždy rovná velké kupě problémů . Protože neskončilo jen u jedné rvačky, Kamei s každou další nabírala na jistotě a s její mrštností i na obratnosti, jak do boje jít. A stala se také podezíravou a odhodlanou bránit se a své postavení za každou cenu.

prostě ... kernice

Takže další problém, který částečně pramenil z výše uvedeného a částečně z mé, ještě stálé naivity, že když tu není Sanny, bude zase všechno OK, přišel o pár měsíců později, když měla svá štěňátka právě Kameika.

Podle zákonů smečky smí mít štěňata pouze vedoucí fena a to je u nás Kenie. A protože Kenie je opravdu výjimečně chytrá a inteligentní fena, neútočila na Kamei veřejně a nápadně. Ale, jak jsem opět zjistila pozdě, pár dnů před porodem, kdy se Kamei sotva valila s obrovským bříškem (5 štěňátek) jí vyštípávala ze všech míst, kde si chtěla Kamei odpočinout a vyspat se. Kamei jsem samozřejmě oddělila, aby měla na porod a odchov štěňat klid.

Proč jsem nezasáhla a neztrestala Kenie ?

Inu, byla jsem, a stále jsem přesvědčená o tom, že Kenie je jednou z těch dominantních a vedoucích fen, které potkáte jednou za život (pokud vůbec) a které dokážou smečku udržet tak, aby fungovala (až na výjimky, ke kterým se dostanu později). Kenie má v sobě tu sílu a charisma, které nemusí dávat najevo bojem a rvačkami, Kenie stačí pohrozit, nebo projít kolem a všichni kolem "ví". Podle zákonů přírody je spravedlivá (ač se to z pohledu člověka tak zdát nemusí), laskavá a, co je hlavní, i když vládne smečce pevnou rukou, uznává vedoucí postavení mě, jakožto "vrchního velitele ozbrojených sil" (což, viz níže, není u psů zas tak obvyklé, jak by se mohlo na první pohled zdát). Takže, podle mého názoru, zasahovat do přirozeného chování a vývoje smečky nemá moc smysl. Možná jsem zasáhnout měla, ale ... CO BY, KDYBY ... se stejně už nikdy nedozvím a dnes vím, že Kenie, ač 9,5 letý kastrát, vede stále smečku skvěle. I bez mého dohledu všichni fungují jak mají .

Kamei jsem tedy oddělila a zpět přišla až v měsíci věku štěňátek, kdy prcci byly nejprve za ohrádkou, aby si na ně Kenie a Que zvykly a pak se pohybovali v celé smečce. Tady problém nebyl, Kenie je učila slušnému chování, Que si nechala všechno líbit a Kamei byla ráda, že se malých "příživníků" na chvíli zbavila . Prcci (až na Biáska) se opět rozprchli do nových domovů a u nás zavládl opět klid. Vztahy mezi fenami byly sice trošku napjatější, už se objevovaly malé rozmíšky, především mezi Kamei a Que, resp. na Kenie si Kamei netroufla, tak si vybíjela zlost na Que, což jsme jí netolerovali, ale občas se prostě stalo , proto jsme pro klid v duších a pohodu obou fen Que oddělili. Nebyla ale sama, společnost jí dělal alespoň pár měsíců Biásek a pak i čivaví princezna Lucinka (zde).

Koncem roku 2009 jsme měly štěňátka od Kenie a rozšířili jsme smečku o Sylvi (více zde) (záměrně se vyhýbám rozšiřování o naší čivaví smečku, protože to je kapitolka sama pro sebe ). Sylvi byla malé rozkošné a hlavně hodné štěňátko, které vůbec neprovokovalo nikoho z dospělých. Navíc měla výhodu, že v té době jsme měli doma ještě kerního prcka z dalšího vrhu od Kenie - Oskara, který byl jen o pár týdnů mladší než Sylvi, takže si měla s kým hrát, což bylo fajn .  

Jak šel čas, Oskar se odstěhoval, Sylvi rostla a s její povahou neměla problém se do smečky začlenit. Sylvi je pohodářka a o nějaké šarvátky vůbec nemá zájem .

Tak jsme se dostali až k polovině roku 2010, kdy jsme se museli stěhovat do nového domova a doma jsme tedy v té době měli:
Kenie - vedoucí alfa fena
Sylvi - těžká pohodářka a smíšek
Que - naše hodné zlato
Kamei - stále rozesmátá dračice, oddělená do separace   .... a čivavičky .

Společnost nám občas dělal Oskar, který se střídavě vracel a zase odcházel a pak i Dor, jehož osud u prvních majitelů byl poměrně náročný. Oba byli samci, Oskara jsem nechala sterilizovat (nechtěla jsem, aby zasáhl do chovu), takže i v době hárání tu byl poměrně klid.

Na konci roku 2010 a začátkem roku 2011 jsme měli štěňátka z vrhu "E" a z vrhu "F", ze kterých jsem si nejprve dost neplánovaně nechala další fenky - Euridiku (Edika) a Fortunu (Týna). Obě fenky měly původně odejít do spolumajetku k jednomu majiteli, který si na poslední chvíli jejich odběr rozmyslel, takže obě zůstaly u nás. Čehož dnes tedy vůbec nelituji .

Edika a Týna jsou od sebe jen dva měsíce, takže své štěněčí období prožily ve vzájemných hrátkách, ke kterým se s radostí přidávala i stále ještě hravá Sylvi . Bylo tu prostě veselo, pohoda a klid. Smečka, za podmínky oddělení Kamei, fungovala, Kenie jí vládla pevnou rukou a všechny holky její postavení respektovaly a nechávaly Kenie v klidu. Pravda je, že neznám lepší fenu, která by dokázala takhle vychovávat všechna štěňata. Kenie je nikdy nekousla, jen jim ukázala kde je jejich mez a místo ve smečce a jak se mají správně chovat. To ovšem neznamená, že by si s nimi nehrála, naopak, s radostí se účastnila jejich her, honiček  a tahanic, ale když už se chování štěňat měnilo z rozverného na vlezlé a společensky nepřijatelné, nastavila jim hranice . A je pravda, že štěňata vychovaná Kenie nemají v ostatních smečkách problém. Prostě ... umí se chovat a reagovat na chování a komunikaci ostatních psů.

Všechny holky rostly, sílily a dorůstaly, neshody mezi nimi nepanovaly a hierarchie smečky se ustálila na žebříčku Kenie - Edika - Týna - Que. Trošku stranou stála Sylvi, která spala v pokojíku u Klárky a se smečkou v podstatě jen běhala venku. Mladší holky jí respektují, takže v podstatě dodnes je druhou fenou po Kenie. Pokud se delší dobu nevidí, tak i Edika, nad níž Kenie drží ochranou ruku matky, vyjadřuje vůči Sylvi podřízené chování a uznává její autoritu. Je to velmi zajímavé, protože Edika se pasovala do role korunní princezny a mám pocit, že Kenie jí v tom udržuje, a vidět, jak se korunní princezna lísá vůči Sylvi, aby jí ujistila o své loajalitě, vyjadřuje mnoho o vztazích a vzájemných interakcích mezi jednotlivými členy smečky.

Protože všechno není jen růžové, a pokud někdo říká, že ano, tak neříká pravdu , objevila se opět výrazná averze vůči Que. Bohužel, po jednom jejím napadení byl její stav poměrně vážný, což se pak, i s jejím stářím a problémy se zrakem, odrazilo i na její psychice, kdy odmítala chodit ven, protože se prostě bála. Její pobyt u nás se stal jedním velkým trápením. Ne pro nás, ale pro Que. Byla pod neustálým strachem, z pod jakého stromu a keře na ní kdo skočí. Ač byla oddělená a trávila čas jen s čivavičkami, tak psychicky strádala. Po dost dlouhé době jsem využila nabídky přestěhovat jí k babičce, kde tráví své spokojené stáří jako jediný pes domácnosti a užívá si pozornosti a rozmazlování všech. 

V půlce roku 2011 k nám dost neplánovaně přišel Ryan (více zde). Původně neměl zůstat u nás, ale stalo se a zůstal . Protože je to samec a v té době tu nebyl už ani Oskar ani Dor, nebyl s jeho začleněním vůbec žádný problém. Holky ho vzaly jako příjemné zpestření holčičí společnosti a nastal znovu čas honiček, dovádění a výchovy štěněte . Navíc Ryan má úžasnou mazlivou povahu, není dominantní (to by mu u Kenie ani neprošlo ) a ve společenství holek je vlastně nadmíru spokojený a jejich přítomnost si užívá.

Tím by v podstatě rozšiřování smečky mohlo, z mého pohledu, skončit, když začátkem roku 2013 se ozvala paní Mette Sorum, že pro mě má schovaného pejska, a protože takové nabídky se neodmítají, přišel k nám další kerní kluk - Tom (více zde) .

V současné chvíli do naší stálé smečky tedy patří :

Kenie - 9,5 roku
stále vedoucí fena, kastrovaná po zánětu dělohy, stále vládne pevnou rukou a nikdo si proti ní nedovolí byť jen náznak odporu. Pro mě až neuvěřitelné. Jsem ovšem velice ráda, protože ...druhou fenu jako Kenie mít už nebudu. Ona je prostě jedinečná a pozorovat jí, jak smečku vede, vychovává a řídí je prostě ..... něco, čím mě obohacuje na celý můj život. To je fena, od níž bychom se mohli všichni učit, ale její dokonalosti dosáhnout nemůžeme .
Ona je rozeným a přirozeným vůdcem.

Edika - 3,5 roku
druhá fena po Kenie, naše korunní princezna. Tedy ... druhá je v případě, že není ve smečce Sylvi. Pokud jsou venku společně, druhé místo ve smečce patří Sylvi a Edika její postavení uznává a dává zřetelně najevo. Naopak je-li Edika sama, nebo bez Kenie a Sylvi, přebírá automaticky vedení smečky ona a chová se jako vedoucí dominantní fena. Tj. značkuje teritorium a řídí ostatní, i když víc než Kenie spoléhá na ochranu smečky Ryanem.

Týna - 3 a čtvrt roku
Týna je čím dál tím víc podobná své babičce Que. Z Kamei si vzala jen odvahu bránit se, kterou Que nemá. Que při napadení vždy jen plakala, ale nebránila se . Týna se o sebe postarat umí. Nastalo pár neshod mezi ní a Edikou, dvě stejně staré feny na jednom místě je vždycky problém, ale Týna je výrazně submisivnější než Edika a nemá v podstatě zájem o vedoucí pozici.
Díky Týně začínám chápat, co ostatním vadilo na Que a budu jen doufat, že stejný problém nenastane jednou i s Týnou. Que i Týna jsou totiž příliš kontaktní. A to nejen vůči člověku, kde nám to lichotí, neboť se stále chtějí mazlit, ale i vůči ostatním ve smečce a tam už nastává problém, protože někteří jejich chování mohou brát jako příliš dotěrné. Ani Que, ani Týna totiž nerespektují "osobní prostor" ostatních a tak je jejich chování občas považováno ostatními za vlezlé .
Neshodám se snažím vyhnout se tak, že buď Edika nebo Týna jsou mimo smečku "na prázdninách". Ono to tak i vychází díky hárání i štěňátkům, takže se jejich vzájemný styk snažím minimalizovat. Nicméně na výstavě v jedné kleci zatím nemají problém (i když i tam se je snažím oddělit, neboť výstavní únava dělá s psychikou psů své), takže nezbývá než doufat a eliminovat rizika.

Ryan - 3 a čtvrt roku
Ryan je vedoucí naší samčí části smečky a plně respektuje postavení Kenie. Ke všem fenám je dokonalý gentleman. Nemá dominantní sklony samců, rozhodně není rváč a "troublemaker". Na druhou stranu, jak se říká, není žádné ořezávátko a při napadení je připraven se kdykoliv bránit. Se štěňaty má svatou trpělivost a nechá si od nich líbit téměř všechno . Ač nechal Kenie vůdcovství, pasoval se do role strážce smečky. Vždy se snaží sedět co nejvýše, aby měl přehled, u nezvyklých situací nebo zvuků z okolí se snaží být jako první a vyhodnocuje míru nebezpečí. Je zajímavé ho pozorovat a sledovat jeho chování.
Na druhou stranu, jak budu psát níže, pokud ostrahu teritoria viditelně převezme Kenie, Ryan se automaticky ostrahy vzdá a dovádí po zahradě jako malé štěně. Opravdu pozorovat život smečky, snažit se pochopit jejich chování a vžít se do myslí každého člena je to, co mi dává strašně moc.
Smečka prostě JE živoucí organismus a je úžasné pozorovat, jak se funkce jednotlivých členů překrývají, doplňují a mění ku prospěchu všech.

Tom - 1,5 roku
Tom je zatím dorostenec, který dospívá. I on je povahou mazel a pohodář. Kenie ho vychovala dobře a Tom zatím nemá ambice šlapat Ryanovi po krku. Osobně si taky myslím, že by mu to neprošlo. I Ryan jej odkázal do patřičných mezí a Tom to respektuje. Například pokud hárají feny, Tom si nedovolí přiblížit se k nim, pokud je na blízku Ryan. Háravé feny patří Ryanovi a Tom toto pravidlo zatím ctí a respektuje. Jak dlouho, to nevím, ale kéž by mu to vydrželo co nejdéle .
Ani Tom nevyhledává šarvátky, naopak pokud se na výstavě setká s agresivním chováním ostatních, spíš kouká stylem "mamííí, co to děláááj?"

Sylvi - 5 let
jediným slovem - pohodářka . Sylvi je tak trošku jako z jiného světa. Ne, že by byla nějak "divná", ale je jemná, něžná, až nekerně milá . Život s ní je opravdu procházka růžovou zahradou, minimálně co se jejího chování týče. Je ovladatelná a reaguje na sebemenší změny intonace. Sylvi je prostě naše finská princezna .

Kamei - 7,5 roku
Kamei je divoch a splašenec. Nespoutaná a nezkrotná, živá a živoucí, nevyčerpatelný zdroj energie, síly a radosti ze života. Neskutečně lituji toho, že jsem její pobyt ve smečce neuhlídala mnohem a mnohem lépe. Dnes může být jen s psy = samci, nesnese feny a nemá ráda cizí štěňata. Bohužel, ze zkušeností, které nasbírala, si špatně vyhodnotila, že své postavení uhájí jen tak, že zaútočí jako první. Což by v přírodě možná bylo fajn, ale pro spokojený život smečky je to naprosto nepřijatelné. Kamei je tedy zatím trvale oddělena od ostatních, pokud nehárá, ven chodí s Ryanem.
Ideální by pro ní byl život jediného psa v domácnosti. Ke všem lidem včetně dětí je neskutečně milá, vstřícná a nemá s ničím problém.

 

Jak se tedy žije VE smečce ?

Dobře, pokud ovšem budete respektovat několik pravidel .

V první řadě musíte získat autoritu a postavení alfa vůdce. Zní to hezky a jednoduše, ale to, co se pod tím skrývá, už tak jednoduché není. Autoritu rozhodně nezískáte z pozice moci a síly. Pokud někdo nabude dojmu, že stačí psa zbít, nebo mu nedat pár dní žrát, tak je to špatně a nechť si raději pořídí plyšáka.

Ráda bych řekla, že autoritu prostě musíte mít v sobě. To něco, těžko uchopitelné charisma, které z vás dělá přirozeného vůdce smečky, kterého drtivá psů prostě bude respektovat. Ano, to je jedna část lidí, ale ne všichni se tak narodí. Pokud to štěstí nemáte, získáte autoritu rozhodností, důsledností a laskavostí. Ale pouze za podmínky, že víte co chcete. Čeho chcete dosáhnout a jak se tam dostat. Dá se postupovat podle knížek nebo rad ostatních, ale bez zdravého selského rozumu to nepůjde nikdy.

Až budete číst nějakou knížku nebo poslouchat něčí rady, vždy mějte na mysli svého psa a respektujte své plemeno. To, co platí pro německé ovčáky neplatí pro čivavičky, to, s čím vychováte čivavu, s tím pohoříte u briarda, takže je nesmysl vychovávat kerna = teriéra podle rad pro ohaře. Asi nikdo nepochybuje, že vlkodav je jiný, než labrador a že pokud labrador bude aportovat kachny z rybníka, že totéž vlkodav prostě neudělá. Ale většina lidí při výchově teriérů postupuje podle rad pro ovčáky (například) a diví se, že to prostě nefunguje. Nefunguje, fungovat nebude a ani nemůže. To, proč dané plemeno bylo vyšlechtěno, formovalo a formuje jeho myšlení a chování.

Nelze tedy říct nic jiného, než ... respektujte své plemeno a v rámci plemene i svého psa.
Jako je každý člověk a dítě jiný, tak je jiný i každý pes. Jeden je splachovací, druhý se zhroutí už při zvýšeném hlasu.

Pokud tohle budete respektovat, naučíte se svého psa znát, bude se vám ve smečce žít dobře. Vždy je lepší společenství psů, než jeden. Pokud je budete pozorovat, obohatí váš život neskutečným způsobem. Ale pozorovat nestačí. Musíte se umět vžít do jejich pozic, dívat se a poznávat zákonitosti smečky (už dva tvoří smečku) a oprostit se od naší lidské etologie a náhledu na svět.

Co tím chci říct ?
Každá normální fena zabije cizí štěně (myslím malé, novorozené), každý normální pes jej nechá žít.
Je to logické, fena=matka dává vždy přednost svým mláďatům před cizími a cizí mládě je vetřelec. Ano, jsou výjimky, ale na to se spoléhat nedá. Pokud se takové neštěstí stane, a nezabezpečíte vrh tak, aby se k němu žádná další fena nedostala, je zbytečné trestat tu, která štěňata vyvraždila, protože se chovala tak, jak jí velel její pud. Byla chyba vás, jakožto chovatele, že jste tohle dopustili.
Naopak, pokud se štěněte dotkne pes, není to tak úplně v pořádku. I když, i zde je to na vážkách, neboť infanticida = zabíjení mláďat vlastního druhu, v přírodě prostě existuje a řadí se k NORMÁLNÍMU chování zvířat.
Takže povídačka - žádný pes štěněti neublíží .... je prostě nesmysl.

A to je to, co bych ráda řekla - než si pořídíte smečku, měli byste znát alespoň základy etologie psa. Jaké chování se považuje za přijatelné (laicky řečeno normální) a jaké ne. Pohled nás, lidí, je totiž jiný.

Kenie například všechny cizí návštěvníky "nahrne" pod sebe, vrčí jim do obličeje. Pokud jí uznají jako vedoucí fenu, nechá je být a přestanou jí zajímat. Tím je propustí do smečky a je to "vyřízené". Ovšem .. ne každý majitel tenhle pohled a její chování snese . Jenže zasahovat do tohoto děje, pokud nejsou zuby venku, je kontraproduktivní. "Vetřelec" musí uznat, že je na cizím území a že pan domácí je tu někdo jiný.

Spousta chyb a nedorozumění vzniká právě z neznalosti psího chování a samozřejmě z nedostatečné socializace štěňat. Pokud nemá štěně možnost naučit se správnému chování jako malé, jen těžko se to učí jako dospělý nebo jako puberťák . I proto je pro mě úloha Kenie u nás nezastupitelná, protože všechna štěňata dostávají velmi zásadní a neocenitelné lekce správného psího chování. Ano, lítají u toho někdy chlupy (ale JEN chlupy), odnáší si štípance (ale JEN štípance) a poznávají, že jsou věci, které se smí dělat a které se dělat prostě nesmí. A s touto výbavou je pak jejich život s dalšími psy jednodušší, protože umí reagovat včas a dobře. Štěně, které nemá možnost toho chování získat (např. v psích školkách, na cvičáku, s ostatními psími kamarády), se nebude umět chovat k ostatním psům ani v dospělosti .

Jak se pozná pes, který uznává vaši autoritu?

Vcelku jednoduše. Spousta lidí vám řekne "ale on mě poslouchá", "ale on to doma dělá". No ano, moji psi také dělají doma něco jiného a jinak reagují v cizím prostředí, ale i tak je jednoduché poznat, zda u svého psa autoritu máte nebo nikoliv. Pár příkladů:

Přijde váš pes na přivolání? Nemusí ihned a neprodleně, jako při zkušebním řádu služebních plemen, ale jestli vůbec zaregistruje, že jej voláte a zda k vám alespoň na druhé, třetí zavolání dorazí. Pokud ano, uznává vaši "nadvládu" a respektuje vaši vůli, pokud nedorazí  .....

Jste na výstavě, psa máte v kleci nebo přepravce, aby mohl odpočívat, a on místo toho neustále štěká na všechno kolem. Okřiknete ho nebo mu dáte jinak najevo, že se vám takové chování nelíbí. Nechá toho váš pes nebo vás nebere na vědomí a štěká dál?

Jste se psy na zahradě, kde to psi znají, mohou dle libosti běhat a také štěkat na všechno kolem. Stejná situace - pokud je okřiknete nebo dáte najevo, že se vám to nelíbí, nechají toho nebo vás ignorují?
Pokud se domníváte, že to není tak jednoznačné, tak si do stejné situace doplňte pokračování. Přijede návštěva, která má také psy a jsou na zahradě všichni. Situace se změní. Vaši psi jsou najednou zticha, volně si hrají a štěkají jen psi, kteří přijeli na návštěvu.
Vy toto chování sice zaregistrujete, přijde vám zajímavé, ale neřešíte nic.
Zkusili jste se ovšem někdy zamyslet, proč to tak je a co vám tím vaši psi říkají ??
Proč zmlknou, když "funkci štěkání" přebere někdo jiný?
Vysvětlení je prosté - mezi práci Alfy (vedoucí smečky) patří mimo zajištění potravy pro smečku i ostraha území a ochrana všech členů smečky, protože jen silná a zdravá smečka může přežít, zajistit dostatek jídla a rozmnožit se. A to psi dobře vědí. Ovšem pokud Alfou nejste VY, tak přebírají ostrahu a ochranu území oni. Proti tomu se nedá nic namítat, pokud na zahradě s nimi nejste. Pak ano, Alfa není přítomen, psi mají právo a povinnost hlídat území (z jejich pohledu). Ovšem v okamžiku, kdy se objeví Alfa, měla by tato "práce" automaticky přejít na vůdce smečky (viz vzájemná interakce Kenie - Ryan, jak jsem psala výše).
A v tom je zakopaný pes . Jakmile jste venku se psy, měli by si uvolněně hrát, dovádět, dělat lumpárny nebo jen prostě odpočívat. Pokud se objeví rušivý element, jistě zaujme jejich pozornost, ale ostrahu by měli nechat na starosti vám, ev. na okřiknutí by měli štěkání nechat, neboť jste jim jako Alfa dali najevo, že o "nebezpečí" víte, bere jej na vědomí a situaci vyřešíte.
V okamžiku, kdy psi přestanou štěkat a hlídat území, pokud se objeví jiní psi, dávají vám najevo, že uznávají autoritu příchozích, respektují je a nechávají jim na starosti ostrahu území.  Jinými slovy, pro takového psa nejste autoritou VY, ale ten nově příchozí pes .

Pes, který uznává vaší autoritu je šťastný. Jen málo psů je rozenými vůdci a CHTĚJÍ se povyšovat nad člověka. Proč by to dělali? Jak jsem psala, mezi "povinnosti" Alfy patří i zajištění jídla, noclehu a ochrana smečky. Nevěřte tomu, že tohle chce pes dobrovolně dělat. Mnohem spokojenější bude, když tuto práci na sebe vezmete vy a on si může jen bezstarostně hrát a užívat si života. Ovšem pokud mu nedáte jistotu, že jste rozhodný vůdce, převezme vaší roli on, protože ... někdo to dělat musí .... (a v přírodě by to tak bylo) a je na problémy zaděláno .

Další věcí, kterou se musíte při životě se smečkou naučit, je předvídavost.
Pokud s jedním kernem musíte být o krok před ním, neboť je chytrý a vynalézavý, tak se smečkou musíte být minimálně o pět kroků napřed.
Smečka se prostě chová jinak než jeden pes a naprosto stačí, aby byli společně už dva. Nemluvím vůbec o tom, když máte pohromadě víc než tři kerny .

Jestli jste byli zvyklí nechávat si psa skákat po hlavě, když přijdete domů a půlhodiny se s ním válet v posteli, tak až vám jich bude po hlavě skákat pět a čtyři z toho vám postel podrbou (v lepším případě), tak pochopíte, o čem teď budu mluvit.

Obecně řečeno, nejvíc rvaček ve smečce není totiž ani tak kvůli žrádlu, ale kvůli přízni Alfa páníčka. Opět je to logické, oblíbenci vedoucího vlka jsou v milosti a tedy mohou počítat i s větším přídělem jídla. Takže zalíbit se Alfě je prostě žádoucí. Je tedy lepší, pokud jsou psi zvyklí vítat vás postupně, ev. odkážete je na jejich místo a na zavolání se vítáte s každým z nich. Případně se dá vítání cíleně "vynechat" a nahradit ho psům a hlavně sobě jinak . Stačí krátké pohlazení hned po příchodu domů, odkázání na místo a pak, až se převlečete a uděláte nejnutnější co je třeba, tak si se psy pohrát. I krátká chvíle stačí, aby psi zkrotili své emoce z vašeho příchodu a uměli se chovat "způsobně".

Dalším problém je samozřejmě jídlo. Učím psy jíst společně, tj. v jedné místnosti, misky mají stále na svém určeném místě, takže při večerním krmení se už všichni rovnají na místa, kde jsou obvykle krmeni. Stejně tak je učím, že cizí miska je "tabu". A s každým nově příchozím členem smečky se učíme stále totéž a totéž dokola. Pravda je, že při krmení na ně dohlížím a misky hned po dožrání odebírám. Dnes už všichni ví, jak se u jídla chovat, že nemají provokovat druhé, ale také mají jistotu, že mohou své jídlo dojíst v klidu a nikým nerušeni. Dohlížím na ně nejen z důvodu předcházení nedorozumění, ale především proto, abych věděla, co a kolik který pes snědl, zda mu chutnalo a zda nemá s jídlem problémy. Je to prostě otázka běžného sledování zdravotního stavu mých psů.

Co se pamlsků týče, je výhodou naučit psy na jméno a podat pamlsek. Jistě, v okamžiku, kdy mám v ruce piškoty, tak se všichni psi v domácnosti najednou jmenují Kenie nebo Tom . To je ale normální . Je pak na vás, abyste opravdu pečlivě vyslovili jméno daného psa a dali pak pamlsek opravdu jen jemu. Nebojte se, při důsledném a přesném opakování se psi naučí respektovat jeden druhého a zároveň i vás, jakožto vůdce smečky. Jen vůdce má totiž právo rozdělovat potravu a určovat, který kousek smí kdo jíst.
Takže cílené rozdělování pamlsků je vlastně nenásilný cvik, jak umravnit smečku.

Rozhodně se vyvarujte rozdělování piškotů (pamlsků) stylem - rozhodit je po zahradě a urvi si co můžeš. To je vstupenka do pekla a kopy problémů . Ač se to zdá natolik logické, že by bylo až zbytečné na takové chování upozorňovat, tak je stále spousta lidí, kteří přijdou a s ledovým klidem mezi smečku rozhodí pytlík mlsek . Ještě ve smečce, která má pevně danou hierarchii a bez problémů se snáší, to se zavřením obou očí jde, ale pokud se sejde víc cizích psů (procházka, společné venčení, plánované setkání), tak z rozhazování pamlsků koukají jen a jen problémy. Radši než psům, dejte pamlsky jejich majiteli, ať jim je rozdělí dle vlastního uvážení. A když už musíte sami krmit jednotlivé psy, tak jen za přítomnosti jejich majitele a pod dohledem ostatních, aby se případně dalo včas zasáhnout.

Prostě ... jak máte víc než jednoho psa, musíte přemýšlet, domýšlet a kombinovat.

Řešit problémy až když vzniknou, je pozdě. U smečky je důležitá prevence a to ve všech směrech jejího žití. Řešit následky rvačky je totiž mnohem horší, než žít tak, aby se rvačce předcházelo .

Takže znovu otázka, jak se žije ve smečce?

Nastavíte-li pravidla a budete-li vyžadovat jejich dodržování, tak dobře . Smečka je živoucí organismus, který má svá vlastní pravidla, který se neustále vyvíjí a mění. Představte si tělo, které funguje, pokud jsou všechny jeho orgány v pořádku a každý vykonává svou funkci. Ovšem hlavou a srdcem takového těla musíte být VY !!!
Ale musíte být obojím. Být jenom hlavou nebo jen srdcem nestačí. Játra, plíce, ledviny, to všechno se dá nahradit nebo obejít, ale srdce a hlava ne. Proto, pokud nebudete fungovat jako jedno či druhé, přeberou psi vaši práci. Pak je totiž na nich, aby zajistili to, o co jste se měli postarat vy .

Pokud jste se teď dostali do stavu, že na tohle nemáte, je všechno marné a zahazujete vodítko v dál, tak neházejte flintu do žita . Vemte zdravý selský rozum do dlaní a ono to půjde.

Vyberte si chovatele, ke kterému máte důvěru a který štěňátka dobře socializuje, a pak v téhle socializaci pokračujte dál. A vychovávejte, vychovávejte, vychovávejte. Budujte důvěru štěněte ve vás a jeho víru, že ať se děje, co se děje, že jej vždy ochráníte a situaci vyřešíte. Učte štěně, že za řešení nestandardních situací jste zodpovědní vy, a že je také vyřešíte. Že vám může vždy a za všech okolností věřit a že ve vaší blízkosti bude vždy v bezpečí.

To ovšem neznamená, že si jinak může dělat co chce. Naopak, musí respektovat pravidla a mantinely, které mu nastavíte.

 

A jak se žije SE smečkou ?

Nu, zde je odpověď úplně jiná - špatně .

Resp. zapomeňte na japonskou zahradu, na skvěle posekaný anglický trávníček a pečlivě udržovanou skalku. Zapomeňte na měsíční dovolenou v Karibiku a na vyspávání do 10ti hodin, pokud tedy nemáte štěstí a nemáte doma zrovna lázeňského povaleče .

Vězte, že dovolenou, pokud se vůbec odvážíte na ni jet, budete hledat podle toho, kde jsou psi vítaní. Že první co budete po zaplacení zájezdu dělat, je návštěva veteriny, abyste si domluvili, jaké další očkování a jaká antiparazitika jsou pro oblast, kam se chystáte jet, vhodná a potřebná. Stanete se odborníkem, resp. častým dotazovatelem na Státní veterinární správě, abyste znali všechny poslední předpisy a nařízení upravující pohyb psů po EU a mimo ni.

Pokud se chcete  navíc stát i chovatelem, tak se připravte na to, že vánoce budete slavit v létě, pokud vůbec, neboť zrovna na 24.12. vám vyšly nejlepší plodné dny vaší milované fenky . Že pokud si naplánujete dovolenou měsíc před či po plánovaném hárání, které dodržuje s přesností na den už několik let, tak zrovna tento rok si hárání posune přesně na termín vaší dovolené. A pokud dovolenou nezaplatíte včas, tak samozřejmě bude hárat ve svém obvyklém termínu .

Zapomeňte na uklizený byt a podlahu, ze které by se dalo jíst.

Smiřte se s tím, že se změní okruh vašich přátel, neboť ti, kteří nejsou ochotni akceptovat byť jen jeden jediný chlup na svém novém kašmírovém sáčku, vám už nezavolají a naopak získáte spoustu jiných přátel, kteří venčí v 5 ráno mezi paneláky své miláčky ještě v pyžamu, v lepším případě s županem, rychle navlečeným při překotné cestě ven, protože jejich zlato zrovna potřebovalo čůrat .

Připravte se na to, že jen za očkování, odčervení, pravidelné prohlídky na veterině a neplánované zákroky dáte za rok víc, než by vás stála dovolená all-inclusive v nejlepším letovisku v Řecku.

Ale zároveň vězte, že ten pocit, být součástí smečky (za předpokladu, že jste jejím vůdcem, jak jsme si vysvětlili výše), ten vám žádná dovolená v Řecku nebo přátelé v kašmírovém sáčku, nedají.

 

Být součástí smečky znamená žít !!

 

Co říci závěrem?

Snad jen to, ať pečlivě zvážíte všechna pro a proti.

Při pořízení víc psů je potřeba přemýšlet víc než kdy jindy. Pes není televize, kterou lze kdykoliv vypnout a šupnout do skříně. Pes má stejné city a pocity jako my. Dokáže milovat, nenávidět, cítí hlad, bolest, žízeň, stesk i lásku.

Tak jak říkal Malý Princ - jsi zodpovědný za to, co k sobě připoutáš, zde platí dvojnásob.

Na druhou stranu, řeči typu - pořiď si jen tolik psů, kolik zvládneš, jsou sice krásné, ale při přemýšlení do důsledku bychom si tedy nikdy nemohli žádného psa pořídit. Kdo z nás opravdu VÍ, co bude zítra, natož za 12-15 let ??

Ano, pokud plánujete smečku, je potřeba, abyste měli představu, co by se se psy dělo, kdyby se cokoliv stalo. Máte dost přátel, kteří by se o ně postarali? Nebo chápající rodinu, která by smečku akceptovala a zabezpečila? Počítáte s tím, že veškerý volný čas budete trávit jen a jen se psy a ještě vám bude spousta času chybět?

Smečka ovšem znamená i stát se silným sám v sobě. Převzít zodpovědnost za životy (někdy bohužel doslova) jiných a "umět přežít". 
Dostanete se do situací, které vám budou rvát srdce z těla, kdy budete nenávidět sami sebe a budete chtít se vším přestat. Ale !!! V těchto situacích musíte zapomenout na svoje city a pocity a naopak upřednostnit toho, o koho se zrovna jedná.
Jsou chvíle, které život přináší a které bychom raději nikdy nechtěli prožít, protože s námi půjdou až na konec naší cesty, ale prostě to jinak nejde, musíme rozhodovat v zájmu těch, které jsme k sobě připoutali.

Ať už se jedná o poslední injekci nemocného psa, kterému už nelze pomoct a každá jeho další chvíle na tomto světě je jen jeho další trápení a naše sobeckost. V tomto případě vás ovšem budou ostatní litovat a budete pro všechny hrdina, což trošku zmírní váš neskutečný žal a zlomené srdce.

Ovšem v případě, že se musíte vzdát psa, kterého smečka nepřijala, a s vypětím všech sil a s nejhlubším sebezapřením mu najdete nový domov, v tom případě se stanete vyvrhelem společnosti, která vás odsoudí. Přitom si nikdo neuvědomí, že smečku dáváme dohromady my, lidé, a skládáme ji ze zvířat, která se líbí NÁM, která CHCEME mít doma, ať už z jakéhokoliv důvodu. Nerespektujeme to, že pokud by tato zvířata měla možnost volby, tak by se v přírodě k sobě nikdy nedala, resp. měla by možnost oddělit se, odejít a utvořit smečku z jiných jedinců.
My sami násilím nutíme psy, aby se snášeli a ještě se zlobíme, když toho nejsou schopni či ochotni. Ale víme vůbec proč tomu tak je? Resp. snažíme se je vůbec pochopit ??
Ponorkovou nemoc známe všichni, ne se všemi lidmi bychom vydrželi v jedné místnosti celý den. A po našich psech chceme, aby v takových skupinách vydrželi celý život ??

Odsoudit někoho, kdo dal psa pryč je jednoduché, ale pochopit proč to tak udělal a zda sledoval jen svoje dobro = uvolnění místa pro jiné, mladší a nebo zda jednal v zájmu psa, aby mu zabezpečil klidné a důstojné stáří,  s tím už si dá práci jen málokdo.
 

Neexistuje přesný návod jak a kdy rozšířit smečku. Opět zopakuji, musíte svého psa (psy) znát. Určitě je nesmysl pořizovat si stejně stará zvířata, ev. dva sourozence z vrhu. To přináší jen kupu problémů do budoucna, ať už se jedná o feny nebo o psy=samce. V období dospívání a dozrávání si prostě budou vyřizovat hierarchii a konce mohou být velmi nepříjemné.

Rozhodě by jste si pořízení dalšího štěněte měli naplánovat na dobu, kdy první pes (již stávající psi) jsou vychovaní, respektují vás a není s jejich výchovou problém. Není totiž nic horšího, než k nevycválanému dorostenci nebo do bandy neposlušných kernů přičlenit další štěně. Stane se z nich jen "samostatná jednotka", kterou nemáte šanci zvládnout, protože si opravdu žije jen svým vlastním životem a vás má jen na to, abyste je jednou denně nakrmili.
Nápravy takového společenství jsou pak dlouhodobé, časově náročné a nepříjemné pro všechny zúčastněné.

Pokud tedy chcete dalšího psa, vychovejte pečlivě ty, které už doma máte. Věnujte čas a síly na jeho socializaci, dobrou výchovu a základní společenský výcvik. Jen tak vám totiž bude pomocníkem při výchově dalšího štěněte.

Obecně se říká, že vhodná doba pro pořízení dalšího psa do smečky je alespoň 2-3 roky od nejmladšího člena smečky stejného pohlaví. V tu dobu má tento pes již za sebou i druhou pubertu (v cca 1,5 roce), měl by být vychovaný a usměrněný, prostě... měla už by s ním být řeč. A než doroste nový člen smečky do svého pubertálního věku (7-8 měsíc a cca 1,5 roku), tak z původně nejmladšího člena se stane rozumný jedinec, ochotný strpět pubertální chování nováčka.
Ano, mohou se objevit rozmíšky a drobné neshody, ale ojedinělým vyříkáváním se dá předcházet a lze je řešit.

Předpoklad nového štěněte je samozřejmě zabezpečit soukromí a dostatek času k odpočinku i starším členům smečky. Nelze přinést domů nového vetřelce, "předhodit" jej ostatním a ... vychovejte ho. Takhle to fungovat nebude . Služebně starší by měli mít minimálně dopoledne a celou noc prostor pro klidný a ničím nerušený spánek a hrátky s novým členem by, minimálně ze začátku,  měly probíhat pod vaším dozorem v odpoledních hodinách. Rychlost začleňování nováčka je třeba přizpůsobit tomu, jak rychle si starší na nového člena zvyknou a jak rychle jej budou akceptovat .

a proto závěrem apeluji na všechny :

jednejte vždy v zájmu jedince a respektujte zájmy smečky

jen tak se stanete dobrým a uznávaným vůdcem smečky

 

šťastný smečkový život všem

.