Duodanube Bratislava

(16.-17.8.2008)

 

	Zase jednou výlet na naše oblíbené Zlaté písky v Bratislavě a to při příležitosti výstavy Duodanube, tj. dvoudenní CACIB výstava na bratislavské Inchebě. Bohužel "výlet" byl už od počátku poznamenaný spoustou nezdarů a věcí, které nevyšly a byly naprosto jinak, než měly být :-( . Původně jsme si plánovali s Milošem a "tou větší" Jarkou, že si uděláme volno a společný oddech, což bohužel vinou našeho zdravotnictví nevyšlo, takže nejenže jsem v pátek ráno přišla o odvoz, ale i A HLAVNĚ o společně strávené chvíle. Naštěstí se mě ujala Petra s tatínkem, za což jim velice děkuji a jsem jim za to zavázaná - díky moc :-)
Další "ledovou sprchou" byl přístup na recepci Zlatých písků. Rezervovala jsem s velkým časovým předstihem pět chatiček, s tím aby byly alespoň tři bez palandy a vedle sebe .... Nepovedlo se ani jedno, když jsme dorazili (jako první), tak se ukázalo že jsou všechny chatky s palandami a nejsou u sebe ... Vzhledem ke své ortéze a berlím, jsem se poněkud rozčílila, zvlášť když jsem měla s sebou  email s potvrzením rezervace. Takže po dlouhých dohadech a  přesunech zajistili jednu !!! bezpalandovou chatku, kterou jsem samozřejmě obsadila já, protože bych z palandy nevstala :-) Holky si jí hned přivlastnily a začaly hlídat náš "vigvam"
	V pátek odpoledne, kdy jsme dorazili, bylo ještě krásné slunečné počasí a tak jsme po dlouhé a náročné cestě vyrazili k vodě, Petra s tatínkem měli štěstí a mohli se vykoupat. Já jsem řádění holek mohla sledovat jen ze břehu. Ale alespoň jsem mohla fotit :-) Moje holky byly po cestě celé divné, Kenie šla dobrovolně PLAVAT  !!!!!    a Kameika se divně koukala na břehu, co to tam "ta trubka" vyvádí ... fakt naprosto otočené.  Kamei se taky nakonec vykoupala, ale nadšená z toho moc nebyla.
	Úplně stejně jako v loňském roce Kenie strašně rozčilovali vodní lyžaři. Mám pocit, že kdybych jí pustila na volno, tak tentokrát určitě alespoň jednoho přinesla :-)
	A po náročné koupeli byl čas na odpočinek. Já jsem zabydlovala chatku, holky se uložily na verandě a přemýšlely o "nesmrtelnosti chrousta" .
Dlouhý odpočinek nám ale nebyl přán, na návštěvu přišel Sam, nové kerní štěňátko :-) a budoucí postrach všech výstav ....	... zatím má strach z mých kernic spíš on ... holky ho vzaly jako "velkého otravu" a tak byly pasovány do role "zlých tet" ...
Je pravda, že po něm holky opravdu dost vyjížděly... bohužel. Hlídala jsem doma mamince dvě pudlí štěňátka - malé chlupaté všetečky, které holky prohánějí jak můžou a tak není divu, že teď Kenie a Kamei vidí štěně a jediný jejich cíl je  IHNED SEŽRAT  !!! Sam ovšem návštěvu u nás přežil  a další návštěvu - Kameičina bratra - Krieka alias Montyho už vzaly v pohodě. Monty je Kamei strašně moc podobný, na fotky "Sparklingovic dvojčat" se můžete podívat zde                                             Sparklingovic dvojčata
	Nu a čas postoupil, pomalu ale jistě se setmělo, psy dostali lehkou předvýstavní večeři, byli uloženi do postýlek, aby odpočívali před náročným víkendem a my jsme se šli navzájem seznamovat :-)) Sešli jsme se u Zelenků (Monty) na terase a povídali si, poznávali se a .... ..... a bylo to velmi příjemné a milé :-) Bohužel počasí už nám moc nepřálo, velmi se pokazilo - foukal velmi silný vítr až jsme se báli, že  nám stromy spadnou na chatky. Později v noci začala skutečná vichřice se  vším všudy.. déšť, vítr, blesky .... Báli jsme se, ale přežili jsme :-)) holky se ke mě v posteli přitiskly a bylo nám dobře. Navíc po tom co jsme vypili se nám spalo MOOC dobře :-)
Druhý den jsme vstali poměrně brzy 6,30 a odjezd na výstaviště byl plánovaný na 7,30. Všechno jsme stihli, podařilo se nám zaparkovat přímo u haly v krytém parkovišti. Sice už nepršelo a vítr trošku polevil, ale zima byla dál. Nebyli jsme na to vybavení, čekali jsme teplo a sluníčko a tak jsme vzali zavděk teplou výstavní halou.	Mezi klecemi se psy se hned od rána vyjímala "klec"  = postýlka s tímto krásným a pohodovým miminkem :-) Inu, když se chce, tak jde skloubit všechno :-)
	Monty s Jitkou nastupoval do kruhu z nás tří (Monty, Gas, Kamei) jako první. Jitce se ještě skvěl na tváři úsměv a zářila jako sluníčko, to ovšem ještě netušila, co jí čeká na slovenské výstavě ...
Ať si říká kdo chce co chce, výstavní úprava slovenských kernů se  mi opravdu nelíbí ...	Tohle je úprava spíše hlavy westa a ne kerna ....
	Dnes stihla Kamei odvodit Jana a šlo jim to spolu opravdu moc hezky. Díky moc Jani :-) Bohužel došlo protože Jana pospíchala odvodit i svoje ridgebacky, tak došlo ke kuriozní situaci : Jana mi Kamei po posouzení vrátila a pospíchala ke svým psům  a já jí uklidila do klece a povídala s holkama dál. .....  jak na první výstavě !!!!! .... co bych se vzrušovala, když byla Kamei druhá ... No a v kruhu se šlo o CACIB a vyvolávali jakési číslo .... ještě si tak říkám, jak je možný, že ten blb neposlouchá a nejde tam .... no ...ono to bylo Kamei číslo a chtěl jí do kruhu rovnou, i když šli o CACIB... Takže ZMATEK, ZMATEK, ZMATEK .... Kamei jsem vyrvala z klece, vylila jsem vodu, Kamei celá mokrá, hodila jsem na ní vodítko, přelízla jí hřebenem a letěla jsem s ní do kruhu, aby nemuseli čekat ..... . i mokrá Kameika se líbila a získala ještě i res CACIB
Vítězkou a mou tajnou favoritkou se stala tato překrásná německá fena se švédským rodokmenem. Byla opravdu nádherná a šest let bych jí opravdu neřekla. Krásně modelovaná hlava, rovný krátký hřbet, krátký a hezky nasazený ocásek, rovné a pevné přední nohy a hlavně dlouhý a prostorný pohyb... Navíc byla tmavě žíhaná a pro žíhané kerny mám slabost. Přála jsem jí vítězství ... celkové výsledky výstavy si můžete přečíst zde                                                                                       výsledky
	Naši kerní kluci na výstavě takové štěstí jako Kamei neměli, pan rozhodčí bohužel ve psech se zadáváním titulů velmi šetřil a tak jsem pak na nic nečekali a jeli zpět do kempu. Samík se na nás už moc těšil, "zlé tetičky" ho zase propraly :-) a šlo se na vycházku .... Tedy, netuším, kam chodí Petra se Samem a Gasem na procházku, ale podle toho, jak se Samík ujal kelímku od piva jí začínám dost podezřívat :-))
Tentokrát už byla Kamei ve své kůži a rochnila se ve vodě, cákala a užívala si volna . Koupání před výstavou není u Kamei problém, má opravdu neuvěřitelnou srst, která jí uschne do rovna a vůbec jí neodstává. Naopak, většinou když se Kameika před výstavou vykoupá, tak dopadá lépe :-))
Čím větší klacek tím lépe .........	....... to by v tom byl čert, aby tu kládu nedostala z vody ven :-)
.... Samík objevil HUMUS  ....... "honem utéct než mě chytí"	Hra na škatulata batulata hejbejte se .... Gas musí zkontrolovat co tam holky "napsaly za SMSky" .
Kenie a její milované šišky ....	Samík jako správné štěně se musí opičit ... to nevadí že šiška píchá do tlamičky, pokud jí kouše ta velká "zlá teta", tak to bude určitě vééééééliká dobrota :-)
To jsou pozůstatky nočního řádění vichřice. V našem kempu naštěstí žádný jiný strom nespadl, i když větví bylo všude víc než dost. Bohužel v jiném kempu spadl strom na stan a dva lidé takové štěstí jako jsme měli my neměli :-(	Ani sobotní večer nesliboval moc hezké počasí, přesto že na neděli už bylo hlášené sluníčko a krásných 24 stupňů. Při pohledu na zamračené a černé nebe se nám předpovědi moc věřit nechtělo.
Sam nás všechny překvapil svým kladným vztahem k vodě, jak viděl Kamei a Montyho, tak se rozběhl a PLAVAL !!!! za nimi ... Petra jen nevěřícně koukala, jak její štěňátko plave 3 metry !!! od břehu .... Mě překvapilo, že se vůbec nezarazil, když mu zmizela pevná půda pod nohama a hned automaticky plaval za smečkou ....	Trošku jsme se o něj báli a už jsme začali losovat, kdo pro něj poplave, ale "dvojčata" ho dovedla v bezpečí zpět ke břehu.
Tam si ho převzal do péče Gas....	Samíkovi byla asi zima a snažil se nás odtahnout do chatky co nejrychleji.
	Zima asi byla všem našim potápkám a tak zalezli do peřinek a hřáli se. My jsme zalezli do peřin s nimi a dopřáli si příjemnou a vydatnou odpolední "siestu" - museli jsme jim přece zahřívat ťapičky :-))
Na večer jsme se opět sešli, tentokrát s pořádnou výbavou na dlouhý večer :-) . Vínem se nešetřilo, k míchání byla i cola, džusík, vodka, slivovice a bílý rum. My - ženy - jsme se před půlnocí decentně vytratily do hajanova a nechaly jsme silnější poloviny lidsta diskutovat a "záchraně všehomíra". Debata to byla určitě dlouhá a náročná, protože kolem druhé ráno byli i tací, kteří netrefili k chatce a nohy je nenesly .... Nicméně oba pánové na večer vzpomínali v dobrém a tak věřím, že si jej při nejbližší příležitosti znovu zopakují - v Rybníkách bude určitě času dost :-)) .... je pravda, že ranní uklid stolu jsem měla velmi lehký - všechny lahve byly prázdné a putovaly do popelnice.....
	V neděli nás čekal druhý výstavní den. Jana nám přivedla ukázat Rustyho ... tak tohle je to malinké štěňátko, které jsem v Litoměřicích nosila na ruce. Dnes bych ho už nosit nechtěla :-) Je to nádherný hnědonosý ridgeback už teď dvakrát tak velký jako naši kerni. Hodně štěstí a zdravíčka Rustíku !!!
Gas dnešní výstavu vzdal už předem .... pokud se nezadá titul, tak prý ani vstávat nebude :-)))	Dnes Janě šli ridgebackové zároveň s kernama, tak jsem musela na stoupit do kruhu s holkama já. Paní rozhodčí byla náročná a tak nebylo možné svěřit Kamei někomu, kdo to s ní neumí. Nebyl čas na plán "B". Kamei ale jako by to věděla, tak se snažila, stavěla se jako panenka a nesla se jako princezna. I ocásek držela tak jak má.
A zadařilo se. Paní rozhodčí se Kamei moc líbila, máme super posudek.	Také jsme si odnesli CAC, res CACIB. Opět za tou krásnou tmavou fenou.
Kenie jsem také musela odvodit, Kenie se nenechá jen tak od někoho postavit.	V kruhu se Kenie líbí a občas tam vyvádí jako štěně :-) Takhle si poštěkávala když jsme šli z kruhu ven :-)
Titul BOB jsme nezískali ani dnes a protože v Brně byla Velká cena, tak jsme se jen vrátili do kempu pro věci, tatínka a Sama ...	... "zlé tety" zase museli zkontrolovat, co že to Sam celý den dělal.
Zbyl ještě čas na oběd, výborné halušky z Gazdova dvora jsme si nemohli nechat ujít.	Je jen neuvěřitelné, co se dá z obyčejných halušek se zelím "odpreparovat" .....
	Samík by si také dal oběd, ale měl smůlu. Cesta v autě mu nedělala moc dobře a tak jsme nechtěli riskovat, že se bude mít žaludek jak na vodě. Smutně koukal, žebral, prosil a žadonil, ale ani kousíček odpreparovaného špíčku nedostal.
Cesta zpět byla vcelku pohodová, jen kolem 182 km na D1 se tvořily krátké kolony, ale nebylo to tak hrozné ... jeli jsme pomalinku, ale jeli. Bouračku jsme naštěstí žádnou neviděli.
Netuším kudy byly nájezdy pro auta, ale jestli to bylo po poli, o tom pochybuji.	Kemp před Brnem se už začal vylidňovat.
Největší hrozbou byli neukáznění a riskující motorkáři. Někteří jezdili po dálnici kde chtěli, i v odstavném pruhu, viděli jsme i takového, který se předváděl před kolem stojícími diváky a přímo na dálnici prováděl na motorce akrobatické kousky - stavěl se na ní a pouštěl řídítka....	Sam už se na jejich hlouposti nemohl dívat a tak se uložil a radši spal.
Motorkáři byli opravdu všude.	A lidé, kteří na ně čekali také . Stáli podél dálnice, na mostech, na pumpách i odpočívadlech. Leckdy na takových místech, že jsme přemýšleli jak se tam vlastně dostali.