BIS Dětřichov 2013

(27.04.2013)

 

 

Krajská klubová výstava v Dětřichově je klasika, kterou ráda jezdím. Je to skvěle organizovaná výstava KCHMPP v krásném prostředí na veliké louce u lesa . 

Letos jsem se rozhodla, že vezmu s sebou všechno, co mám doma a má čtyři nohy .  Takže jel Tom - aby si zvyknul na výstavy a k tomu jsou krajské výstavy jak dělané, Ryan - ani jemu zácvik neuškodí , Týna - chybějí nám bodíky na šampiona KCHMPP a Kenie . Naší sestavu doplňovala Alena s Archiem a vzaly jsme na zkoušku i čivavu Bravuru .

Takže ... abych to zrekapitulovala, v jednom autě bylo naskládáno :

- tři lidé - já, Alena a Klárka

- 5 kernů a jedna čivava - všichni ve své přepravce

- tři židle

- stůl a dvě klece

- dva stany

- no a další povinná výbava - česátka, kabelky, převlečení, svačiny, pití, náhradní podložky do přepravek ....  a kdo ví, co ještě .

Když to ještě shrnu, tak auto bylo naložené tak, že by se tam stěží vešel byť jen papírový kapesníček .

Na výstaviště jsme dojely v pohodě, cesta byla bez problémů, počasí nám zatím přálo. Protože hlásili přeháňky, déšť a zimu, celkem jsme s bály, ale vypadalo to, že nad námi někdo celý den držel ochranou ruku .

Přijely jsme mezi prvními, v pohodě rozložily stany, vytahaly stůl, klece, psy, odnosily židle a tašky, odvenčily náš zvěřinec a čekaly jsme na začátek posuzování. Podle rozpisu měli být kerníci o pár zvířat dřív, než čivavy, takže plán byl vystavit kerny a pak v dalším kruhu naší malou Bravuru, pro kterou to byla výstavní premiéra navíc rovnou ve třídě mladých .

První z našich zlatíček nastupoval Tomášek. Je neuvěřitelný . Na to, kolik mám doma psů, by se dalo říct, že bych už měla být schopná říct, jací kerni vlastně jsou. Nu, to jsem schopná říct - každý je naprostý originál . Nenajdete dva, kteří by byli stejní. I náš Tom je naprosto jiný, než jak jsem kerny dosud znala. Skoro jak bychom ho nemuseli nic učit, na stole chodí sám, vodítku se nebrání, udržuje kontakt s člověkem. Neuvěřitelné zvířátko .

Druhý nastupoval v dorostu Archie . I on se rychle učí a zas ... je úplně jiný než Tom . Archie je jemný, ovladatelný, přitom psa-samce v sobě nezapře. Co mě na něm fascinuje nejvíc, je nádherná oranžová barva. Neznám kerna, který by měl barvu jako on. Jsem na něj moc a moc zvědavá, jak se časem přebarví.

Třetí byl náš Ryanek . I on se panu rozhodčím líbil, dostal skvělý posudek a titul Oblastního vítěze .

Dospělé feny reprezentovala jen Týna, takže titul Oblastní vítěz byl doma. Panu rozhodčímu Klimentovi se moc líbila .

Nu a to nejlepší nakonec - Kenie nemohla chybět .

O titul Vítěz Dětřichova nastoupil Ryan, Týna a Kenie. Pan rozhodčí se rozhodl pro Týnu, čímž jí umožnil vstup do odpoledních soutěží .

Jak už to tak ale bývá, tak člověk míní a okolnosti mění, sotva skončili kerníci, už byly vedle v kruhu čivavy. Klárka sotva stačila dát Kenie Aleně a už utíkala vystavovat Bravuru. Ač byla Brave na první výstavě, zkušenosti žádné, oči vyvalené až na vrch hlavy , tak šlapala hezky, ocásek nahoře. Měla ve třídě jednu soupeřku, 13ti měsíční zkušenější fenku, takže závěr byl jasný - druhé místo. Ale známka výborná a krásný posudek, takže spokojenost .

Pak už byl čas na focení, venčení a občerstvení nás i psů . A protože počasí bylo zatím uspokojivé, resp. bez deště, rozhodly jsme se zůstat na odpolední soutěže .... kdybychom tak věděly, co nás čeká

Jak jsem až z katalogu zjistila, měla jsem nahlášeného Ryana s Týnou do párů (naštěstí už mám pro svou děravou paměť omluvu - svůj věk) . Protože se občas umístí, tak trošku jsem doufala, že zaujmou i tentokrát. Pravda ale je, že naháčci před námi byli úžasní, rotvajleři také, stejně jako akity. Neumístěných nás bylo víc, takže zklamání nebylo zas tak velké .

Pak do závěreček nastupoval Tom do štěňat. BIS baby posuzoval pan František Šimek a Tomášek ho zaujal už při vstupu do kruhu. Do užšího výběru jej vzal hned po krásném malinkém čokoládovém čivavím klukovi a nakonec je stejně tak i umístil. První byla čivava, druhý Tom a pak krásná doga s obrovskými tlapami .

Archie měl v dorostu smůlu, resp. dalo se čekat, že v další třídě znovu kerna neumístí. Takže i když se s Klárkou snažili jak mohli, umístění nebyli.

Pak nastupovala do veteránů Kenie. Ač to tak v přípravném kruhu nevypadalo, do finálového kruhu nastoupilo víc jak 10 veteránů. Posuzoval nás pan rozhodčí Zdeněk Kliment. Nechal nás obejít dvě kolečka, vybral krásného 13ti letého amerického kokršpaněla a pak nás vyzval, abychom udělaly s Kenie ještě jedno sólo kolečko. Kenie opravdu nemá s chůzí problémy a i přes svůj věk má stále neuvěřitelně prostorný a ladný pohyb. Pana rozhodčího přesvědčila a druhé místo ve veteránech bylo také naše .

A nakonec nastupovali všichni Vítězové Dětřichova a BOB ze speciální výstavy eurasierů o titul nejvyšší, tj. o BIS Dětřichov 2013. Vstupenku za kerníky držela v packách Týna . Nevím, čím to bylo, ale dnes se snažila jak nikdy.  Třídu, která zaplnila víc než dva sloučené kruhy, posuzoval opět pan František Šimek. I Týna jej zaujala a když si jí přišel prosahat, poslal nás do užšího výběru. Na rovinu se přiznám, že jsem umístění nečekala, protože zastoupena byla skutečně všechna plemena, která se výstavy zúčastnila a do užšího výběru nás pan rozhodčí poslal sedm. Každý jsme pak ještě předvedli rovinku se zcela volným vodítkem, s čímž Týna problém nemá, zvlášť když mám pamlsek v ruce.

Věděla jsem, že se Týna líbí, ale když pan rozhodčí obsadil třetí i druhé místo, tak jsem se s nadějí na úspěch rozloučila, protože kerni přece BIS nevyhrávají. Opak se dnes stal pravdou a Týna se stala historicky prvním kernem, který získal titul BIS na krajské klubové výstavě KCHMPP .

Moje radost samozřejmě neznala mezí, šťastná jsem byla o to víc, že Týna není dovozový pes, ale mnou odchované štěně .

Výběr mladého nevyzkoušeného krycího psa, od kterého mě někteří zrazovali, vyšel. Fena, kterou jsem si nechala. protože jí lidé, kteří jí původně měli mít ve spolumajetku, odmítli. Štěně, o kterém někteří říkali, že je nevyvážené a že z toho nic moc nebude, dospělo do krásné labutě. Takhle malá baculatá Týna dokázala porazit všechny zúčastněné vítěze a stala se pro dnešní den nejlepším z nejlepších .

Opravdu se přiznám, že v tu chvíli jsem byla hrdá chovatelka, která měla tu možnost zažívat to na vlastní kůži - děkuji Týno a děkuji všem, kteří mi pomáhali, byť se jim určitě někdy zdála moje rozhodnutí minimálně zvláštní .

 

Nu, krásné vítězství byla jedna strana mince. Druhá byly všechny ty nádherné ceny, které se nám podařilo získat - vysavač, 15 kg pytel krmení a dva 7 kg pytle krmení a nepočítaně pohárů .....

Když jsme to všechno odnesly k autu, trošku nám ztuhnul úsměv na rtech. Původně jsme to chtěly naskládat místo Klárky a Klárku nechat v Dětřichově. Pak nám jí ale bylo líto, takže jsme musely takticky zaplňovat auto do poslední volné mezírky. Po usilovné, cca hodinové práci, musím říct ... povedlo se . Jen tak pro pobavení - vysavač měla Klárka pod nohama, takže musela mít nožky složené jako kočka . Ale domů jsme se dostaly .

 

Co mě dnešní den hřálo nejvíc, nebylo vítězství Týny, nebo umístění Tomáška, ze kterého měla obrovskou radost Mette, ale to, že se umístili moji psi napříč všemi věkovými skupinami - štěně - dospělý - veterán.

Občas se totiž setkávám s názorem, že když mám hodně psů, nemohu se o ně dobře starat, nemohu se jim tolik věnovat a jsou "zanedbaní". Může mi být satisfakcí, že moji kerni z různých věkových skupin, kteří byli na dnešní výstavě, zaujali na tolik, že se umístili v závěrečných soutěžích. KDYBY byli takoví, jak o nich někdy někdo říká, nemohli by se umístit. Nebyli by to ti praví hrdí, rozverní a přitom ovladatelní teriéři, nesršel by z nich elán, zdraví a energie a neměli by jiskru v oku a ochotu s námi spolupracovat.

TOHLE je to, na co mohu být myslím právem hrdá a čeho si skutečně vážím. Miluji každého svého psa a věřím, že žádný z nich u nás doma nestrádá . Naše výsledky jsou toho důkazem .

děkuji všem, kteří mi pomáhají a děkuji všem rozhodčím, kteří nás oceňují

Tom - Ryan - Archie - Týna - Kenie