Lucinčina premiéra
duoCACIB Brno 2010
(06.-07.02.2010)
Tak .... kernice odpočívají na mateřské dovolené, Monty odpočívá po roce plném výstav, a já nemám s kým jezdit na výstavy ......
A proto jsem přihlásila na Duo Brno Lucinku
. Navíc jsem chtěla
vědět, jak si Lucka, jakožto čivava, stojí a jaké má šance do budoucna.
Věkem již spadala do třídy mladých a tak jsem jí přihlásila
.
Tentokrát, po neblahé zkušenosti s Olomoucí, jsme vyjížděli z Prahy s Milošem, Katkou a Petrou společně. Miloš jel s Katkou, protože měli autíčko nacpané věcmi a já vezla Klárku s Petrou. Odjezd jsme načasovali na brzké ranní, spíš po půlnoční hodiny, abychom mohli jet v klidu a pomalu a měli časovou rezervu, kdyby se na Vrchovině ukázal nějaký problém.
Cesta naštěstí ubíhala v pohodě, žádný problém se
neukázal a tak jsme v pohodě dojeli až na brněnské výstaviště
. Organizátoři naštěstí,
bez ohledu na čas, pouštěli auta na parkoviště a vystavovatele do
vytopených hal. Za to jim rozhodně patří můj dík
.
Celkem v klidu jsme si našli místo u kruhu a vybalili
jsme své věci. Výstavní mecenáš držel nade mnou naštěstí ochrannou ruku
a tak kruh s čivavami byl hned přes uličku od kerního kruhu, takže jsem
z jednoho místa mohla sledovat dění v obou kruzích. To bylo velmi
důležité, protože jsem měla handlovat Dafne od Jany Kadnárové a zároveň
jsem vystavovala Lucinku. Jak jsem si podle webu zjistila, tak před
oběma holkami byl shodný počet psů, takže jsem jen doufala, že stihnu
vystavit obě dvě
. A aby toho zmatku
nebylo málo, tak Klárka byla přihlášená na juniorhandling, který začínal
ve stejný čas jako vystavování obou holek
.
Každé výstavní ráno patří doúpravě psů a jejich
seznámení s kruhem. Nejinak tomu bylo i dnes. A protože jsem měla, jako
Lucinčino garde, Que, tak si musela svou výstavní kariéru připomenout i
ona
. Que je dnes již
zasloužilá maminka a dokonce i babička a tak její úprava rozhodně není
výstavní, nicméně .... stále je ještě poznat, že je to kern
.
Oč méně záleželo na předvedení Que, o to víc záleželo na předvedení Lucinky. Dnes měla nastat její výstavní premiéra. Je to docela "legrace", se změnou plemene musí totiž nastat i změna přístupu k výstavám. My kernaři jsme zvyklí na malý počet přihlášených zvířat na výstavě. Když se sejdeme čtyři ve třídě, tak ..... TO UŽ JE UDÁLOST, protože normální počet přihlášených zvířat ve třídě je tak 1-3. A celkový počet do 20ti přihlášených kernů.
Zcela jinak je to ovšem u čivav. U Lucinky ve třídě
mladých bylo přihlášeno 10 fen !!! a naprosto běžné je přihlášení 80ti a
více čivaviček
. Takže jsme s Luckou
trénovaly a snažily se. A musely jsme se hoooodně snažit, protože můj
milovaný syn mi chtěl pomoct a Lucce v úterý před výstavou ostříhal !!!
hřbet, protože prý myslel, že když se kerni trimují, tak čivavy se
stříhají ........
Přišla tedy o svou krásnou korunku na kohoutku ... plácla bych ho, ale Lucce bych tím chlupy už nevrátila ....
Když se hala zaplnila a posuzování se blížilo, podařilo
se nám najít Lucinčinu sestřičku Lady
. Ladynka je modrá čiva a
je ještě o kousek menší než Lucka. Je ale moc hodná a milá, stejně jako
její panička
, a na rozdíl od
Lucky se chtěla kamarádit. Lucka je zvyklá na smečku kernů, mezi kterými
se cítí už jako ryba ve vodě, a tak jí malá čivava přišla ..... prostě
nezvykle malá
A za nedlouho už začalo posuzovat. Jak čas postupoval a v kerním kruhu ubývala jednotlivá plemena, tak jsem se stále vzrůstající nervozitou sledovala postup posuzování v kruhu čivav.
Štěstí při mě stálo a mohla jsem nastoupit s Lucinkou a dalšími 9ti soupeřkami do kruhu zároveň se začátkem kernů. Takže existovala naděje, že stihnu předvést i Dafne.
Posuzování čivaviček je v dosti věcech odlišné od posuzování kernů. Pravda, také se prohlížejí na stole, kontroluje se kostra, hlava, zoubky, zaúhlení, ale co se týče pohybu, tak každý je rád, když čivavka vůbec chodí a tak se jí všichni snaží vyjít vstříc a případně jí v chůzi pomoct. Na druhou stranu si myslím, že pokud někdo chce vystavovat pejska, tak by ho měl na ruch, přítomnost ostatních psů a lidí zvykat předem aby pak neměl pejsek v kruhu šok.
Byly tady malé čivaví princezny, které se bály pohnout, nosily ocásek dolů, bázlivě se rozhlížely kolem a nebo si rovnou lehly a odmítly cokoliv.
To Lucka byla suverén
. Doma je na ledacos
zvyklá, kerní smečka se s ní nemazlí a Lucka má naštěstí super výchovu
od Que, která jí naučila, že se nemusí psů bát a že jí nikdo neublíží.
Navíc jsem jí měla na otrkání v Olomouci a na šampionu šampionů, kde
jsme trénovali i chůzi na výstavním vodítku, takže chodila jako
princezna, stála v klidu a nechala se bez problémů prohlídnout. Doufám,
že jí to vydrží.
Když dostala výbornou a postoupila do užšího výběru,
měla jsem velkou radost. Výborných čivaviček nás tam zůstalo sedm.
Chodily jsme a chodily a vedle v kruhu se zatím blížil čas, kdy měla
přijít na řadu Dafne. Pan rozhodčí postupně zúžil výběr a Lucinka
zůstala mezi čtyřmi, takže se "hrálo" o pořadí
. A Lucinka si nakonec
vyběhala krásné třetí místo !!!
Na to že to byla její první výstava, tak to byl úspěch
obrovský
Vedle už na mě mával Miloš s Katkou, takže jsem stihla tak akorát dát Lucinku Klárce a utíkat pro Dafne.
I tady jsme se snažily, ale paní rozhodčí Letáčková dnes opět posuzovala velmi přísně, z 16ti zúčastněných kerníků dostalo výbornou jen 6 zvířat, ostatní byli "velmi dobří" a dva dokonce i "dobří". Ze začátku jsem se divila, protože jsem psy při předvádění neviděla (byla jsem v kruhu s Luckou), ale když jsem si prohlídla Milošovy fotky a vyslechla komentáře zúčastněných a nakonec viděla i posuzování fen, tak jsem se divit přestala. V podstatě měla paní rozhodčí opět pravdu. Klobouk před ní dolů, že se nebojí zadat i známku "dobrá" (jako jedna z mála rozhodčích).
Když bylo po čivavách a po kernech, tak byla konečně chvíle klidu na Klárku a handling. Pro dnešní den si Klárka půjčila silku od Ivany Kvěchové - Edíka. Edík je ostřílený výstavní mazák a předvádění má v malíčku, takže šlo jen o to, aby si na něj Klárka zvykla. Po chvíli tréninku jim to spolu šlo a v prvním kole získali 59 z celkově možných 60ti bodů !!!
A protože postoupili dál, tak jsme se pečlivě vyptaly na
čas a místo dalšího kola, abychom nedopadly jako v Praze.... viz
reportáž zde . Na místo určení jsme se
dostavily včas, načesaní, přichystaní a odhodlaní
. Klárka s Edíkem se
snažili jak mohli, ale do konečného výběru 5ti se nedostali..... Tak
třeba příště
Pak už nebylo nač čekat, takže jsme se vydali najít
ubytování a odpočívat
. Hotel byl nedaleko
výstaviště a nebylo tak složité ho najít. Horší to bylo s parkováním,
protože u hotelu byla jen tři parkovací místa, která jsme zabrali pro
sebe. Měli jsme celkem štěstí, protože chvíli po nás dorazili další
hosté (také se psy z výstavy), kteří museli parkovat o kus dál.
Hotel byl malý, rodinný, ale celkem hezky zřízený, pán byl velice ochotný a i přes dokončující se rekonstrukci, se velmi snažil pobyt hostům zpříjemnit.
Každý pokoj byl laděný v jiném "sportovním duchu", což
se projevovalo v obrazech na zdech a i v celkové malbě pokoje. Miloš měl
tenisový pokoj, já s Klárkou fotbalový a Petra vzpěračský
.
Při večerní procházce jsme se snažili najít v Brně
(tedy, v okolí, kde jsme bydleli) nějakou otevřenou restauraci, abychom
si mohli dát něco teplého. Jediné, co se nám podařilo najít bylo Kasino
a to dokonce hned vedle městského úřadu .... Zřízeno bylo zřejmě
pod heslem - Pod svícnem je největší tma A NEBO ... pan starosta
osobně dohlíží na legálnost jeho provozování
A protože se nám otevřenou restauraci nepodařilo najít,
museli jsme se postarat o večerní krmení sami
. Měli jsme se fajn,
Alenka přivezla úžasný domácí pečený bůček a čerstvý chléb, Petra
sýrovou mísu, Miloš s Katkou utopence a naložený hermelín (ještě teď se
mi sbíhají sliny
) no a my s Klárkou
přivezly zobání a řízky
.
O svůj díl nebyli zkráceni samozřejmě ani pejsci a tak
jsme se v pozdních večerních hodinách jen odvalili, někdo do postelí,
někdo na podlahu
a spali a spali a spali
..... jako broučci
. A spalo se tam mooooc
dobře
.
Druhý den jsme se po snídani sbalili a znovu vyrazili na
výstaviště
. Tentokrát musím
organizátory MOC pochválit, protože konečně začal při organizování
výstav někdo přemýšlet a nechal kruhy očíslované tak, jak byly předchozí
den a většina plemen se také posuzovala ve stejných kruzích jako den
předtím. Takže jsme šli na stejné místo a já opět mohla sledovat i
kerníky i čivavičky. Díky za to
.
Takže jsme si v klidu rozložili stoly a v pohodě čekali
na posuzování. To ale začalo velmi netradičně. Paní rozhodčí, velmi milá
a příjemná dáma, si totiž u svého sáčka utrhla knoflík. Tedy ... ne, že
by si ho utrhla sama
, ale .... prostě knoflík
upadl a paní rozhodčí z toho byla smutná. A protože stůl rozhodčí stál
vlastně vedle našeho místa u kruhu, tak jsme vše viděli a paní rozhodčí
jsme nabídli, že jí knoflík přišijeme
.
Alenka je totiž správná žena, která má šitíčko vždy při
sobě a já zas nosím manikúru
. Takže jsme společnými
silami (protože Katka bohužel zrovna odešla a do konce našeho
dlouhéééého šití se nevrátila) s Alenkou knoflík přišily, sáčko dali do
pořádku a Klárka jej paní rozhodčí zase vrátila
. Spokojenost byla velká
.
Stejně jako včera, nejdřív mi šla do kruhu Lucinka, se
kterou jsme si vyběhaly druhou výbornou z mezinárodní výstavy
a pak až jsem šla s
Dafne. Dnes to bylo ale víc zhuštěné, takže jsem Lucinku musela dát
Klárce již při prvním postupu mezi pět "výborných" fen a jim se podařilo
vyběhat si krásné čtvrté místo
. Já jsem byla spokojená,
ale Klárku to moc nenadchlo
Dnešní paní rozhodčí měla na kerníky naprosto odlišný
názor od paní Letáčkové. Velmi dobré byly zadány jen dvě a "dobrá"
nebyla žádná. Nám s Dafne se dokonce podařilo vyběhat si nejen CAJC, ale
i Junior BOB
.
Výstavy se zúčastnili kerníci nejen z Polska, což je
poslední dobou již běžné, ale přijeli se na nás podívat kerníci z Finska
!!! a musím říct, že byli minimálně o dvě třídy lepší, než naše zvířata
(teď to myslím obecně) a taky nás po oba dny s přehledem převálcovali.
Ale zaslouženě
.
Mooc se mi líbilo předvádění fen ve třídě šampionek -
viz foto
A stejně jako v sobotu, tak i v neděli byla Klárka
hlášená na juniorhandling. Sama si ovšem chtěla vyzkoušet předvádění
velkého plemene, a tak jsem o pomoc poprosila Evu Voborníkovou od
deerhoundů. Deer by ale s cizím člověkem nešel, tak nám domluvila
vlkodava
.
Před kruhem si Klárka zkoušela jeho ovladatelnost a
"řízení", které je u takového kolose naprosto odlišné, od vedení malého
psa. Mohu to i s Katkou potvrdit, protože jsme to zkoušely se slovy "to
přece nic není" a ..... je to naprosto jiné a výrazně těžší
Klárka se snažila jak mohla, její psí kamarád Droid také a je škoda, že kruh pro handling byl tak maličký, že ho Droid přešel třemi skoky tam a třemi zase zpět .....
Oba dva působili v kruhu mezi malými psíky velmi ...
zajímavě .... a my jen sledovali, jak to všechno dopadne
. Musím za půjčení Droida
ještě jednou velmi poděkovat a ocenit jak byl vychovaný a ovladatelný.
Klárce se podařilo získat z 60ti možných bodů 58, tedy jen o jeden méně
než v sobotu a to jen proto, že jí paní rozhodčí vytkla špatnou volbu
plemene, pro tak malý kruh. Ale musím napsat, že Klárčino předvádění se
jí moc líbilo, ocenila její odvahu, schopnost vlkodava postavit i
předvést v pohybu a mít ho celou dobu (relativně) pod kontrolou
.
A bylo nám doporučeno, ať si pořídíme psa pro Klárku na
handling .... tak se zamyslím a možná ještě rozšíříme smečku
Klárka byla spokojená i přes to, že nepostoupila, protože si vyzkoušela jaké to je s velkým psem a na co má a na co ještě ne. Byla to dobrá zkušenost.
Dál už jsme tedy opět nemuseli na nic čekat a protože
nás inzerovaný pštrosí gulášek nenadchnul, jeli jsme se všichni najít do
nedaleké a nám dobře známé hospůdky
.
Po dobrém jídle a příjemném a klidném popovídání jsme se
rozloučili a rozjeli se do svých domovů. Byl to hezký a příjemný víkend.
Děkuji všem zúčastněným, bylo mi s vámi dobře
.
Ale nejlíp se stejně měla miminka, která na mě čekala
doma