Daleké Kuopio

Daleké Kuopio

... No Copyright znovu ve Finsku

(04.-08.08.2011)

Ve Finsku se koná jedna jediná speciální výstava za rok a tak jsme se zase začaly chystat na cestu . Tentokrát jsem s sebou balila nejen Sylvi, ale i Bambiho. Původně se do Finska měla jet ukázat i Týna (Fortuna), ale protože jsem pár dní před odjezdem malovala celý domeček, nafoukalo jí z neustálého větrání do očí a dostala pořádný zánět spojivek. Pan doktor nám dal antibiotika do očí a dlouhou cestu na daleký sever nám nedoporučil.

Takže ze tří psů byli "jen" dva.

Na pomoc s původně plánovanou smečkou jsem měla s sebou Jitku od Dášenky, která byla na severské typy kernů zvědavá, a tak se ke mě ochotně připojila. To ovšem ještě netušila, co jí na severu čeká .

S Jitkou jsme se sešly na ruzyňském letišti, odbavily jsme psy, což se opět ukázalo jako "obrovský problém". Ne pro nás, ale pro ČSA (se kterými jsme letěly). Přesto, že byli psi zamluvení a ověření pro let tam i zpět, doklady i přepravku pro ně jsme měly v souladu s požadavky aerolinek, tak všechno bylo problém a nic nešlo hladce ....

Po dlouhých vysvětlováních, kontrolách a ověřování jsme byly konečně odbaveny a mohly jsme nasednout do letadla.

Let byl v pohodě, létání sice to není má oblíbená činnost, ale se sendvičem a pitím jsem cestu ve výšinách vydržela .

Po příletu do Helsinek jsme byly ve čtvrtek odkázány samy na sebe, sraz s Cati byl až v pátek ráno. Naštěstí vše na letišti bylo dokonale značené, jen na psy jsme čekaly nesnesitelně dlouhou dobu, ale dočkaly jsme se . Jitka zajistila ubytování v hotelu Holiday Inn, do nějž nás zavezl hotelový autobus zdarma - takže pohoda .

Sylvi a Bambi byli v hotelu jako doma, okamžitě si každý zabral jednu postel .

Pak ale usoudili, že jednomu samotnému je ve velké posteli smutno, tak si spolu vlezli do jedné a oddávali se "postelovým hrátkám" . Okolí hotelu bylo moc hezké, tráva, park, stromy, venčení naprosto super. Kousek byl i obrovský megamarket, kde jsem si nakoupily vše potřebné na snídani a nadcházející víkend.

Ráno nás Cati vyzvedávala skutečně velmi brzo, již v 7 hodin jsme byly spakované na parkovišti před hotelem. Adié krásné počasí, adié sluníčko, adié krásná posteli s nadýchanými peřinami.

Naivně jsme si myslely, že z Helsinek pojedeme do Kuopio přímou cestou podél pobřeží a že tam za nějakých 5 hodin budeme. To jsme se ovšem spletly. Nejdřív se jelo do Tampere, kde jsme se sešly se Satu, Mikou a Tiinou. Přeházeli jsme všechna auta, abychom mohli po cestě dokládat další psy a vyjelo se směr Jämsa.

Naše auto řídila Satu, Jitka si přesedla k Mikovi, který velmi pečlivě procvičil její léty zapomenutou angličtinu , Tiina jela za námi a kolonu uzavírala Anna se svojí dcerou a dcerou Miky - Jasmin. V Jämse jsme doložili ještě dalšího psího pasažéra, vyvenčili jsme naše smečky a opět jsme se dali na cestu. V Jyväskyla nás dojela Lena a Gerry ze Švédska. V tu chvíli jsme tvořili konvoj z pěti aut, 12ti lidí a 20ti psů. Následoval společný nákup na celý víkend (vaření pro všechny v jedné kuchyni) a v plné sestavě se jelo až do Kuopio .

Cestou se bohužel počasí zatáhlo, začalo krápat, pršet a ochlazovat se a tak jsme s lítostí vzpomínaly na slunné a přívětivé Helsinky. I když byla cesta dlouhá, nenudily jsme se. Já si povídala se Satu a Cati, Jitka s Mikou a obdivovaly jsme krásnou finskou přírodu, zelené husté lesy, krásná čistá jezera a upravené silnice. Nikde žádné billboardy, podél dálnice plot, schovaný cca 3 metry v lese a prorostlý keři, takže to vypadalo, že jedeme středem neporušených panenských lesů. Krása .

V Kuopio jsme se ubytovali v kempu, kde se konala i sobotní speciální výstava. Já s Jitkou jsme měly chatku společně s Cati. Chatička byla malinká, ale luxusní - dvě ložnice, sprcha s toaletou, vybavená čistá kuchyňka s ledničkou, jídelna, obývací kout s televizí, rádiem a budíkem, krytá terasa. Krásná příroda kolem, jezero a veřejná sauna k použití všem .

Rychle jsme ještě rozbalili u kruhu stan pro sobotní den, postarali jsme se o psy, vybalili si věci a sešli se u Satu ve velké chatce na výbornou večeři . Přesto, že jsme byli všichni unavení, dokončovali jsme poslední úpravy psů před výstavou a povídali jsme si dlouho do noci .

Sobotní ráno nás přivítalo celkem přívětivě. Nepršelo, bylo pod mrakem a chladno, ale vítr nefoukal. Protože štěňata začínala (jako vždy ), kruh byl od chatičky co by kamenem dohodil (a to doslova), nechali jsme Sylvi spát doma v peřinách a šly do kruhu jen s Bambínem. Bambi se snažil jak mohl, dokonce porazil svého bratra Lassiho a umístil se na krásném čtvrtém místě ve své třídě štěňátek . Satu měla obrovskou radost, já také a Alena doma vyskakovala radostí nad mými SMSkami až ke stropu .

BOB a BOS štěně

Pak, jak je na severu zvykem, následovala třída veteránů, kde si titul BOB odnesla, zcela po zásluze, krásná fena z CHS Leavenworth.

BOS a BOB veteráni

Dál celé dopoledne následovali třídy psů. Naprosto úžasně se předvedl bratr Sylvi - Vinha, který zvítězil ve své třídě, získal CC a titul Nejlepšího psa.

Vinha

Po krátké přestávce na oběd následovaly třídy fen.

Zapomněla jsem poznamenat, že na speciální výstavu bylo nahlášeno neuvěřitelných 130 kernů !!! což znamená, že všechny třídy byly našlapané k prasknutí, většinou po krátkém společném představení všech psů rozhodčí psy rozdělila na skupiny po cca 9ti zvířatech a ty se pak posuzovaly postupně. Pro představu, ve třídě otevřené u fen bylo neskutečných 29 zvířat !!!!

Sylvi

Sylvi se předváděla s noblesou jí vlastní ve třídě šampionek, kde získala výbornou, ale mezi finálovou čtyřku nepostoupila. Zvláštní bylo, že zatím co u psů postupovali červení i žíhaní, tak ve fenách z finálových 16ti fen byly jen dvě červené, zbytek byl tmavě žíhaný.

BOB a BOS celé výstavy

Nejlepší fenou se stala krásná Švédka Leny, která v závěrečném souboji o titul BOB porazila Vinhu.

Po skončení posuzování jednotlivých zvířat následují ve Finsku "breeder´s class", tj. něco jako naše chovatelské skupiny. Zde se na každou skupinu píší posudky, a vítězí, samozřejmě, ta nejvíc vyrovnaná. Naší "No Copyright" skupinu tvořil Vihna, Sylvi, Turo a Mimi, tj. dva psy a dvě feny, po třech matkách a třech otcích. Naši červenáčci paní rozhodčí upoutali nejvíc a tak po zásluze vyhráli .

Vzhledem k tomu, že zvítězit na finské speciálce jde jen jednou za rok, neznala radost Satu mezí .

Vinha a Sylvi

Oslavy toho večera nebrali konce a jen nacházející nedělní výstava nás zahnala do postelí .

Druhý den se konala mezinárodní výstava, bohužel již ne v kempu, ale na nedalekém sportovním stadionu. Vyjeli jsme tedy opět brzo a přemístili stany a klece na další výstaviště. Na rozdíl od soboty, kdy sluníčko občas přece jen vykouklo, tak neděle nám propršela téměř celá. Hlavně odpoledne, kdy se posuzovaly feny, se spustil přímo liják a tak si to holky pěkně vychutnaly.

Na výstavu bylo přihlášených 94 kernů, třída štěňat se neotvírala.

I dnes všichni No Copyright získali známku výbornou, ale do závěrečného umístění nezasáhl ani jeden. CAC, CACIB a BOB si opět odnesla Lena, tentokrát se psem.

BOS a BOB neděle

BOB neděle

Chovatelskou cenu získali opět naši červenáčci .

sobotní paní rozhodčí, paní Linda Saich

Dnes jsme po výstavě na nic nečekali, sbalili jsme věci, odvezli psy do chatiček a jeli na after show party k Pauliině domů . Pauliina a její manžel Jouni nám připravili dokonalé lukulské hody. Servírovala se božská mana, neboť Jouni je profesionální vyhlášený kuchař, takže jeho jídlo bylo chuťově naprosto vyvážené, lahodné a dokonalé .

dort od Pauliiny

paní rozhodčí Linda Saich porcuje dort

Pauliina, jako paní domu, nám zase připravila úžasný jahodovo-mandlový dort, který se skutečně jen rozplýval na jazyku.

A nebylo nikoho, kdo by si neřekl o přídavek .

S postupem času a přibývajícím alkoholem (welcome drink - šampaňské, aperitiv - finská vodka, k jídlu bílé či červené víno) začínali být někteří z nás znaveni. Jitka to sice zkoušela maskovat za náročný víkend, ale myslím, že mezi námi nebyl nikdo, kdo by jí to věřil .

Já měla alkohol "zakázaný", neboť Cati si chtěla párty užít a tak pondělní řízení zpět do Helsinek bylo na mě. A protože jsem začínala mít vážné obavy, že letadlo nestihneme, ráda jsem se řízení auta ujala.

dcera hostitelky - Linda Saich - Sussi

Po jídle nás hostitelé lákaly do jejich soukromé a pravé finské sauny. Nejdříve se nikomu nechtělo, ale nakonec se paní rozhodčí Linda Saich i s dcerou Alison nechala zlákat a tak se jim sauna zalíbila, že odmítaly od Pauliiny odjet .

My jsme si bohužel s Jitkou zapomněly vzít plavky a tak jsme se mohly jen smutně koukat a .... tak máme alespoň důvod vrátit se příští rok do Finska znovu .

o půlnoci

Jak se den blížil ke konci, začali být unavení všichni a protože v pondělí nás čekala dlouhá cesta domů, rozvezli nás taxi do kempu a hotelů .

Pondělní ráno nás přivítalo deštěm. Nebyl to prudký silný déšť, ale spíš ten jemný a trvalý. Naložili jsme autíčko, vyklidili chatku, rozloučili se s prázdným kempem (po sobotní výstavě ani památky) a rozjeli jsme se směr Helsinky.

Bambi a Sylvi

Musím uznat, že autíčko Cati poslouchalo na slovo a dovezlo nás bez jediného problému až na letiště. Cestou jsme samozřejmě zase postupně vyložili půjčené naložené psy a rozloučily se s Mikou a Satu, kteří v Tampere odbočili směr Turku. Loučení se opět neobešlo bez slz, které byly vykompenzovány slibem, že se snad zase brzy uvidíme .

V Helsinkách byl s odbavením psů stejný problém jako v Ruzyni, jen s tím rozdílem, že jsme vše řešili anglicky .... no, hrůza. S ČSA už nikdy více ...

Navíc na letišti přestal fungovat odbavovací počítačový systém a tak jsme v plně naloženém letadle seděli 1,5 hodiny, protože se nám "ztratili" čtyři pasažéři, kteří se orientovali podle tabulí, jež ukazovaly nesmysly .... šílené.

Ani sendvič s občerstvením mi nespravil zkaženou náladu z dlouhého nepohodlného čekání v letadle.

Do Prahy jsme se dostali s téměř dvou hodinovým zpožděním. Mě (a samozřejmě hlavně Bambiho ) vyzvedla Alena a Jitka pádila na autobus směr Rakovník.

Domů jsme se dostaly naprosto vyřízené, unavené, ospalé, ale šťastné a plné zážitků a nových přátelství .

Neboj se Finsko, my se zase vrátíme

konečné výsledky soboty :

feny:

BOB CC Miketos Loved Blessed And Beautiful
Best bitch-2 res CC Rocco's Collar Tango Sensation
Best Bitch-3 Cairnclan's Dakotah
Best bitch-4 Sanderfield Peace Of Mind

psi:

BOS Best male-1 CC No Copyright Catch Me If You Can
Best male-2 res CC Leppäkujan Gimli
Best male-3 Sanderfield Give Me High Five
Best male-4 Leavenworth Rags To Richesh

BOB-veteran Leavenworth Dinah Mite
BOS-veteran Pauper's O'Kodiller

BOB-junior Rocco's Collar Tango Sensation
BOS-junior Teiwik Miki Midnight

BOB-štěně Katinkontin Tilanne Hallussa
BOS-štěně Sanderfield This Bunny Kills

BIS-breeder's class

1st Kennel No Copyright

2nd kennel Bezaidas

3rd kennel Sanderfield

4th kennel Rocco's Collar


		Daleké Kuopio ... No Copyright znovu ve Finsku (04.-08.08.2011) Ve Finsku se koná jedna jediná speciální výstava za rok a tak jsme se zase začaly chystat na cestu . Tentokrát jsem s sebou balila nejen Sylvi, ale i Bambiho. Původně se do Finska měla jet ukázat i Týna (Fortuna), ale protože jsem pár dní před odjezdem malovala celý domeček, nafoukalo jí z neustálého větrání do očí a dostala pořádný zánět spojivek. Pan doktor nám dal antibiotika do očí a dlouhou cestu na daleký sever nám nedoporučil. Takže ze tří psů byli "jen" dva. Na pomoc s původně plánovanou smečkou jsem měla s sebou Jitku od Dášenky, která byla na severské typy kernů zvědavá, a tak se ke mě ochotně připojila. To ovšem ještě netušila, co jí na severu čeká . S Jitkou jsme se sešly na ruzyňském letišti, odbavily jsme psy, což se opět ukázalo jako "obrovský problém". Ne pro nás, ale pro ČSA (se kterými jsme letěly). Přesto, že byli psi zamluvení a ověření pro let tam i zpět, doklady i přepravku pro ně jsme měly v souladu s požadavky aerolinek, tak všechno bylo problém a nic nešlo hladce .... Po dlouhých vysvětlováních, kontrolách a ověřování jsme byly konečně odbaveny a mohly jsme nasednout do letadla. Let byl v pohodě, létání sice to není má oblíbená činnost, ale se sendvičem a pitím jsem cestu ve výšinách vydržela . Po příletu do Helsinek jsme byly ve čtvrtek odkázány samy na sebe, sraz s Cati byl až v pátek ráno. Naštěstí vše na letišti bylo dokonale značené, jen na psy jsme čekaly nesnesitelně dlouhou dobu, ale dočkaly jsme se . Jitka zajistila ubytování v hotelu Holiday Inn, do nějž nás zavezl hotelový autobus zdarma - takže pohoda . Sylvi a Bambi byli v hotelu jako doma, okamžitě si každý zabral jednu postel . Pak ale usoudili, že jednomu samotnému je ve velké posteli smutno, tak si spolu vlezli do jedné a oddávali se "postelovým hrátkám" . Okolí hotelu bylo moc hezké, tráva, park, stromy, venčení naprosto super. Kousek byl i obrovský megamarket, kde jsem si nakoupily vše potřebné na snídani a nadcházející víkend. Ráno nás Cati vyzvedávala skutečně velmi brzo, již v 7 hodin jsme byly spakované na parkovišti před hotelem. Adié krásné počasí, adié sluníčko, adié krásná posteli s nadýchanými peřinami. Naivně jsme si myslely, že z Helsinek pojedeme do Kuopio přímou cestou podél pobřeží a že tam za nějakých 5 hodin budeme. To jsme se ovšem spletly. Nejdřív se jelo do Tampere, kde jsme se sešly se Satu, Mikou a Tiinou. Přeházeli jsme všechna auta, abychom mohli po cestě dokládat další psy a vyjelo se směr Jämsa. Naše auto řídila Satu, Jitka si přesedla k Mikovi, který velmi pečlivě procvičil její léty zapomenutou angličtinu , Tiina jela za námi a kolonu uzavírala Anna se svojí dcerou a dcerou Miky - Jasmin. V Jämse jsme doložili ještě dalšího psího pasažéra, vyvenčili jsme naše smečky a opět jsme se dali na cestu. V Jyväskyla nás dojela Lena a Gerry ze Švédska. V tu chvíli jsme tvořili konvoj z pěti aut, 12ti lidí a 20ti psů. Následoval společný nákup na celý víkend (vaření pro všechny v jedné kuchyni) a v plné sestavě se jelo až do Kuopio . Cestou se bohužel počasí zatáhlo, začalo krápat, pršet a ochlazovat se a tak jsme s lítostí vzpomínaly na slunné a přívětivé Helsinky. I když byla cesta dlouhá, nenudily jsme se. Já si povídala se Satu a Cati, Jitka s Mikou a obdivovaly jsme krásnou finskou přírodu, zelené husté lesy, krásná čistá jezera a upravené silnice. Nikde žádné billboardy, podél dálnice plot, schovaný cca 3 metry v lese a prorostlý keři, takže to vypadalo, že jedeme středem neporušených panenských lesů. Krása . V Kuopio jsme se ubytovali v kempu, kde se konala i sobotní speciální výstava. Já s Jitkou jsme měly chatku společně s Cati. Chatička byla malinká, ale luxusní - dvě ložnice, sprcha s toaletou, vybavená čistá kuchyňka s ledničkou, jídelna, obývací kout s televizí, rádiem a budíkem, krytá terasa. Krásná příroda kolem, jezero a veřejná sauna k použití všem . Rychle jsme ještě rozbalili u kruhu stan pro sobotní den, postarali jsme se o psy, vybalili si věci a sešli se u Satu ve velké chatce na výbornou večeři . Přesto, že jsme byli všichni unavení, dokončovali jsme poslední úpravy psů před výstavou a povídali jsme si dlouho do noci . Sobotní ráno nás přivítalo celkem přívětivě. Nepršelo, bylo pod mrakem a chladno, ale vítr nefoukal. Protože štěňata začínala (jako vždy ), kruh byl od chatičky co by kamenem dohodil (a to doslova), nechali jsme Sylvi spát doma v peřinách a šly do kruhu jen s Bambínem. Bambi se snažil jak mohl, dokonce porazil svého bratra Lassiho a umístil se na krásném čtvrtém místě ve své třídě štěňátek . Satu měla obrovskou radost, já také a Alena doma vyskakovala radostí nad mými SMSkami až ke stropu . BOB a BOS štěně Pak, jak je na severu zvykem, následovala třída veteránů, kde si titul BOB odnesla, zcela po zásluze, krásná fena z CHS Leavenworth. BOS a BOB veteráni Dál celé dopoledne následovali třídy psů. Naprosto úžasně se předvedl bratr Sylvi - Vinha, který zvítězil ve své třídě, získal CC a titul Nejlepšího psa. Vinha Po krátké přestávce na oběd následovaly třídy fen. Zapomněla jsem poznamenat, že na speciální výstavu bylo nahlášeno neuvěřitelných 130 kernů !!! což znamená, že všechny třídy byly našlapané k prasknutí, většinou po krátkém společném představení všech psů rozhodčí psy rozdělila na skupiny po cca 9ti zvířatech a ty se pak posuzovaly postupně. Pro představu, ve třídě otevřené u fen bylo neskutečných 29 zvířat !!!! Sylvi Sylvi se předváděla s noblesou jí vlastní ve třídě šampionek, kde získala výbornou, ale mezi finálovou čtyřku nepostoupila. Zvláštní bylo, že zatím co u psů postupovali červení i žíhaní, tak ve fenách z finálových 16ti fen byly jen dvě červené, zbytek byl tmavě žíhaný. BOB a BOS celé výstavy Nejlepší fenou se stala krásná Švédka Leny, která v závěrečném souboji o titul BOB porazila Vinhu. Po skončení posuzování jednotlivých zvířat následují ve Finsku "breeder´s class", tj. něco jako naše chovatelské skupiny. Zde se na každou skupinu píší posudky, a vítězí, samozřejmě, ta nejvíc vyrovnaná. Naší "No Copyright" skupinu tvořil Vihna, Sylvi, Turo a Mimi, tj. dva psy a dvě feny, po třech matkách a třech otcích. Naši červenáčci paní rozhodčí upoutali nejvíc a tak po zásluze vyhráli . Vzhledem k tomu, že zvítězit na finské speciálce jde jen jednou za rok, neznala radost Satu mezí . Vinha a Sylvi Oslavy toho večera nebrali konce a jen nacházející nedělní výstava nás zahnala do postelí . Druhý den se konala mezinárodní výstava, bohužel již ne v kempu, ale na nedalekém sportovním stadionu. Vyjeli jsme tedy opět brzo a přemístili stany a klece na další výstaviště. Na rozdíl od soboty, kdy sluníčko občas přece jen vykouklo, tak neděle nám propršela téměř celá. Hlavně odpoledne, kdy se posuzovaly feny, se spustil přímo liják a tak si to holky pěkně vychutnaly. Na výstavu bylo přihlášených 94 kernů, třída štěňat se neotvírala. I dnes všichni No Copyright získali známku výbornou, ale do závěrečného umístění nezasáhl ani jeden. CAC, CACIB a BOB si opět odnesla Lena, tentokrát se psem. BOS a BOB neděle BOB neděle Chovatelskou cenu získali opět naši červenáčci . sobotní paní rozhodčí, paní Linda Saich Dnes jsme po výstavě na nic nečekali, sbalili jsme věci, odvezli psy do chatiček a jeli na after show party k Pauliině domů . Pauliina a její manžel Jouni nám připravili dokonalé lukulské hody. Servírovala se božská mana, neboť Jouni je profesionální vyhlášený kuchař, takže jeho jídlo bylo chuťově naprosto vyvážené, lahodné a dokonalé . dort od Pauliiny paní rozhodčí Linda Saich porcuje dort Pauliina, jako paní domu, nám zase připravila úžasný jahodovo-mandlový dort, který se skutečně jen rozplýval na jazyku. A nebylo nikoho, kdo by si neřekl o přídavek . S postupem času a přibývajícím alkoholem (welcome drink - šampaňské, aperitiv - finská vodka, k jídlu bílé či červené víno) začínali být někteří z nás znaveni. Jitka to sice zkoušela maskovat za náročný víkend, ale myslím, že mezi námi nebyl nikdo, kdo by jí to věřil . Já měla alkohol "zakázaný", neboť Cati si chtěla párty užít a tak pondělní řízení zpět do Helsinek bylo na mě. A protože jsem začínala mít vážné obavy, že letadlo nestihneme, ráda jsem se řízení auta ujala. dcera hostitelky - Linda Saich - Sussi Po jídle nás hostitelé lákaly do jejich soukromé a pravé finské sauny. Nejdříve se nikomu nechtělo, ale nakonec se paní rozhodčí Linda Saich i s dcerou Alison nechala zlákat a tak se jim sauna zalíbila, že odmítaly od Pauliiny odjet . My jsme si bohužel s Jitkou zapomněly vzít plavky a tak jsme se mohly jen smutně koukat a .... tak máme alespoň důvod vrátit se příští rok do Finska znovu . o půlnoci Jak se den blížil ke konci, začali být unavení všichni a protože v pondělí nás čekala dlouhá cesta domů, rozvezli nás taxi do kempu a hotelů . Pondělní ráno nás přivítalo deštěm. Nebyl to prudký silný déšť, ale spíš ten jemný a trvalý. Naložili jsme autíčko, vyklidili chatku, rozloučili se s prázdným kempem (po sobotní výstavě ani památky) a rozjeli jsme se směr Helsinky. Bambi a Sylvi Musím uznat, že autíčko Cati poslouchalo na slovo a dovezlo nás bez jediného problému až na letiště. Cestou jsme samozřejmě zase postupně vyložili půjčené naložené psy a rozloučily se s Mikou a Satu, kteří v Tampere odbočili směr Turku. Loučení se opět neobešlo bez slz, které byly vykompenzovány slibem, že se snad zase brzy uvidíme . V Helsinkách byl s odbavením psů stejný problém jako v Ruzyni, jen s tím rozdílem, že jsme vše řešili anglicky .... no, hrůza. S ČSA už nikdy více ... Navíc na letišti přestal fungovat odbavovací počítačový systém a tak jsme v plně naloženém letadle seděli 1,5 hodiny, protože se nám "ztratili" čtyři pasažéři, kteří se orientovali podle tabulí, jež ukazovaly nesmysly .... šílené. Ani sendvič s občerstvením mi nespravil zkaženou náladu z dlouhého nepohodlného čekání v letadle. Do Prahy jsme se dostali s téměř dvou hodinovým zpožděním. Mě (a samozřejmě hlavně Bambiho ) vyzvedla Alena a Jitka pádila na autobus směr Rakovník. Domů jsme se dostaly naprosto vyřízené, unavené, ospalé, ale šťastné a plné zážitků a nových přátelství . Neboj se Finsko, my se zase vrátíme konečné výsledky soboty : feny: BOB CC Miketos Loved Blessed And Beautiful Best bitch-2 res CC Rocco's Collar Tango Sensation Best Bitch-3 Cairnclan's Dakotah Best bitch-4 Sanderfield Peace Of Mind psi: BOS Best male-1 CC No Copyright Catch Me If You Can Best male-2 res CC Leppäkujan Gimli Best male-3 Sanderfield Give Me High Five Best male-4 Leavenworth Rags To Richesh BOB-veteran Leavenworth Dinah Mite BOS-veteran Pauper's O'Kodiller BOB-junior Rocco's Collar Tango Sensation BOS-junior Teiwik Miki Midnight BOB-štěně Katinkontin Tilanne Hallussa BOS-štěně Sanderfield This Bunny Kills BIS-breeder's class 1st Kennel No Copyright 2nd kennel Bezaidas 3rd kennel Sanderfield 4th kennel Rocco's Collar

13. 07. 2023