Rakousko zdoláno

aneb nic není nemožné

(16.05.09)

 

Náhody a omyly hrají v životě člověka a potažmo i psů neuvěřitelnou úlohu.

Když se Kameice vloni ve Welsu podařilo být dvakrát druhá za šampionkou Rakouska, měla na svém kontě celkem tři rakouské CACA. Do splnění podmínek pro přiznání šampiona jí tedy chyběl již jeden poslední CACA a do kdykoliv od 13.4.2009.

Při studování rozpisů rakouských výstav, sledování statistiky a rozhodčích jsem si všimla, že v Salzburgu je přihlášeno málo kernů, resp. ve třídě šampionek žádný . A protože jsem se přehlídla, spletla si rozhodčí, tak jsem ihned v návalu radosti nahlásila Kamei i Montyho s tím, že pana rozhodčího už jsme měli a že se mu Kamei líbila .

Svůj omyl jsem zjistila až po druhé uzávěrce a tak na odhlášení bylo již pozdě . Nezbylo tedy než doufat, že nedorazí žádná přihláška poštou a že v šampionech zůstanou i Monty i Kamei sami.

Termín výstavy se blížil, žádní kerni se na netu jako dohlášení neobjevili a tak jiskřička naděje stále doutnala .

Tentokrát jsem ale nejela s Katkou, protože ta se vydala s Fency a Bíbou, Petrou a Samem na dalekou cestu do Budapešti. K cestě jsem jim přidala i Kenie, aby se pokusili získat co se dá .

Na výstavách jsem se dozvěděla, že do Salzburgu se chystá i Petra s Morisem, domluvily jsme se a cestovaly společně. Bylo to úžasné, protože Petra je výborná řidička, má krásné veliké a rychlé autíčko, takže jsem se celou dobu vezla a nemusela jsem řídit.

Vyrazily jsme jako vždy brzo, ve 3 ráno. Cesta byla volná, ale pršelo nám. Při dojezdu do Salzburgu už jen krápalo a bylo velmi ošklivě zataženo . Na výstaviště jsme celkem v pohodě dorazily v 7,45. Vzhledem k dešti pouštěli do haly rovnou, nečekalo se na avizovanou otvírací dobu do 8,00 hodin. Rakouské výstavy jsou úžasně značené, takže jsme bez problémů našly svou halu i kruh. S čím jsme nepočítaly, bylo pořadí plemen .... kerni šly jako poslední . Protože jsme si nevzaly s sebou židličky, prostály jsme se od rána do 13 hodin. Čekání ale nebylo tak dlouhé, protože za chvíli po nás dorazila i paní Catherine Zehnder - chovatelka Morise a paní Marta Pfeiferová - majitelka otce mojí Kenie.

V příjemném rozhovoru s oběma dámami nám dopoledne rychle uteklo a nastal čas chystání kerníků do kruhu. Přiznám se, že jsem byla hodně nervózní, protože pan rozhodčí byl velice přísný a od rána hodnotil zvířata vesměs jako "velmi dobrá", což občas prokládal i známkou "dobrá".  Při pohledu na tabuli zápisů jsem se jen modlila, abychom nedostali také DOBROU, kterou zadával i ve třídách šampionů.

Jako první z našich českých kernů nastupoval Moris od Petry. Paní Zehnder, jako chovatelka, chtěla Morise předvést sama. Povedlo se jim to a Moris si odnesl krásnou známku V1, Jugendbest - což přeloženo do češtiny znamená rakouský CAJC .

Další nastoupil do otevřené třídy Birkie s paní Pfeiferovou a Okidoki paní Zehnder. Dnes titul CACA získal Okidoki, ale Birkie byl také úspěšný, protože si odnesl krásné V2, res.CACA - gratuluji .

Ve třídě šampionů byl Monty sám, doufala jsem tajně v úspěch. Monty krásně chodil, úžasně stál. Měla jsem z něj opravdu velkou radost. O to větší bylo zklamání, když nám vedoucí kruhu místo poháru a modré stužky podal stužku červenou, která znamenala známku VELMI DOBRÝ. Protože zdůvodnění není ani v posudku a pan rozhodčí mi nic neřekl, tak vůbec netuším, co se mu na Montym nelíbilo . Pro Montyho je to jeho první VD - omlouvám se, Jitko, snažili jsme se.

Rozdělení CACIBa bylo jednoduché, získala ho paní Zehnder s Okidoki a resCACIB získal Birkie.

Dál nastupovaly feny, které byly hodnoceny střídavě jako "výborné" a "velmi dobré". Celé kerny a vůbec dnešní posuzování uzavírala v šampionkách Kameika. Po neúspěchu Montyho jsem ani moc nedoufala a šla to prostě jen zkusit. Kamei, ač je téměř na chlup stejná jako Monty pana rozhodčího okouzlila a k mému velkému údivu získala svůj poslední potřebný CACA a tím splnila podmínky, pro přiznání titulu Rakouský šampion.

A aby toho nebylo málo, tak šla ještě do "boje" o CACIB s Rocco´s Collar paní Zehnder. A světe div se, nemožné se stalo skutečností a Kamei se podařilo porazit paní Catherine Zehnder a odnesla si svůj druhý rakouský CACIB, čímž splnila podmínky i pro přiznání titulu Interšampion.

A protože svůj první CACIB získala v rakouském Wieselburgu také od německého rozhodčího, tak uzavřela kruh a dokončila tituly tam, kde je začala .

Jsem na ní velmi hrdá, protože v celé historii českých kernů je první, kterému se podařilo získat prestižní titul Rakouského dospělého šampiona (zatím jen splnit podmínky, o přiznání hned zažádáme) a zároveň s jednou výstavou se stala i Interšampionkou a to ve věku "pouhých" 2,5 let !!! a více méně téměř na den přesně měsíc po termínu, kdy jej mohla splnit.

Děkuji za Kamei chovatelce Andree Chlan, děkuji paní Martě Pfeiferové za báječnou atmosféru a dnešní morální podporu a děkuji Petře za příjemnou cestu .

Cestou zpět se počasí již trošku umoudřilo a tak jsem mohla i něco vyfotit :

okolí rakouského Mondsee

příhraničí z rakouské a české strany

 

Pak jsem ještě vezla předat Jitce Montyho a při vyprávění jsme naše Sparklingovská dvojčata pustily vyřádit :

vypuštěni z přepravek

 

až tě chytím, tak tě sním ...... (Monty chytá Kameiku)

tak jo, jedem domů ..... Kamei