Prosluněný Wieselburg

... a Romantik Strasse na břehu Dunaje

(09.04.2011)

Další rakouská výstava   a další pokus o získání prvního rakouského CACA pro Sylvi i pro Bíbu, tentokrát v krásném Wieselburgu .

Wieselburg není od Prahy daleko a i když se nejede celou dobu po dálnici, tak cesta je vesměs klidná a pohodová. A tentokrát, i díky Milošovi, romantická .

 

Abych vše uvedla na pravou míru a nezavdávala zbytečně podněty ke zbytečným řečem, tak Miloš nastudoval jinou, než pro nás obvyklou trasu, která nás vedla podél Dunaje (jak je možné, že všude kam jedeme, teče Dunaj ) a kus cesty se přímo jmenoval "Romantik Strasse" .

Nicméně, zpět k výstavě .

Dnešní klání ve výstavním kruhu bylo skutečně mezinárodní, sešlo se tu sice "jen" 15 kerníků, ale ... 5 z Čech, 3 ze Švýcarska, 3 z Itálie a 4 z Rakouska. Výsledky byly různorodé, ale vesměs jsme opět na elitu ze zahraničí neměli. Ale výstavní klání není pro dnešní den to nejdůležitější, o čem jsem chtěla psát a co z obyčejného výstavního dne udělalo nezapomenutelný zážitek .

Hned ráno, poté, co jsme se zabydleli u kruhu, za námi přišla Sissi, kterou známe z rakouského teriérského klubu a výstav a také jako velmi úspěšnou chovatelku australských silky teriérů, s prosbou o "zapůjčení" našich kerníků, neboť tato výstava je hospitační, tj. budoucí rozhodčí si plní svojí kvalifikaci.

Protože kerních rozhodčích není nikdy dost a těch skutečně dobrých, kteří plemeni rozumí je ještě méně, rozhodli jsme se zapůjčit svá zvířata a ukázat, jak má správný kern vypadat . Stejný názor s námi sdílela i Brigitte ze Švýcarska, která se rozhodla zapůjčit svojí fenku Klárce. Klárka se snažila předvést Jazz jak nejlépe uměla, bohužel, vzhledem k tomu, že se viděly prvně a neměly moc času na trénink, tak předvedení nebylo úplně 100%, nicméně i tak byla Brigitte spokojena.

U hospitace o nic nešlo. Sissi a její kolega psali na předvedené psy posudky, které byly posléze konfrontovány s posudky psanými v kruhu. I zde se nejdříve chodila rovinka, trojúhelník a pak předvedení na stole nebo na zemi. Rozhodně, musím oba pochválit, k pejskům se chovali velmi korektně a mile a prohlíželi je skutečně velmi důkladně. Uvidíme, jak si povedou ve výstavních kruzích, až se s nimi setkáme jako s rozhodčími, na "druhé straně barikády" .

Pak nastalo klasické posuzování v kruhu. Z českých psů nejlépe dopadl Sam, kterému se podařilo získat další rakouský CACA a má tak krásně našlápnuto k Rakouskému šampionovi. Sam měl tentokrát víc štěstí než my, protože byl ve třídě sám. Všichni ostatní byli ve třídách po dvou psech, takže skončili na druhých místech, Švýcaři a Italové nás prostě převálcovali . Nicméně, posuzování bylo korektní a víceméně jsem se s panem rozhodčím shodla. Takže i když cíl mise splněn nebyl, rozmrzele jsem se rozhodně necítila. Byla to krásná výstava v duchu fair play - alespoň já z ní měla takový pocit.

Domů jsme ale ještě nejeli. Klárka byla hlášená na JH a protože se jim se Sylvi dařilo, postoupily do odpoledního finále .

I odpoledne se obě snažily jak mohly, Sylvi stála jako panenka a Klárka si dávala pozor na vše potřebné, takže z pěti dětí, které do finále postoupily, se dostaly až do nejužšího výběru posledních dvou .

Tady se ale paní rozhodčí rozhodla, že superfinalistům "zadarmo" nic nedaruje a nejen že obě holčičky znovu potrápila figurami a to jak sólovými, tak společnými, ale došlo i na výměnu psů .

Obě mladé slečny se výměny zhostily velmi zodpovědně a opět předváděly figury jak sólové, tak společné. Musím pochválit i oba pejsky, protože i oni spolupracovali s vyměněnými handlery bez problémů a neztěžovali jim předvedení.

Vítěz musí být vždy jen jeden, a protože v posledním okamžiku se vipet rozhodl lehce potrápit svojí paničku, tak zvítězila Klárka se Sylvi . Pro Klárku je to druhé vítězství na rakouské mezinárodní výstavě .

Ve skupině starších handlerů zvítězil opravdu velmi dobrý handler Max s krásným afgánem. Dle rakouských zvyklostí chodí vítězové mladší i starší kategorie o vítěze JH celého dne. Ani zde paní rozhodčí nikoho nešetřila a i zde došlo na výměnu psů. Co bylo naprosto neobvyklé a co mě velmi zaujalo bylo, že oba mladí handleři byli sladěni se svými vlastními psy. Tj. Klárka byla v černém ke světlé Sylvi a mladík ve světlém obleku k černému Kessi. Ovšem po výměně psů Klárka naprosto splynula s afgánem a Maximilián (syn pana Mayera z rakouského klubu teriérů) totálně splynul se Sylvi - lépe to vyjít prostě nemohlo - ani jeden z nich totiž v tuhle chvíli neměl výhodu kontrastního oblečení.

Oba předváděli dokonale - vždyť byli oba vítězové svých skupin, ale opět, vítěz může být jen jeden a tak si první místo odnesl Max.

Pak už nebylo nač čekat, vzali jsme tedy všechny věci, holky, Klárku a pohár a šlo se balit auto a venčit. Teplé, téměř letní počasí, zlákalo holky k osvěžení ve vodě. Klárka se chtěla koupat taky, ale naštěstí neměla s sebou plavky a bez plavek jsem jí to zakázala já .

 

Cestou domů podél Dunaje jsme nemohli neudělat zastávku na focení a pokochání se krásnou přírodou a slunečným počasí.

Zatím co se někteří kochali přírodou, jiní měli hlad a přemýšleli, kde všude se dá najít něco k snědku .

Byl to opravdu krásný den s milými přáteli a za takové krásné, prosluněné dny jsem opravdu ráda . Kéž by jich bylo v životě víc .