Pedigree CUP

Duo Nitra a Pedigree překvapení

(06.-07.12.2009)

 

Poslední letošní výstavou před plánovanou mateřskou dovolenou Kameiky se měla stát Nitra. Pokud by se tam totiž Kameice zadařilo, a získala by po oba dny CAC, podařilo by se jí dokončit Slovenského Grandšampiona ještě před štěňátky.

Takže ... můj cíl byl jasný

Nitru jsme tentokrát pojaly jako ryze dámskou jízdu. Katka jela s Petrou již odpoledne a já, protože zrovna v pátek měla Klárka pěvecké vystoupení, vyjela až ve večerních hodinách.

Cesta byla celkem pohodová, ač prosinec, tak sníh byl jen na Vrchovině a námrazy naštěstí nebyly. Do Nitry jsme dojely krátce po půlnoci a díky Katčině navigování jsme celkem v pohodě našly i hotel. Naprosto unavené jsme s Klárkou a Kameikou padly do postelí a doháněly spánkový dluh.

Ráno bylo náročné, ale .... my, výstavní matadoři, jsme už na něco zvyklí, takže jsme se přemluvily , vstaly a jely na výstavu .

V sobotu nás čekal pan rozhodčí Jaroslav Kubala. I když je to slovenský rozhodčí, a my byly na Slovensku, náladu nám to nezkazilo a, snad plny předtuchy, jsme čekaly na posuzování

Úsměv na tváři nám nezkazilo ani "varování" některých našich slovenských kamarádů - vystavovatelů, kteří nás, snad v dobrém? "varovali", že dnešní boj máme již předem prohraný, protože ...... ".... oni jsou zde přece doma .... "

Jako první z naší trojice nastupoval do kruhu Sam. Spolu s Petrou se snažili a snažili a úsilí se vyplatilo, protože se jim podařilo získat nejen slovenský CAC, ale i další CACIB, takže Samova pouť za titulem Interšampion je nádherně rozjetá .

Jako druhá (z naší trojice) nastupovala do mezitřídy Katka s Bíbou spolu s Bigi Ashlar Garth. I ony se snažily a titul CAC byl jejich .

Českou kerní trojku uzavírala Kameika, která do třídy šampionů nastoupila s Melany Vážská kaskáda. I Kamei naprosto s přehledem obhájila svou reputaci nejúspěšnější české kernice, a tak vítězství bylo její . Takže "přátelské varování", že na Slovensku se tituly rozdávají jen slovenským vystavovatelům se ukázalo jako ne zcela pravdivé. Je dobře, že posuzování (alespoň některých rozhodčích) je korektní, nerozlišuje národnost vystavovatele, ale řídí se kvalitou psa.

O titul CACIB ve fenách nastupovala tedy Bíba s Kameikou a zde se Kamei ukázala jako gentledáma a s klidem sobě rovným přenechala titul Bíbě, u které se jednalo o první CACIB, tedy o začátek pouti za Interšampionem. No a protože Katka měla velkou radost, kterou přenesla i na Bíbu, tak jim nedělalo obtíže získat i svůj historicky první titul BOB !!! Bíba tak dokázala, že se nestala čtvrtou nejhezčí mladou fenou na světové výstavě jen tak pro nic, za nic

GRATULUJEME !!!!

Po tak obrovském úspěchu jsme se přesunuly na krátkou oslavu a dlouhý odpočinek do našeho nedalekého hotelu. Odpočinek byl zvlášť důležitý proto, že nás, kromě závěrečných soutěží s Bíbou, čekalo ještě dlouuuuuhé večerní klání, a to ....

Na ten bylo ovšem zapotřebí se pořádně připravit .....

Zatím co Bíba a Sam odpočívali, tak Kamei přemýšlela, jak to  udělat, aby byla opět nejkrásnější .

Po návratu na výstaviště nás nejdříve čekaly závěrečné soutěže. Hala byla plná vystavovatelů, místa moc nebylo a vůbec nic nenasvědčovalo tomu, že se ve stejné hale bude za pár hodin (či spíše desítek minut), odehrávat klání o Pedigree CUP.

V závěrkách Bíba nastupovala do III. FCI skupiny, ale, jak už jsme za ta léta zvyklé, kern se prostě neumístí. Krásný pohár za BOB ale získala .

Musím smeknout před pořadateli, a to velmi výrazným způsobem, protože IHNED po té, co skončily odpolední soutěže, tak nastoupily čety s průmyslovými vysavači a vyčistily celou halu včetně koberců. Další čety pomocníků již roznášely stoly a židle na posuzování a poháry, připravené pro každého zúčastněného psa, a my se nestačily divit. V podstatě za půl hodiny bylo všechno připravené a přichystané.

Na rozdíl od našeho Šampiona šampionů se na slovenském Pedigree CUPu posuzovali junior šampioni odděleně od dospělých šampionů a navíc každý pes nastupoval do kruhu sám. Byl prohlédnut dvěma rozhodčími, kteří mu udělili body. No a do užšího výběru postupoval ten, který získal nejvíce bodů. Zní to možná složitě, ale ve skutečnosti to bylo velmi jednoduché.

Protože v tomto případě již o nic nešlo, a bylo vcelku jasné, že kerni na postup do užšího výběru nemají, tak jsem nechala předvádět Kamei Klárku, aby sbírala zkušenosti s předváděním .

Po posuzování přihlášených psů, které trvalo cca hodinku, následovalo něco, na co jsme naprosto nebyly připraveny. Ano, pohoštění bylo uvedeno v propozicích přihlášky, ale my jsme si představovaly, obrovské rautové stoly s mísami laskomin, ale tohle nás nenapadlo ani v nejbujnější fantazii ..........

Pohoštění bylo připraveno v jiné hale, tak jsme mohly psy schovat do přepravek do auta, zabalit je do dek, aby neprochladli a mohli odpočívat na nedělní posuzování. Při vstupu do "jídelní" haly nám spadla brada a oněměly jsme úžasem.

Hala byla plná úžasně nazdobených stolů a židlí, vše bylo na úrovni minimálně osmihvězdičkového hotelu ... krása sama.......

Na stolech byl již připraven předkrm, jedno pití, které bylo zdarma (další se dalo dokoupit na baru) a mikulášská pozornost .

Po předkrmu, který se téměř rovnal božské maně, následovala úžasná polévka, která ..... nemám slov, byla výborná.

Během tohoto úžasného koncertu chutí pokračovalo finále posuzování. Tentokrát si fináloví účastníci vylosovali červená a žlutá čísla a nastupovali po dvou na podium - "žlutý pes" a "červený pes". Každého psa si tentokrát prohlídli tři rozhodčí, kteří se nakonec rozhodli pro jednoho z nich tím, že zvedli buď červenou nebo žlutou značku. A pes, který získal větší počet značek své barvy postupoval dále.

Tímto vyřazovacím způsobem byl nakonec vybrán junior šampion pedigree CUPu a šampion Pedigree CUPu 2009.

Po polévce následovalo hlavní jídlo, což byla rýže s hovězím plněným závitkem, omáčkou a oblohou servírovanou v chlebové mističce.... Pokrmy nejen lahodily žaludku, ale i oku.

Když jsme po polévce byly stále ještě hladové a přemýšlely jsme, co si na pokoji dáme, aby nám nekručelo v břiše, tak jsme netušily, že po hlavním chodu budeme oddechovat, funět a povolovat si opasky. A tak když nám byl naservírován zákusek - úžasné tiramisu s jahodou (ta na obrázku již není  ), tak jsme přemýšlely, co s tím vlastně budeme dělat a kam že ho máme vlastně dát . No, nakonec jsme ho snědly, bylo výborné .... ale byly jsme přecpané tak na týden .

Kombinace chutí byla skvělá a  .... byl to krásný zážitek, děkuji všem organizátorům !!!

S koncem jídla skončilo i posuzování, odjely jsme opět do hotelu, masírovaly si nacpané žaludky a šly spát .

 

Nedělní vystavování se od toho sobotního moc nelišilo. Snad jen tím, že se na pana rozhodčího

Ištvána Csíka přihlásilo mnohem víc slovenských, ale pravda i českých, vystavovatelů. Prostě .... konkurence byla větší. I dnes se nám dostalo od některých slovenských "kamarádů" poučení ....

Nejdříve se Katka na toaletě dozvěděla, že "... to včera vyhrála nějaká hydra ...". Když Katka tuto dobrou ženu upozornila, že "ta hydra" je její, tak paní spadla čelist a schovala se v kabince . Pak jsem se zase dozvěděla já, že bych to měla radši vzdát předem, protože Melany už u pana rozhodčího byla a moooc se mu líbila .

No, jenže my, české holky, se jen tak něčeho nebojíme a výstavu bez boje nevzdáváme . A vyplatilo se. Sam získal svého krásného druhého slovenského CACe, Bíba také a ve třídě šampionek, kam nastupovala znovu Kamei, se začalo bojovat "nečestnými zbraněmi". Obavy z opětovné porážky pravděpodobně sílily, a tak Melany vystavovala místo dcery Elišky maminka Markéta. Proč si vzala k černému psu černé oblečení se můžeme jen dohadovat. Takové věci jsou možné jen ze dvou důvodů. První důvod je, že tím, že se psu vytvoří pozadí ze stejné barvy, jako má on sám, tak se zakryjí vady, které tím pádem "splynou s pozadím" a nejsou tak patrné. A druhý důvod je, že osoba vystavovatele byla na poslední chvíli změněna a nebylo možno zvolit vhodnější oblečení. O který z důvodů se jednalo zde ..... neodvažuji se ani odhadovat.

Ač se možná zdálo, že pan rozhodčí měl posuzování psů ztížené oblečením vystavovatelek, tak i dnes své kvality obhájila Kamei a v hodině dvanácté zakončila putování po Slovensku a získala třetího potřebného CACe na slovenského Granda , k tomu CACIB jako třešničku na dortu i titul BOB, což někteří vystavovatelé těžce nesli . Takže Slovensko máme s Kameikou i Kenie hotové .

Jsem celkem ráda, protože někteří vystavovatelé porážky svých zvířat nesou velmi těžko a ovzduší na výstavách začíná houstnout. A v takové atmosféře se poměrně těžce dýchá. A je mi to líto, zvlášť když si vzpomenu, jak jsme začínali všichni společně a na začátku všeho si pomáhali a podporovali se. Ať už pomocí s trimem, chovností, předváděním, nebo jen radami. Je škoda, že už to není tak, jako dřív.