Výprava na Slovensko

aneb šupky hupky na halušky

                                                                                           (24.-25.01.2009)

 

Po úspěchu v Olomouci jsme se s Katkou vypravily do Trenčína. Tentokrát jsme poněkud změnily osazenstvo, Kameiku s bříškem plným štěňátek jsme nechaly doma a vzaly místo ní Kenie, Abygail zůstala také doma, a na pomoc jsme si přibraly mojí dcerku Klárku.

Vzhledem k tomu, že jsme zimu z Olomouce měly ještě zalezlou pod nehty, tak jsme opět vyrazily o den dříve, tentokrát v sobotu, protože kerni se vystavovali v neděli. Než jsme proházely a umístily všechny psy - Kamei měla na hlídání Jitka a Que si vzal pro změnu Miloš s Jarkou - děkuji všem, tak jsme vyjely až těsně před polednem. Cestou jsme se stavěly na oběd a nestačily jsme se divit, kdo všechno si dnes může udělat řidičský průkaz

Dál jsme pokračovaly v klidu, míru a pohodě. Cesta celkem ubíhala až do doby, kdy byla za Uherským Hradištěm značená objížďka a my se začaly motat po okreskách, vesničkách a mezi poli. Krize už totiž dorazila i mezi ty co mají na starosti dopravní značení a tak se značky po pár zatáčkách ztratily .... Pro jistotu se chvíli ztrácela i jinak spolehlivá navigace, takže jsme vlastně jely více méně podle intuice.

Alespoň jsme měli dost času obdivovat krásy přírody. Stále si stěžujeme, že známe Čechy jen z dálnic, tak dnes jsme měly možnost poznat je i z okresek

"Čechy krásné, Čechy mé ....."

"...  slunce šlo spát ...."

"skákal pes přes .... zelenou louku..."

Nakonec jsme přeci jen dojely do Trenčína a našly hotel, který nám Miloš tak báječně vybrat . Díky, máš to u nás .

Ubytování bylo super, byla tam dokonce i vana . Bohužel rozměrově neodpovídala našim postavám, tak jediný kdo se mohl koupat, byla Klárka .

Hned po zabydlení jsme se pustily do úpravy našich dvou krasavic a jednoho krasavce. Kerni měli jít hned jako první, tak nebylo moc času na "hrdinství". Jako první šla na řadu Fency

Kenie a Monty (věční a nerozluční milenci) hned obsadili postel a odmítali již vstát :

Fency měla pro jejich lásku pochopení, taktně jim nedělala křena a obsadila si jiný pelíšek. Na co myslela, nevím. Možná i ona vzpomínala na svou první velkou lásku - Izmaila :

Noc se nám zdála krátká a ráno se nechtělo nikomu z teplého pelíšku

Nakonec jsme přeci jen vstaly a dojely na nedaleké výstaviště. Venku byla mlha, zima a velmi sychravo.

Organizátoři to zcela určitě mysleli dobře a tak v halách byly zapnuté větráky s teplým vzduchem. Vzduch tam ale stál a tak jsme byli za chvíli uvařené nejen my, ale hlavně psi.

Velmi neočekávaně nás překvapila paní Cherýnová, která je autorkou těchto nádherných a výborných chaloupek - MOOOC DĚKUJEME. Toto skutečně obdivuji. Snažila jsem se několikrát upéct na vánoce dětem chaloupku, ale ... nějak nevím ..... každý díl mi v troubě jinak "vyrostl" a tak výsledek nešel sestavit ....  Takže před touto precizní krásou hluboce smekám.

Čas postoupil a začalo výstavní klání. Z naší trojky šel první na řadu Monty. Chodil krásně, nechal se super vystavovat, ale na Eyecathera od pana Semana dnes bohužel neměl. Odnesl si tedy V2, resCAC, resCACIB.